⟵ věta pokračuje z předchozího listu
[obr] Část Leßnitzgasse v Horním Slavkově
Přesto se nad tím vším vkrádají pochybnosti, zda lze dnes ještě takhle psát o potůčku, hoře a údolí. Dětské vzpomínky ano – ale byl domov jen praskajícím ohněm v kamnech, kvetoucí loukou, zvukem velikonočních zvonů?
Každý zná kromě domu, stromu a uličky ještě tucty jiných obrazů, které se rády potlačují, ale přece k tomu patří.
Patří k tomu například jako kluk prožité chvíle, kdy se rozsvěcení a zatápění odpoledne v zimních měsících – kvůli úspoře – ještě trochu odkládalo. Patří k tomu chvíle, kdy mě otec brával k sousedům poslouchat rádio, protože jsme vlastní přijímač neměli. Patří k tomu obraz čtenářů novin u papírnictví u pana Karla Wolfa, kterým jejich příjem nestačil na vlastní noviny; podpora v nezaměstnanosti – lístky na výrobky v hodnotě 10 Kč, 1 chléb a trochu levného sádla ze skladu – na které se museli řadit naproti, poskytovala jen ubohou obživu. Jak často tam politizovali Lois Stengl, Hans Markgraf (řezník), Franz Beck (číšník), Seff Waldert, Mürling, Kastel a další, když k nám přišli – bydleli jsme tehdy u Heinzelschustera na náměstí – o stříbrném pruhu na obzoru: Přijde? Kdy? Nebo – proč zase tentokrát nepřišel?
Jak často se přitom vyslovovala zatrpklá, obrazná prokletí, která i v těch šedivých dnech udržovala smích při životě: Beneše, toho lumpa, kdyby byl na dosah, strčit mu hlavu do brambor do polívky.
Ve všech těchto rozhovorech – při kterých mi neuniklo jediné slovo – byla středem politika, na níž záviselo, zda my děti máme čekat lepší budoucnost.
obr] Ein Teil der Leßnitzgasse in Schlaggenwald
Doch über all dieses kommen die Zweifel, ob man heute noch so über das Bächlein, den Berg und das Tal schreiben kann. Kindheitserinnerungen ja — aber ist die Heimat nur das knisternde Feuer im Ofen, die blühende Wiese, der Klang der Osterglocken gewesen?
Jeder kennt über die Dinge Haus, Baum und Gasse hinaus noch dutzendweise andere Bilder, die gerne verdrängt, aber doch auch dazu gehören.
Dazu gehören zum Beispiel die als Bub erlebten Stunden, wenn das Licht- und Feueranmachen an den Nachmittagen der Wintermonate — um zu sparen — noch ein wenig hinausgeschoben wurde. Es gehören dazu die Stunden, in denen mein Vater mich in die Nachbarschaft zum Radiohören mitnahm, weil wir keinen eigenen Empfänger besaßen. Dazu gehört das Bild der Zeitungsleser am Papiergeschäft beim Wolf Karl, denen ihr Einkommen für eine eigene Zeitung nicht reichte; die Arbeitslosenunterstützung — Czechkarten im Wert von 10 Kč, 1 Brot und etwas billiges Ladenfett — wofür sie sich gegenüber anstellen mußten, nur einen kümmerlichen Lebensunterhalt bot. Wie oft politisierten da der Stengl Lois, Markgraf Hans (Fleischer), Beck Franz (Kellner), Waldert Seff, Mürling, Kastel und andere, wenn sie zu uns kamen — wir wohnten damals beim Heinzelschuster am Marktplatz — über den Silberstreifen am Horizont: Ob er kommt? wann? oder — warum er auch diesmal wieder ausgeblieben ist?
Wie oft wurden deshalb erbittert bildhafte Verwünschungen ausgesprochen, die auch in diesen grauen Tagen das Lachen am Leben erhielten: Benesch diesen Lumpen, wenn er erreichbar wäre, mit den Kopf in die Erdöppl in da Bröih z' druckn.
In allen diesen Gesprächen — bei denen mir kein Wort entging — war der Mittelpunkt die Politik, von der es abhing, ob wir Kinder eine bessere Zukunft zu erwarten hatten.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.