Ach ty milá Fašanko, to jsi tu zas; loni jsme tě pohřbívali, letos tě zas slavíme. Holohou, holohou, vzadu ještě visí maškary.
Poslouchal jsem všechny stanice a sledoval všechny karnevalové průvody v televizi, ale slavkovskou národní hymnu jsem teda nikde neslyšel. Ty maškarní průvody se všemi těmi ropnými šejky a další věci o ochraně životního prostředí nebyly vůbec špatné. I politici si od nich pěkně schytali. Ty šprýmovní písničky se mi taky líbily, ale celá ta záležitost mě přece jen trochu zamyslela.
Ať chceme nebo nechceme, v myšlenkách jsme doma, v Horním Slavkově (Schlaggenwald). I u nás totiž vystupovali jako lázeňští hosté šejkové s velkým harémem. Jenže na ropu tehdy nikdo nemyslel. My jsme přece měli svá krásná kachlová kamna. Do nich jsme mohli jako děti lézt a světnice byla krásně teplá. Jak nádherné to bylo, když člověk přišel domů promrzlý od sáňkování a mohl se pěkně zahřát na kamnovém výstupku a usušit si mokré věci. Ale nic proti takovým starým, dobrým kamnům. V každých byla zabudovaná pec a většinou měly ještě dvě trouby, ve kterých se dalo vždycky upéct třeba bramborové knedlíky. Protože byla vyzděná, držela teplo dlouho, ne jako dnešní plechové skříně, které vychladnou hned, jak oheň zhasne.
Ovšem ústřední topení je taky pěkná věc, jenže ne každý si ho může dovolit. O znečišťování životního prostředí jsme dřív taky nepřemýšleli. Leckdo měl hnojiště a když se vyváželo hnojůvka, taky to nevonělo. Tak jsme si trochu zacpali nos a řekli: „venkovský vzduch". Bralo se to jako samozřejmost a ta trocha hnoje, co při vožení spadla na cestu, taky nikoho netrápila.
Každopádně z toho nikdo neonemocněl. Když člověk šel na procházku do lesa, neviděl nic, co by tam nepatřilo. A dnes? Obalový materiál, staré jízdní kola a auta, ba i takové kusy nábytku hyzdí krajinu. Říká se tomu „odpad blahobytu". A pak ta voda. Brzy nebudeme vědět, kde vzít pitnou vodu. Zkuste se jednou vykoupat v Mohanu, Rýnu nebo nějaké jiné říčce. Čisté vejde a špinavé vyjde. Jak krásně čisté bývaly naše potůčky a rybníky, z těch se dalo pít. Ale dost už těch hospodských řečí. Dnes je Popeleční středa a právě čtu v knížce „Abriß der Geschichte der alten, einst kaiserlich freien Bergstadt Schlaggenwald" (Nástin dějin starého, kdysi svobodného královského horního města Slavkova), kterou sestavil náš ředitel měšťanské školy Rudolf Prosch, že i u nás doma se už odedávna slavil masopust. Chci vám z ní jednu pasáž opsat: Rada sama velmi ráda slavila veselý masopust. K masopustu roku 1542 se očekával jako host urozený pan Kaspar Pflug a byl sestaven tento pořádek:
Masopustní lístek
Seznam osob: Hans Beer, purkmistr Heinrich Wintweber Bartel Trötscher Peter Notz Nickel Pfeffer Paul Richter a dalších šest členů rady
Dále: farář Mates Fischer, špitální farář Gregor Pfannkuch, Hans Portner z Kugelhofu, Hanns Niedermann, Hans Elbogner z Dolního Schönfeldu, Hans Zerer z Rambsentalu, Sebastian Huzelmann z Wolfshofu, Georg Mulz z Waldau jako desátkář, Georg Kestel, hormistr, dva horní přísežní (Berggeschworene), doktor, učitel, výběrčí dávek (Umgelder) a asi 20 dalších pánů.
