Slib u pramene Ohře

„Duši domova jsme si odnesli s sebou do dálky"

Dne 8. června t. r. se pod vysokými smrky a buky ve Smrčinách (Fichtelgebirge) sešlo na tisíc lidí, kteří přišli ze všech koutů Horních Franků k prameni Ohře. Zatímco v předchozích letech zde slavnostní chvíle v kruhu svých krajanů prožili již Dr. Lodgman v. Auen a Hans Christoph Seebohm, tentokrát stálo ve středu setkání, doprovázeného dechovým sborem, proslovem nynějšího mluvčího Sudetoněmeckého krajanského sdružení, poslance Dr. Waltera Bechera. Ten řekl: „Po velkém zážitku Sudetoněmeckého dne v Norimberku nás toto setkání a tato chvíle zasahují zvlášť silně u srdce. V Norimberku jsme si při slavnostním státním aktu připomněli mrtvé, které jsme zanechali jako oběti obou světových válek a vyhnání.

Zde jsme jim a zemi, která je zrodila, obzvlášť blízko, na místě, jež je víc než symbolické. Je to, jako by z tohoto pramene vyvěral životní pramen, který vede napříč naší starou domovinou. Skoro cítíme totéž, co cítili staří, když podobným pramenům a řekám dávali jméno boha či bohyně. Duše domova zde začíná šeptat, téměř vesele a důvěřivě, jako by chtěla přelít to temné, co je vedle světlého zapsáno v dějinách jmen našich rodných měst a vesnic vytesaných do těchto kamenů.

Kameny a verše básníků, jež zde lemují pramen, jsou navenek jen zdánlivě těžké a němé.

Napomínají nás. Vedou naše myšlenky dál: k polím a lesům, k domovům a pracovištím, k lidem domova. Nikdo tu asi neprojde bez povšimnutí. Každý ví: stojíme na jednom z nemnoha geografických bodů Země, kde se rozdělují vody a rozbíhají se do všech světových stran. Tvoří tak jakýsi magický kříž nad krajinami Evropy. Každý ví: stojíme na západním okraji přírodou vyznačeného evropského srdce – Čech, jejichž řeky – Labe, Jizera, Vltava, Ohře – pramení v německých zemích a všechny do Německa odtékají.

Snad je zbytečné na tuto skutečnost připomínat. Přesto patří k sebeuvědomění těch, kdo se zde sešli.

My, sudetští Němci, se hlásíme k větší, svobodné evropské domovině.

My, sudetští Němci, se ale také hlásíme k vlastní, zděděné německé domovině v Čechách, na Moravě a ve Slezsku!

Právě tato chvíle, kdy více než jindy nasloucháme svým dějinám, potvrzuje naše vyznání k této domovině a k našemu právu!

Putujeme s tebou, malá Ohře, do země matek a otců:

K tiché vodě, jež se shromažďuje pod císařským palácem ve městě tvého jména; kolem dvorů a polí sedláků v užším Chebsku. Zdravíme truhláře z Kynžvartu, horníky z Falknova. Projdeme kus cesty kolem skvostu řetězového mostu a překrásného hradu.

věta pokračuje na dalším listu ⟶