„Leise rieselt der Schnee – still und starr ruht der See. Weihnachtlich glänzet der Wald – freue Dich, s' Christkind kommt bald." (Tiše sněží sníh – tiše a nehnutě leží jezero. Vánočně se leskne les – raduj se, Ježíšek už brzy přijde.)

Doufejme, že letos budou bílé Vánoce, a připravme si vánoční svátky co nejslavnostněji. Předejme to dál svým dětem. Jistě za to jednou budou vděčné. Brzy se z rádia znovu ozvou všechny známé vánoční melodie, prozpěvujme si s nimi a zůstaňme veselí a šťastní i u písničky „Heitschi bobeitschi bum bum – aber Heitschi bobeitschi bum bum...."

Zábor půdy, máslo a reparace

[obr] Zima doma – Hostinec Kolb-Gustla na Hubu

Nestačí, že současná bonnská vláda, bez ohledu na vysídlené, smluvně stvrdila ve Varšavě a v Praze zábor cenné německé půdy bez jakékoli protihodnoty – státy, které nás vyhnaly, teď za tuto křivdu dostávají odměnou ještě naše peníze. Zatímco Jugoslávie se spokojí s bonnským příslibem „pouhé" jedné miliardy marek jako takzvaným úvěrem, jenž je ve skutečnosti zastřenou reparací, Varšava a Praha se s tak „malými" sumami nespokojí. Moskva svoje nároky prozatím maskuje jako hospodářskou pomoc a nechává si od Spolkové republiky dodávat 40 000 tun másla za cenu asi 1,33 marky za kilogram, zatímco naše hospodyně za stejné množství musí zaplatit kolem 8 marek. A naše rozvojová pomoc slouží alespoň zčásti barevným revolucionářům v zámoří (v Africe) jako podpora teroru a masových vražd. Přesto u nás lidé stále věří, že bývalý spolkový kancléř Brandt „jen zakopl o komunistického špiona", zatímco hlubší příčinu jeho odstoupení je třeba hledat i v jeho ztroskotané východní a finanční politice. – Nesmíme se bát to jednou otevřeně vyslovit, vždyť jsou to i naše daně, jimiž se takové odměňování těch, kdo nás vyhnali, spolufinancuje!