Vánoce jsou nadějí!
Je tomu už tolik let, stal se z toho dávný sen, jak mě jako dítě dokázal potěšit překrásný vánoční stromek.
Občas se pomalu točil v kruhu a přitom z něj něžně zaznívala stará píseň o Ježíškovi a o jeho nebeském klidu.
Mezi lametou a girlandami táhla stovka zázraků kolem, světle růžoví ptáci s třpytkami usedali na větvičky.
Kolem bílých a červených svíček se vinuly andělské vlásky, schované perníkové srdíčka a nádherná mikulášská jablíčka.
Čokoládový jezevčík ozdobený zelenou stužkou, i cínový vojáček v přehlídce mi udělali celé srdce šťastné.
Byla jsem blažená, uchvácená tou nádherou a slávou – ach, jak rychle uplynul ten milý pohádkový dětský čas!
Vánoční kolovrátek kdesi mlčí, třpytivé kouzlo už nesvítí – přesto mi teď teplé světlo radostně ukazuje návrat vánočního zázraku.
Hermine Walter, roz. Palm
Weihnachten ist Hoffnung!
Es ist jetzt manches Jahr nun her
und wurde mir schon längst ein Traum,
als Kind erfreute mich so sehr
ein wunderschöner Weihnachtsbaum.
Er drehte sich manchmal im Kreise,
dabei erklang ganz zart dazu
vom Jesukind die alte Weise
und von seiner himmlischen Ruh.
Zwischen Lametta und Girlanden
hundert Wunder vorüberzogen,
hellrosa Vögel mit Brillanten
waren auf's Geäst geflogen.
Um die weißen, roten Kerzen
ringelte sich das Engelhaar,
verschleierte Lebkuchenherzen
und Nikolausäpfel wunderbar.
Der Dackel aus Schokolade
mit einem grünen Band geschmückt,
auch ein Zinnsoldat in Parade
haben mein ganzes Herz beglückt.
Ich war selig eingefangen
von dieser Pracht und Herrlichkeit —
ach, wie war sie schnell vergangen
die liebe Kindermärchenzeit!
Zwar schweigt die Christbaumorgel irgendwo,
der Glitzerzauber strahlt nun nicht mehr —
doch weist jetzt ein warmes Licht mir froh
des Weihnachtswunders Wiederkehr.
Hermine Walter, geb. Palm
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Vánoční „lampička u jesliček"
Dříve, když se doma na Štědrý večer stavěly jesličky, nikdy nechyběla ta malá lampička u jesliček. Věšela se volně ze stropu světnice a rozsvěcela se tak, aby její světlo dopadalo přímo do chléva u jesliček. Jesličky bývaly postaveny tak, aby se vešly do rohu pokoje, a lemovaly se zelenými jedlovými větvičkami. Tam pak jesličky zůstávaly viset až do svátku Hromnic (Maria Lichtmeß). Tím vánoční doba končila. V dřívějších dobách se s velkou úctou drželo přesvědčení, že masopust nezačíná dřív než o Hromnicích. Maškary nesměly tančit, dokud nebyly jesličky uklizeny. Lampička u jesliček byla z dobrého starého cínu, ručně vyrobená v cínařské dílně, a byla to malé umělecké dílko. V této cínové nádobce bylo červené sklíčko – to bylo vlastní lampičkou. Naplnilo se řepkovým olejem, nasadil se knot, ten se zapálil a hořel pak mnoho hodin. Takové červené sklíčko se dnes už jen zřídka dá koupit. Když nám kdysi jedno prasklo, dlouho jsme hledali nové. Nakonec jsme v Mnichově na Domplatzu našli obchod se sakrálními předměty a tam se nám podařilo znovu koupit červené sklíčko. Nyní naše cínová lampička visí zase po celý rok v koutku s obrázkem Pána Boha a rozsvěcí se o některých vzpomínkových dnech jako světlo Dušiček. Jsme šťastní a vděční, že se nám tento dobrý rodinný odkaz podařilo zachránit i přes naše vysídlení. Nejdomáčtěji však lampička u jesliček působí právě o Vánocích. Když jsme byli ještě dětmi a doma ještě svítila petrolejka, rozsvěcela se lampička u jesliček už za soumraku. Jemné světlo bylo jako stvořené ke snění. Tomuto časnému večeru se říkalo „při rozsvěcení lampiček". Chodili sousedé na posezení a poslouchalo se vyprávění dospělých. Když pak matka ještě sáhla po kytaře a zazpívala své krásné písně, bylo to náramně útulné a veselé. Ani elektrické světlo nám nemohlo tyto podvečerní chvíle vzít, protože moderní světlo stálo mnoho peněz a šetřilo se. Tak dál hořela naše lampička u jesliček.
Das „Krippenlamperl"
Früher, wenn daheim am Hl. Abend die Krippe aufgebaut wurde, fehlte das Krippenlamperl nie. Es wurde freihängend von der Stubendecke herab, angemacht, so daß der Lichtschein direkt in den Stall der Krippe geleuchtet hat.
Die Krippe war meist so gebaut, daß sie in eine Zimmerecke paßte und mit grünen Tannenzweigen umrandet wurde. Dort blieb die Krippe dann hängen bis zum Fest Maria Lichtmeß. Die Weihnachtszeit war dann zu Ende.
Es wurde in früheren Zeiten an den ehrfurchtsvollen Glauben festgehalten, daß die Faschingszeit nicht vor Maria Lichtmeß begann. Die Maschkera durften nicht tanzen, so lange die Krippe nicht aufgeräumt war.
Das Krippenlamperl war aus gutem alten Zinn, handgefertigt aus der Zinngießerei und ein kleines Kunstwerk. In diesem Zinngefäß war ein rotes Glas — das eigentliche Lamperl. Es wurde mit Rüböl gefüllt und der Docht daraufgesetzt, der angezündet wurde und dann viele Stunden brannte. Dieses rote Glaslämpchen gibt es selten mehr zu kaufen. Als es uns zerbrach, suchten wir lange, nach einem neuen. Endlich fanden wir in München am Domplatz ein Geschäft für sakretale Artikel und konnten dort wieder ein rotes Glaslämpchen kaufen. Nun hängt unser Zinnlamperl wieder das Jahr über im Herrgottswinkel, und es wird an manchen Gedenktagen als Allerseelenlicht angezündet. Wir sind froh und glücklich dieses gute Erbstück durch unsere Aussiedlung gerettet zu haben. Am heimlichsten wirkt das Krippenlamperl zur Weihnachtszeit.
Als wir noch Kinder waren, die Petroleumlampe noch brannte, wurde in der Dämmerung erst das Krippenlamperl angezündet. Der milde Schein war zum Träumen wie geschaffen. „Untern Löichtzünden" hat man diesen frühen Abend benannt. Es kamen Nachbarn zum „Hutschen" und man lauschte den Erzählungen der Erwachsenen. Griff die Mutter dann noch zur Gitarre und sang ihre schönen Lieder, so war es urgemütlich und lustig. Selbst das elektrische Licht konnte uns diese Dämmerstunden nicht rauben, denn das moderne Licht kostete viel Geld und es wurde gespart. So brannte auch weiterhin unser Krippenlamperl.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.