⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Naše dnešní mládež je – řekněme – pokrokovější, možná i chytřejší než my tenkrát. Zbytečné věci jsme se ale tehdy museli ve škole učit také, a pak je člověk už celý život nepotřeboval. Nanejvýš dnes, když chce člověk luštit křížovku, si člověk uvědomí, že jsme tenkrát v tom takzvaném „všeobecném vzdělání“ pochytili trochu víc. Myslím tím dějepis a zeměpis. Ale co se týče motorů, elektroniky, a nezapomeňme na kosmonautiku a všechny ty další novinky, tam nás kluci předčí a my staří jsme vedle. Tam si my staří musíme dát pokoj a s dětmi už v tom nedržíme krok. Naše dnešní doba se přímo předhání v nových poznatcích, nových přístrojích, strojích, rádiu, televizi, a nezapomínejme na počítače a počítací stroje. My jsme se ještě museli učit malé i velké násobilky zpaměti, jedna radost, a dnes už mají děti ty malé elektronické kalkulačky. Jak se všechny jmenují, to ještě dnes nevím. Já každopádně někdy počítám svou starou hlavou rychleji než ti kluci se svým přístrojovým harampádím.
Teď ale dost o tom technickém pokroku. Uličníci existují i dnes, a uličníci jsme byli i my. Strážník Siart a „dlouhý Bus“ s námi měli občas svého trápení. Ale znali nás, a když jsme něco vyvedli, dostali jsme doma zasloužený výprask. To je dnes už zrušené, myslím tím tělesné tresty. Když jsme my kluci – holky byly přece hodnější – něco vyvedli a moje matka přišla s psím bičíkem (znělo to sice nebezpečně, ale byl to jen řemínkový bičík s pár kožennými řemínky), sousedky křičely: „Bijte mě taky s ním!“ a pak všichni utekli, já s nimi, ale domů jsem stejně musel, a pak už byl psí bičík zase na svém místě a já dostal jen kázání. Týrání dětí, jak se dnes často čte v novinách nebo slyší v rozhlase, to u nás doma nebylo. Lidé byli sice chudší než dnes, ale skoro každý měl svůj vlastní domek a někteří ještě pole, někdy i krávu ve chlévě – to pak byli ti „kraváci“; chudší lidé si drželi kozu kvůli mléku, a mnozí si od obce pronajali kus louky v lese a nosili to krmivo domů na zádech. Ať si to dnes někdo od kohokoli vyžádá! Dnes chodí ženy – už se jim neříká „báby“ – do práce, jen aby si mohly dovolit auto, a děti jsou doma bez matky. Je to dobře???
Dnes jsem se už pěkně rozpovídal a vy si řeknete, že Albin tu žvaní, jako by měl už pár piv za sebou. Ale bohužel tady u nás nemám žádnou hospodu, kde by se dalo tak jako doma trochu po slavkovsku pokecat. Kdybych šel hned k Richardovi popovídat si po telefonu – je to vždycky dobrý kilometr –, přes den je dobrý Richard v práci, a když se večer vrátí domů, má co dělat se svou velkou zahradou. Petrus stávkuje, a když chceme protlačit to, co jsme zasadili, musíme zalévat. Květen přišel s vlnou veder, jednou trochu zapršelo, ale to bylo houby platné, půda je jako popel, a přece se má ještě něco sázet. Své brambory jsem zasadil, už pomalu vzcházejí. Pak jsem si četl v novinách – když už člověk nějaké chytí – stávka za co? Za vyšší mzdy nebo vyšší dividendy? To jen tak mimochodem. V Belgii prý zasazené brambory zase vykopali a draze je prodali na černém trhu – 40 hektarů osázené půdy s brambory. Člověk může jen kroutit hlavou. U nás doma byla taky organizovaná polní hlídka, ale ne kvůli sázení, nýbrž kvůli sklizni. A to byly hladové časy s potravinovými lístky a tak dále. Ale že by někdo vykopal čerstvě zasazené brambory – to je opravdu něco úplně nového.
Ty časy jsou pomalu strašidelné. Co se to jen děje s těmi přepadeními bank. Můj otec si ještě tehdy chodil pro peníze na spořitelnu do Karlových Varů, a protože nerad jezdil vlakem nebo Rossmeisslovým autobusem, chodil raději s tím balíkem peněz pěšky přes vřesoviště – tu cestu ještě všichni znáte – přes Leinart, Haderskou hájovnu, Möllsackle, Hiachahaus Frech, Sandwirtshaus, Gaaling zase domů. Pytlík pepře se solí měl schovaný v kapse a svou vycházkovou hůl. Žádnou obušek. Handlířky se zeleninou chodily tou cestou taky a měly ve svých nůších na zádech kdeco, a nikdy jsme neslyšeli, že by někoho přepadli. Dnes se žádná žena už neodváží sama do lesa – alespoň u nás – a u nás doma měly ženy v lese pronajaté louky pro své kozy a nosily tu trávu na zádech v nůších domů. Nikdo jim nikdy nic neudělal, ale ony by se stejně bránily svými srpy. Tak bázlivé naše ženy přece nebyly. Ať vás prosím neurazí, že pořád říkám „ženské“. „Dámy“ – to byly tenkrát jen ty vznešené a paničky, kdežto „ženské pohlaví“ se zase rozumělo u těch s dvojznačným povoláním. To tu bylo koneckonců taky už tenkrát. To je dnes stejné jako včera a jen tak se to nezmění. Ty se budou vždycky potřebovat.
gebn. Ma ist häichstns amal in nan Köihploderling neigloutscht, dånn hout ma kinna singa: „Du schöina, warme Köihdreek, wos bist den du sua gout." In Summa füa ran Brustfleck, in Winta füa ran Hout." Ogstoussena Zäihakapple houts a manchmal gebm, dös hout d Mutter schnell wieder gricht. Ausgwaschn, a Fleckl drümmgwicklt, zoubunda u weita is gonga. Owa gsund woar döi Rennerei u gout für die Puste. Benzingstänk woar nuch kanns, höichstns a wing Landluft hinta sua an Odlwogn u dös hout uns nix ausgmacht.
