Jak to bývalo doma
od Albina Steinwassera
O našem krásném Horním Slavkově (Schlaggenwald) vám dnes nechci moc vyprávět. Upřímně řečeno, nic mě zrovna nenapadá. Ale náš bratranec Brummeissl mi nedá pokoj a pořád na mě dotírá, abych zase jednou něco napsal. Víte, dlouho jsem přemítal, jestli mám ten nadpis změnit, nebo ne, a nakonec jsem se rozhodl, že ho tak nechám. My si tak trochu po slavkovsku podiskutujeme, pak si všichni zase připadáme jako doma, a leckomu se při té řeči všelicos z domova znovu vybaví.
Loni v květnu jsem byl na dovolené u Attersee v Salzkammergutu a s tamními lidmi jsem si dokázal povídat úplně stejně jako u nás doma, a jídlo tam bylo taky takové, na jaké jsme byli zvyklí. Dokonce i s panem farářem jsem se bavil egerlandsky. Proč taky ne? Kamkoli člověk přijde, všude mluví svým nářečím. Sasa, Kolíňana, Berlíňana a mnoho dalších pozná člověk na sto honů. Každý večer kolem půl sedmé poslouchám mnichovskou stanici, tam taky často zpívají ti z Horní Falce. Když si tak člověk poslechne, zdá se mu, jako by byl v Chebsku (Egerland). To je mnohem hezčí než ty dnešní módní „hity". Dodneška se pro ten randál nenašel ani německý výraz. Prý zpívají anglicky, a já si tak namlouvám, že sami nerozumí, co to tam vlastně vyřvávají. Daleko jsme to fakt dotáhli. Německý jazyk, těžký jazyk! Jak se dneska plýtvá cizími slovy, to už na kravskou kůži nejde. Přečtěte si někdy takovou reklamu obchodního domu, co všechno nabízí: „Pánské džíny, blůzony, akrylové pléd, pánský gabardén, dětské holínky v džínovém vzhledu, manšestrové džíny, boty." A jak naši takzvaní zástupci lidu metají kolem sebe cizí slova, z toho by člověku občas praskl límec. Ale to je někdy i záměr, protože takové cizí slovo si člověk může vyložit, jak zrovna potřebuje. Podívejte se jen do takového slovníku cizích slov. Dřív se říkávalo: „Němci jsou národ básníků a myslitelů", a naše kultura obohatila celý svět — a dnes? Dnes náš kulturní národ přejímá mravy a zvyky od národů, z nichž devadesát procent neumí ani číst, ani psát. Když ale my Egerlandští vystoupíme v kroji a ctíme své staré mravy a zvyky, hned se nám za to posmívají. Prý jsme zpátečničtí. Krajanská setkání, Sudetoněmecký den, to se jim vůbec nehodí. Jsme prý revanšisté, nacisté a tak dále. Co se mě týče, ti nadutí chytráci ať si klidně říkají, co chtějí, ti hadrlumpové, co by nás nejraději rovnou celé prodali. Že se už domů nevrátíme, to víme všichni, tak chytří jsme už dávno, a ty opičáky k tomu vůbec nepotřebujeme. Ale naše slavkovské nářečí, to si nedáme vzít. Budeme si dál povídat tak, jak jsme zvyklí z domova, jak nám narostl zobák. Ostatní to dělají taky, a když si to řekneme docela upřímně, tou nejčistší „spisovnou němčinou" se mluvilo v Praze. Není divu — vždyť tam byla roku 1348 za Karla IV. Lucemburského založena první německá univerzita. To byly tenkrát ještě jiné časy, tehdy už jednou existovala taková „Sjednocená Evropa" — jenže se tehdy jmenovala „Svatá říše římská národa německého". Ale ta velká říše se ostatním nehodila, a tak ji rozbili. Dnes bychom byli rádi, kdybychom tu „Sjednocenou Evropu" konečně zase měli. Tak se mění doby. Dnes by jistě mnozí a mnozí byli rádi, kdyby Čechy ještě patřily k Rakousku. Hlavně ti, co je Rakousko nestihlo dost rychle rozebrat. Mám pravdu, viďte?
A teď už ale konec s tím pivním mudrováním. Našel jsem pár pěkných veršíků a ty vám chci napsat. Nejsou ode mě.
