Byl jsem doma

To není ta stará cesta, po níž jsem chodíval jako dítě, když skřivani jásavě stoupali vstříc letnímu nebi; jak jinak se teď klenou větve sešlých, zestárlých stromů, zlomené leží pluh i brány — tak jako sny mého mládí.

To už není ta stará ves, už ne ty staré uličky, domy stojí němé a prázdné, tak pusté a opuštěné; za soumraku jsem chodíval do lesa, lehával na studených kamenech, tam jsem si směl z hloubi srdce trpce vyplakat stesk po domově.

To už není ten starý rybník, u něhož se u táborových ohňů za noci tiše zpívávaly písně, aby se obnovilo přátelství; to není ten starý mlýn, v němž bych tak rád ještě zůstal, jak se teď láme vodní kolo — tak se zlomila i první láska.

Rainer Krieglstein

[obr] Poznáváte je ještě?