Nyní k vlastnímu smyslu mé vzpomínky na cínovou lampičku u jesliček. Můj zesnulý manžel napsal článek o cínařském řemesle v Horním Slavkově (Schlaggenwald). Bohužel jej pro svou náhlou smrt nestihl sám ve Heimatbriefu zveřejnit. Chci proto v duchu svého zesnulého manžela jeho dílo postupně dokončit. Existují cenné podklady, z nichž je patrné, že cínařské řemeslo mělo v Horním Slavkově domov po mnoho set let.

Poslední cínařská dílna patřila panu Oswaldu Hanikovi, který ji převzal po svém zesnulém otci. Podnik, který s velkou pílí spolu se svým švagrem, panem Griessem, přivedl k rozkvětu, musel kvůli vysídlení opustit a zanechat. Cínařská dílna stála v Horní ulici, byla to předposlední dům před železničním mostem. Tomuto mostu jsme říkali „viadukt".

Ještě si vzpomínám, jak jsem se svou dcerkou chodila do této cínařské dílny nakupovat cínové lžíce. Ještě dnes máme před očima ty modré plaménky, když se tavil cín, aby se pak nalil do formiček. Zvláštně to vonělo po salmiaku a ledku.

Ty cínové předměty, které se vyráběly v Hanikově cínařské dílně, by dnes měly velmi vysokou cenu. Byly to umělecké předměty velké hodnoty, protože byly ručně vyráběné, což se dnes už jen zřídka vidí. V naší moderní době jsou takové starožitnosti velmi žádané a mají sběratelskou hodnotu.

Nechť nám ale teplý svit lampičky u jesliček, tam kde se ještě na Štědrý večer rozsvěcí, přinese domácké a radostné Vánoce.

Mnichovské historky

Zcela zvláštní pohostinnosti se dostává krajanovi, který přijede na návštěvu do Mnichova a je zvaný z domu do domu. Naplánováno je i jedno odpoledne u dachauského stolu stálých hostů. Tam je vždycky veselo. Hostinská je také rodačka z Horního Slavkova a hosta čeká domácí strava. V Mnichově se zve k opravdu milým manželským párům, a k čemu jinému by to mělo být, než k „bavorskému knedlíčkobraní". A tak se hned vyšle Erich, aby koupil pěkně jemný slaninový bok. Tato vepřová slanina se nakrájí a vyškvaří se z ní „škvarkové sádlo". S tímto škvarkovým sádlem se pak bavorské knedlíčky opékají a chutnají potom obzvlášť dobře.

Jednou, když se u tohoto pohostinného manželského páru zase ohlásil host na bavorské knedlíčky, došlo k malému malérku. Zatímco žena ještě šla ještě něco nakoupit, při návratu domů stávkoval výtah. Nezastavil ani ve třetím patře, ani jinde. Dveře se neotevřely a ona zůstala uvězněná – k tomu ještě s docela cizím pánem. Nezbylo než čekat, až přijde záchranná četa, aby uvězněné vysvobodila. Erich byl doma celý „nesvůj" a netušil, co se děje a co všechno se mohlo stát.

Sice se zpožděním, ale host z Horního Slavkova se přece jen dočkal svých na škvarkovém sádle opečených bavorských knedlíčků a mohl utišit svou „mlsnou chuť".

Ano, to jsou hornoslavkovské historky, které se stále a všude znovu přihodí. Nad takovými svéráznými příhodami by se člověk mohl potrhat smíchy, když se vypráví. Jak rádi na krajanských setkáních posloucháme takové zážitky, které vytvářejí tolik osobního kontaktu a dobrou náladu. Na hlasitou hudbu se přitom klidně dá zapomenout. – Proč si na těchto domáckých večerech aspoň jednou nezazpíváme naše krásné staré egerlandské lidové písně? –

Takový starý zvyk by byl jistě dobře přijat i v nové vlasti.

Anna Neidhart

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Vánoční čas

Rok se opět chýlí ke konci, nic na zemi netrvá navěky. Mnohým přinesl nový obrat v životě, jednomu radost, druhému žal.

A ty to musíš přijmout tak, jak je to pro tebe určeno, i když leckdy ne bez slz, když se ti sen o štěstí rozplyne.

Dny už nejsou daleko, kdy budeš zdobit vánoční stromek. Rád si vzpomeneš na své dětství, ale Ježíšek zůstává dětským snem.

Frieda Erler

věta pokračuje na dalším listu ⟶