⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Psal se rok 1789, když jistý Franz Haberditzel na selském statku čp. 1 podnikl první pokusy vyrobit z kaolinu dováženého z Gabhornu porcelán. Po zdařilých zkouškách uvedl Haberditzel roku 1791 spolu s Gottliebem Sonntagem do provozu vypalovací pec. O dva roky později sice tato malá porcelánka opět zanikla. Nepochybně však dala podnět k založení uměleckořemeslně významné hornoslavkovské porcelánky.

Co se nám na Rabensgrünu jeví dále pozoruhodné, je okolnost, že jde o místo, kde ještě i dnes žije německá většina. Až na dvě rodiny jsou zde vlastně všichni Němci. Odsud rodem pocházejí ovšem jen dvě rodiny. Všichni ostatní přišli z nejrůznějších německých míst západních Čech — z Mostu, z Nejdku, z se zemí srovnaného městečka Lauterbach a odjinud. A právě tito Němci nám také ukazují cestu k proděravělému kameni:

„Jeďte po polní cestě vedoucí do Horního Slavkova (Schlaggenwaldu). Minete dva osamocené stromy. Tam nechte auto, protože další cesta je velmi špatná. Za velkou louží, v trávě, leží ten kámen."

Jedeme udaným směrem. Brzy dosáhneme oněch dvou zmíněných stromů. Mezi nimi podstavec, o kousek dál v trávě příslušná pamětní deska, která praví, že (dnes už neexistující) kříž nechali roku 1888 zřídit manželé Rieplovi. O pár kroků dál velká louže a vlevo od cesty, ve vysoké trávě, kámen, kvůli němuž jsme sem přijeli.

Představuje zbytek starobylého románského kamenného kříže ve tvaru kolového kříže.

Lid ale kříž nerozpoznal a vymyslel si následující pověst: Kdysi tudy táhla společnost od křtin z Horního Slavkova. Byli v povznesené náladě a na tomto místě ztratili novorozeně. Když je znovu našli, havrani mu mezitím vyklovali oči. Na usmíření zde viníci postavili kámen ve tvaru prázdných očních důlků, kterému se odedávna v lidové mluvě říká proděravělý kámen.

Zda to byli právě oni nešťastní havrani, po nichž nese vesnice své jméno, o tom pověst nic neříká. Ale pokud jde o koncovku „-grün", víme lépe. V západních Čechách bylo kdysi ne méně než 107 místních jmen s touto slabikou, jejichž první část zpravidla tvořila vlastní jména, často v pozměněné podobě. Místní jména na -grün poukazují na to, že vesnice byla založena německými sedláky, kteří se zde usadili ve 12. až 13. století, vykáceli les a zúrodnili půdu, takže vzniklo zelené místo, kde se mohl pást dobytek.

A tak je zřejmé, že onen havran (Rabe), jehož jméno nesla vesnice až do nedávné minulosti, nebyl černý pták, nýbrž vůdce německých osadníků jménem Rabe, Robel nebo podobně.

Gerda Elfers

Krajané! Platte včas předplatné za „Heimatbrief"