Wöis daham woar
von Albin Steinwasser
Va unnan schöin Schlaggewal wüll ich enk heint niat vül dazühln. Ehrlich gsågt, mia föllt a grod nix ei(n). Owa unna Vetta Brummeissl läßt ma ka Rouh u benzt ållewal ua mia, daß ich wieda amål wos schreibn soll. Wisst's ich hob miars fei hi(n) u her üwalegt, ob ich döi Üwaschrift ändern soll oda niat u bi(n) donn du za dean Entschluß kumma, daß mas sua Ioua. Mia dischkeriern a wing schöi schlaggewålerisch, donn fühln mia uns alle wieda wöi daham u sua månchn wiard ba dean Dischkursch allehånd va daham wieda ei(n)falln.
Vuarches Goua im Mai woar ich in Urlaub am Attersee im Salzkammergut u mit dean Leitn duatt hob ich hålt kinna fei genau sua riadn wöi ba uns daham, u's Essn woa a sua, wöi mias gwiahnt san. Suagoua mit'n Pfarra ho(b) ich mich eghalandrisch untahåltn. Våwa a niat? Wouds hinkummts, üwerall riadn sa in ihrer Mundårt. An Sachsn, an Köllner, an Berliner u nuch vül onara häiart ma schu malenweit raus. Ich hurch jedn Tooch åbnds v hålwa siewena an Münchner Sender, dou singa a öfter döi as de Owerpfålz. Wenn ma dou sua zouhurcht, maant ma grod ma wa(r) im Eghalånd. Dös is du vül schänna als wöi döi neimodischn „Hits". Bis öitza hout ma a nuch kan deitschn Ausdruck füa dean Krach gfunna. Englisch möins sa singa u ich bild ma fei ei, daß sie selwa nit vastänga wos sie dou plärrn. Weit håbm mas fei bråcht. Deitsche Språch, schwere Språch! Wos ma heintzatooch mit Fremdwüartern ümheit, dös gäiht schu aff ka Kouhaut mäia. Lest's amål sua a Reklame va ran Kaufhaus, wos döi åls uaböitn: „Herren-Jeans, Blouson-Jacken, Acryl-Plaids, Herren-Gaban, Jeans-Look-Kinderstiefel, Cord-Jeans, Boots". U wos unara sogenannten Volksvertreter mit Fremdwüartern rümschmeißn, dou kennt an månchmal da Krogn plåtzn. Owa dös is a månchmal mit Absicht, wal sua a Fremdwuart, dös kua ma auslegn wöi mas grod braucht. Schauts nua amål in sua ran Fremdwüarterböichla nouch. Fröja houts amål ghaßn: „Die Deutschen sind das Volk der Dichter und Denker" u a unara Kultur hout die gonza Welt bereichert, u hei(n)t? Dou nimmt unna Kulturvolk Sittn u Bräuch va Völkern ua, va deanan 90 Prozent niat lesn u schreibm kinna. Wenn mia Eaghalanda owa in unara Tracht auftretn u unara åltn Sittn u Bräich houchhåltn, donn wiad drüwa gspöttelt. Dou haßt's mia san rückständich. Heimattreffen, Sudetendeutscher Tag, dös paßt deanan goua niat. Dou san mia Revanchisten, Nazi usw. Va mia aus kinna döi Neimalgscheitn sogn wos sie wolln, döi Hadalumpn, döi uns am löibstn gonz våkaffn tätn. Daß mia(r) nimma hamkumma, dös wissn mia(r) alle, sua gscheit san mia(r) schu long u dou brauchn ma döi Malaffn was Gott wouha niat dazou. Owa unna Schlaggewalerisch, dös loun mia uns niat nemma. Mia dischkeriern weiter sua wöi daham, wöi uns da Schnobl gwåchsn is. Die onarn touns ja a u san ma amål gonz ehrlich, as reinste „Hochdeutsch" is in Prach gredt wuardn. Ka Wunna, im Gaua 1348 is duat unte(r) Karl den IV. von Luxemburg die erste deitsche Universität gründt wuarn. Dös woarn hålt nuch Zeitn, dou houts schu amål a „Vereinigtes Europa" gebn — allerdings houts damals „Heiliges römisches Reich deutscher Nation" ghasn. Owa dös grouße Reich hout dearn onarn niat paßt u sua hout mas zaschlogn. Heintzatooch war ma frouch, wenn ma endlich dös „Vereinte Europa" wieda häit. Sua ändern sich hålt die Zeiten. Es warn fei heint bestimmt vüla, vüla frouch, wenn Böhmen nuch ba Österreich wa(r). Hauptsächlich döi wos Österreich nit schnell gnouch håbn auftaln kinna. Gölla ich ho recht?
Öitza owa Schluß mit dean Böiaschwefel. Ich ho(b) a paar schöina Versla gfunna u döi wüll ich enk aufschreibn. Sie san niat va mia.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.