⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Zdravíme skály Hanse Heilinga. Zdravíme císařské Karlovy Vary. Zdravíme kraje veselého mládí. Zdravíme nivy, jež vedou k tvým horám, ke Slavkovskému lesu, k Krušným horám, k Doupovským horám a ke kupám Českého středohoří, u jehož paty se vléváš do větší Labe.

Ne všechno jsme zanechali, když nás od tebe vyhnali. Vzali jsme si s sebou to, co je v krajině božské. Odnesli jsme si duši domova do dálky. Projevujeme ji v písních a tancích naší mládeže. Ona v nás mluví, zpívá, jedná. Ona – to zde mohu potvrdit – drží velkou pospolitost sudetských Němců ve svazku, který je 30 let po vyhnání silnější, než bývá někdy i doma. Tak zde stojíme, mí milí krajané, očištěni a sjednoceni u tohoto pramene se slibem, který zde chceme složit: ať přijde cokoli, ať se přes náš svět v příštích letech přeženou jakékoli bouře:

Nechceme nikdy nechat vyschnout pramennou sílu domova v našem srdci! Ať nás provází dobrými i zlými chvílemi. Ať nás udržuje vnitřně spojené. Ať nám pomáhá zachovat nejvyšší věrnost. Věrnost tomu, co bylo před námi, věrnost tomu, co je dnes naše, věrnost sami sobě!

S tímto slibem a s doušky z naší pramenné Ohře zdravíme z tohoto místa Chebany a sudetské Němce po celém světě! Voláme na ně:

„Ať žije láska k domovu."

V sudětoněmeckém venkovském mládežnickém hnutí se rádi citovala slova:

Ať svět zamrzne, nebo vyprahne, poslední člověk, který bude chodit po zemi, bude sedlák.

Dnes to však vypadá spíše tak, že sedlácký stav je prvním ze všech povolání, kterému se zpívá umíráček.

Umírání sedláků, a nejen to biologické, je na denním pořádku. V posledních letech bylo zlikvidováno neuvěřitelné množství selských statků. Miliony lidí, kteří pracovali v zemědělství, obrátily práci na poli zády. Nemají snad na tomto nepříjemném stavu určitý podíl viny i příslušné státní úřady, protože včas nesvěřily špatně nebo vůbec neobhospodařované statky vysídleným krajanům, kteří chtěli být sedláky a jenom sedláky a kteří by vsadili vše na to, aby v novém prostředí obstáli ve svém oboru? Kvůli leckterému byrokratickému postupu zchátraly dobré statky a přišlo se o mnoho cenných selských (vysídleneckých) sil.

Sedlák ostatně neztělesňuje povolání závislé na konjunktuře jako mnohá jiná, která vzlétnou a zase odezní.