Sestavme si tedy tentokrát v Heimatbriefu sváteční menu Štědrého večera:

Několik dní předem se vloží dobře uleželý kus hovězího masa do octového nálevu, do kterého se přidá všelijaká zelenina a koření. Časně na Štědrý večer se maso vloží do vody a dobře změkne provaří. Jaká dobrá vůně se přitom už šíří celým bytem! Omáčka se připravuje tak, že se namočí perník na omáčku (medovník). Z toho vznikne hustá omáčka dochucená sirupem, po prosetí přes cedník se do ní přidají rozinky a nasekané mandle. K tomu se podávají bramborové knedlíky (syrové) nebo naše dobré české moučné knedlíky.

Ke kaprovi se připravuje tatáž omáčka — známá „rybí polévka" (Fischbröih). Moje babička — výtečná kuchařka — tuto rybí omáčku dochucovala douškem tmavého piva.

Také „kapr namodro" je velmi žádaný a je to něco pro labužníky. Polévky bývaly různé. Kdo měl rád ryby, tomu chutnala vynikající rybí polévka. Jinak byla samozřejmostí obvyklá hrachová polévka s opraženou houskou nakrájenou na kostičky.

Den předem se pekl jako moučník jablečný závin a na kompot se vařily sušené švestky a hrušky. Připravovaly se také jemné saláty k rybím řízkům.

Na Štědrý večer se má, jak známo, jíst „devatero jídel". Toho se pak nasčítá dost, počítáme-li k tomu i jablka a ořechy, které se okusují.

Před půlnoční mší ještě kousek štóly s máslem a medem — i to chutná skvěle. Jako zahřátí žaludku k tomu horký punč nebo sklenka svařeného vína. Takto dobře nasyceni a zevnitř prohřátí, mohli lidé i v tom nejtužším mrazu jít do studeného kostela na půlnoční.

Jak krásná byla cesta domů sněhem! Mnozí kostelníci to měli hodně daleko do vesnic. Tehdy ještě před kostelem nečekalo žádné dobře vytopené auto, které by je odvezlo domů.

Když jsme teď do jídelního lístku zařadili i tu „rybí polévku" (Fischbröih), chtěla bych ještě povědět, jak město Krásno (Schönfeld) přišlo ke své přezdívce.

Tak jako nám, Horním Slavkovákům (Schlaggenwalderům), říkali „Kachní omáčka" (Antensoß), tak zase obyvatelé sousedního města byli ti „Rybí polévka" (Fischbröih).

Jak známo, Horní Slavkovští a Krásenští se navzájem neměli rádi. Hned to bylo „ty Rybí polévko" — nebo jako odplata — „vy Kachní omáčko".

Jak k těmto jménům došlo? Bylo to takto:

Horní slavkovští radní se rozhodli založit v Ebnetském rybníce, který ležel mezi Horním Slavkovem a Krásnem, chov kaprů. Ačkoli byl Ebnetský rybník v létě oblíbeným koupacím místem, dařilo se kaprům i línům náramně dobře. Na podzim se mělo lovit. Ale ten velký plán s výlovem ryb bohužel nevyšel... Krásenští byli o chlup dřív u vypouštění rybníka a vypráví se o tom tato posměšná písnička (v původním nářečí):

Amäl woll'n döi va Schlaggawal' sei Üanetteicherl fischen, da kumma sa u toun durt grod d' Schönfeller Herrn dawischen. Wöi'n döi Lump'n töif im Schluam drin san u d' Fisch ausraub'n . . . „Manna höi'jatz, iss an su ra Frechheit z'glaub'n".

(Volně: Jednou si chtěli Horní Slavkovští svůj Ebnetský rybníček vylovit, a hle, právě tam na ně nachytali krásenské pány. Prý ti lumpové jsou hluboko v bahně a okrádají je o ryby... „Lidičky, copak se má věřit takové drzosti!")

Tahle písnička měla ještě mnoho slok. Bohužel mi vypadly z paměti. Melodii ještě znám.

Takže Krásenští byli „Rybí polévka" — my Horní Slavkovští „Kachní omáčka" — muselo jít o odplatu a souviset to s krádeží kachen. Loketští byli „Vši-pálenci" (Lausbrenner) — protože jeden radní a drobný zemědělec polil svého vola, který měl vši, petrolejem a pak ho zapálil.

Karlovarští byli „Zajícovaři" (Hasenbrüher). Pod horkým přepadem vřídla spařovali divoké zajíce, místo aby jim stahovali kůži přes uši...

Nechme však teď tyhle posměšné písničky být a raději zůstaňme věrni našim krásným vánočním koledám.

věta pokračuje na dalším listu ⟶