Unara Jugend heint is ja — wolln ma amal sogn — furtschrittlicher, vielleicht a gscheiter wöi miar dazamal. Unnütz Zeich habm miar ja a schu seinerzeit in de School lerne möihn, wos ma donn sei gänz Lebm nimmer braucht hout. Höichstns heint, wenn ma a Kreizwuarträtsl löisen will, dou mirkt ma, dass miar dåmals in de sogenanntn „Allgemein Büldind" eppas mäihera mitkröigt håbm. Ich maan dou Gschicht u a Geographie. Owa wos Motorn, elektrisch Zeich u wolln ma niat vagessen Raumschifffahrt u sünst dean neie Kram betrifft, dou san uns die Gunga üwa u miar Altn san Wasele. Dou möin mia Altn 's Mal haltn u Kinna nimma mit. Unna öitzricha Zeit überschlägt sich ja mit neien Erkenntnissen, neien Apparaten, Maschinen, Radio, Fernseh niat za vergessn, a Computer, Rechenmaschinen. Miar habm möin nuchs kleine u grousse Amalans van Schnöiarle runter aufsogn, u heint habm schu die Kinna döi klan elektrischn Rechndinger. Wöi sie alle haasn, was ich heint nuch niat. Ich rechn jedenfalls manchmal mit mein altn Kuapf schneller wöi döi Gunge mit ihrn Apparatglump.
Öitza owa gnouch va dean technischn Fuartschritt. Lausboubn gitts heint, u Lausboubn woarn a miar. Da Siart Polizei u da langa Bus habm manchn Ärcher mit uns ghatt. Owa sie habm uns kennt u wenn ma wos uagstellt habm, donn houts a daham donn die vadöintn Prügl gebm. Dös is ja öitza ogschafft, ich maan die Prüglstrouf. Wenn mia Boubm — die Madle woarn ja braver — wos uagstellt ghatt håbm u mei Mutter mit de Hundspeitsch — es hurcht sich ja gfahrlich ua, owa es woar nua a Röihpfäitschl mit a paar Lederröimele drua — kumma is; dou habm die Nachbarinnen gröift: „Hauens nua mein a mit" u donn san alle grennt; ich mit, owa hamgöih hob ich möin du u donn woar die Hundspeitsch schu wieda af ihrn Platz u ich ho halt a Stroufpredich kröigt. Kinnamisshandlungen, wöi mas heint oft in Zeitingen lest u a im Rundfunk höiart, dös houts ba uns daham niat gebm. Die Leit woarn zwoar arm gechen heint, owa es hout fast Jeder sei eichens Häisl u manchera a nuch a Feld ghatt, manchmal a nuch a Kouh im Stool — dös woarn dann die: „Köihpritscher"; iarmara Leit habm sich a Ziech ghaltn wegn de Mülch, u vüll davua hobm sich an Groshau in Wald va da Gemeinde pacht u habm dös Foutta am Buckl hamtrogn. Valangts dös heint amal va öimatz! Dou gänga die Frauen — Weiwa därm ma ja nimma sogn — aff die Arwat, nua dass sie sich a Auto leistn kinna u die Kinna daham san ohne Mutter. Ob dös gout is???
Heint bin ich schu amål im Schwafeln drinna u ös werds sogn, da Albin redt her, als wenn er schu etliche Halwa hinta die Bindn gossn häit. Owa leider ho ich dou ba uns kan Böiatisch, wou ma sua wöi daham awing schlaggewalerisch plauschn kann,t. Wenn ich glei zan Richard hinta prassl mit mein Droutiasl — es is ja allewal a gouta Kilometer — üawarn Tooch is de gouta Richard in da Arwet u wenn er abnds hamkinnt, dann hout er mit sein groussn Gartn za tou. Da Petrus streikt u wenn ma unna uapflanzt Zeich durchbringa wolln, donn möin ma „sprenga", dou sogn sa ja göissn. Da Mai, dea kinnt mit ara Hitzwell, amål houts a wengl grängt, owa dös woar für die Katz, da Buadn is wöi Asche u dou soll ma nuch wos neisaatn. Meine Erdäppl hob ich gesteckt, sie kumma schu langsam. Dou hob ich du in da Zeiting glesen — wenn ma grod oina dawischt — Streik füar wos? Höicheran Louhn oder mäija Dividende? Dös nua nebenbei. In Belgien habm sie de gstecktn Erdäppl wieder ausgrobm u am Schwarzmarkt teia vakaaft — 40 Hektar Land uapflanzte Erdäppl. Ma mou nua mitn Kuapf schüttln. Ba uns daham woar ja a a Feldwach organisiert owa niat ban Steckn, sondern ba da Ernte. U dou woarn fei hungriche Zeitn mit Lebensmittlkoartn usw. Owa dass ma die frischglegtn Erdäppl ausgrobm hout, dös is wirklich gonz nei.
Döi Zeitn wearn langsam unheimlich. Wos gitts denn nuar für Banküberfälle. Mei Vatter hout sich fei nuch füar die Sparkass es Geld va Karlsbod ghult u wal er niat
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.