⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Zdravíme skály Hanse Heilinga. Zdravíme císařské Karlovy Vary. Zdravíme kraje veselého mládí. Zdravíme nivy, jež vedou k tvým horám, ke Slavkovskému lesu, k Krušným horám, k Doupovským horám a ke kupám Českého středohoří, u jehož paty se vléváš do větší Labe.
Ne všechno jsme zanechali, když nás od tebe vyhnali. Vzali jsme si s sebou to, co je v krajině božské. Odnesli jsme si duši domova do dálky. Projevujeme ji v písních a tancích naší mládeže. Ona v nás mluví, zpívá, jedná. Ona – to zde mohu potvrdit – drží velkou pospolitost sudetských Němců ve svazku, který je 30 let po vyhnání silnější, než bývá někdy i doma. Tak zde stojíme, mí milí krajané, očištěni a sjednoceni u tohoto pramene se slibem, který zde chceme složit: ať přijde cokoli, ať se přes náš svět v příštích letech přeženou jakékoli bouře:
Nechceme nikdy nechat vyschnout pramennou sílu domova v našem srdci! Ať nás provází dobrými i zlými chvílemi. Ať nás udržuje vnitřně spojené. Ať nám pomáhá zachovat nejvyšší věrnost. Věrnost tomu, co bylo před námi, věrnost tomu, co je dnes naše, věrnost sami sobě!
S tímto slibem a s doušky z naší pramenné Ohře zdravíme z tohoto místa Chebany a sudetské Němce po celém světě! Voláme na ně:
„Ať žije láska k domovu."
bogen weit um das Schmuckstück der Kettenbrücke und einer bildschönen Burg. Wir grüßen die Felsen Hans Heilings. Wir grüßen das kaiserliche Karlsbad. Wir grüßen die Gefilde fröhlicher Jugend. Wir grüßen die Fluren, die hin zu Deinen Bergen, zum Kaiserwald, zum Erzgebirge, zu den Duppauer Bergen und zu den Kegeln des Böhmischen Mittelgebirges führen, an dessen Füßen Du Dich in die größere Elbe verströmst.
Alles haben wir nicht zurückgelassen, als man uns von Dir vertrieb. Wir nahmen das mit, was göttlich ist in einer Landschaft. Wir nahmen die Seele der Heimat mit in die Ferne. Wir zeigen sie in den Liedern und Tänzen unserer Jugend. Sie spricht, sie singt, sie handelt aus uns. Sie hält — das kann ich hier vermelden — die große, Gemeinde der Sudetendeutschen in einer Bindekraft zusammen, die 30 Jahre nach der Vertreibung stärker als manchmal selbst zu Hause ist. So stehen wir, meine lieben Landsleute, geläutert und vereint an dieser Quelle mit dem Gelöbnis, das wir hier ablegen wollen: Was immer auch kommen mag, welche Stürme auch immer über diese unsere Welt in den nächsten Jahren hinwegfegen mögen:
Wir wollen die Quellkraft der Heimat in unserem Herzen niemals versiegen lassen! Sie soll uns durch gute und böse Stunden führen. Sie soll uns innerlich verbunden halten. Sie soll uns helfen, die höchste Treue zu bewahren. Die Treue zu dem, was vor uns war, die Treue zu dem, was heute unser ist, die Treue zu uns selbst!
Mit diesem Gelöbnis und mit einem Schluck aus unserer Egerquelle grüßen wir von dieser Stelle aus die Egerländer, die Sudetendeutschen in aller Welt! Ihnen rufen wir zu:
„Lang lebe die Liebe zur Heimat."
E. M.
V sudětoněmeckém venkovském mládežnickém hnutí se rádi citovala slova:
Ať svět zamrzne, nebo vyprahne, poslední člověk, který bude chodit po zemi, bude sedlák.
Dnes to však vypadá spíše tak, že sedlácký stav je prvním ze všech povolání, kterému se zpívá umíráček.
Umírání sedláků, a nejen to biologické, je na denním pořádku. V posledních letech bylo zlikvidováno neuvěřitelné množství selských statků. Miliony lidí, kteří pracovali v zemědělství, obrátily práci na poli zády. Nemají snad na tomto nepříjemném stavu určitý podíl viny i příslušné státní úřady, protože včas nesvěřily špatně nebo vůbec neobhospodařované statky vysídleným krajanům, kteří chtěli být sedláky a jenom sedláky a kteří by vsadili vše na to, aby v novém prostředí obstáli ve svém oboru? Kvůli leckterému byrokratickému postupu zchátraly dobré statky a přišlo se o mnoho cenných selských (vysídleneckých) sil.
Sedlák ostatně neztělesňuje povolání závislé na konjunktuře jako mnohá jiná, která vzlétnou a zase odezní.
Zum Erntedanktag!
In der sudetendeutschen Landjugendbewegung wurden gerne die Worte zitiert:
Möge die Welt vereisen oder verdorren, der letzte Mensch, der über die Erde geht, wird ein Bauer sein.
Heute hat es vielmehr den Anschein, als ob der Bauernstand der erste aller Berufsstände ist, dem das Grablied gesungen wird.
Das Bauernsterben, nicht nur das biologische, ist an der Tagesordnung. Eine unglaubliche Anzahl von Bauernhöfen wurde in den letzten Jahren liquidiert. Millionen Menschen, die in der Landwirtschaft tätig waren, haben der Bauernarbeit den Rücken zugekehrt. Haben aber an diesem unerfreulichen Zustand nicht auch die zuständigen staatlichen Stellen eine gewisse Schuld, weil sie nicht zeitgerecht schlecht oder überhaupt nicht bewirtschaftete Höfe heimatvertriebenen Menschen anvertrauten, die Bauern und nur Bauern sein wollten, und die alles darein gesetzt hätten, sich in ihrer neuen Umwelt beruflich zu bewähren? Durch so manches bürokratische Verfahren sind gute Höfe verkommen und gingen viele wertvolle bäuerliche (Vertriebenen-) Kräfte verloren.
Schließlich verkörpert der Bauer nicht einen konjunkturbedingten Beruf wie viele andere, die emporschnellen und wieder verebben.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.