U stolu měli službu: Hans Trötscher, Seb. Niedermann, Balzer, Valtin a Kaspar Mulz, Endres Olhans a další.
Wöis daham woar
Oh du löiwa Fosnat, kinnst denn du schu wieda;
Fearn håbm ma Krüa grobm, heija grobm ma wieda.
Holloho, holloho, hintn hängt die Fasching no.
Ich ho(b) ålle Sender oghurcht u alle Karnevalszüch im Fernseh uagschaut, owa una Schlåggewåla Nationalhymne ho(b) ich fei nirchetz ghäiart. Döi Maschkerazüch mit dean vülln Ölscheichs u a die onarn Dinga üwa Ümweltschutz wårn ja niat schleecht. A die Politiker håbm sie gånz schöi durchn Kakau zuagn. Döi Tschumpaliedla habm ma a gout gfålln, owa dös gonza Zeich hout mich a wing nouchdenklich gstimmt.
Ob ma wüll ode(r) niat, is ma in Gedånkn daham in Schlåggewål. A ba uns san Scheich mit an groussn Harem als Kurgäst auftret(n). Owa uas Öl hout dou nuch nöimatz denkt. Mia håbm ja unara schöin Kachlöafn ghått. In döi haut ma kinna åls neischiern u die Stubn woar schöi wårm. Wöi schöi woar dös, wenn ma van Ruschln ausgfrouarn hamkumma is u ma hout sich am Uafnbankla schöi auswürma u sei nåß Zeich trückna kinna. Ja nix üwa sua an åltn, goutn Kachluafn. In jedran woar a Hofn einbaut u meistens hout er nuch zwa Röiarn ghått, in deanan hout ma åls båchn kinna suagoua Båchena-Kniadla. Wal sie gmauert woarn, habm sie a long die Wüarm ghåltn, niat wöi die öitzrichn Blechkastn, döi glei kålt san wenns Feia ausgäiht.
Ja mei, Zentralheizing is ja a gonz schöi, nua kinna sich sa niat ålle Leit leistn. Za da Ümweltverschmutzung, ua suawos håbm ma fröia a niat Denkt. Wul habm månche Misthaufn u wenn Odl ausgfåhrn is a niat gout grochn. Ma hout hålt a wing die Nos zuagn u gsågt: „Låndluft". Dös hout ma åls selbstverständlich hi(n)gnumma u dös bissl Mist wos ban Mistfåhrn runter gfålln is, dös hout a kan Menschn gstöiart.
Jednfålls krank wuardn is nöimatz davua. Is ma in Wåld spaziern gonga, hout ma nix gseah wos niat zan Wåld ghäiart häit. U heint, Verpåckungsmaterial, ålte Fåhrradle u Auto, ja suagaua Einrichtungsgegenständ våschandeln die Gechnd. Ma nennt dös „Wohlststandsmüll". U gaua s Wåsser. Bal(d) wiard ma nimma wissen, wou mas Trinkwåsser he(r)nimmt. Vasouchts amål im Main, Rhein oder an onarn Flüssle za bo(d)n. Sauve(r) getts nei u drecked kummts raus. Wöi schöi sauwe(r) woarn dou unara Bachle u Teich, dou hout ma kinna draus trinkn. Owa öitza Schluss mit dean Böiatischdischkursch. Es is heint Aschemitmich u grod les ich in dean Böichla „Abriß der Geschichte der alten, einst kaiserlich freien Bergstadt Schlaggenwald", zusammengestellt von unserem Bürgerschuldirektor Rudolf Prosch, daß sie a ba uns daham schu fröia habm Fosnat feiern kinna. Ich wüll enk dös amål oschreibn: Der Rat feierte selber sehr gerne eine fröhliche Fasnacht. Man erwartete zur Fasnacht 1542 den edlen Herrn Kaspar Pflug als Gast und stellte folgende Ordnung auf:
Fasnachtszettel
Verzeichnis der Personen: Hans Beer, Bürgermeister, Heinrich Wintweber, Bartel Trötscher, Peter Notz, Nickel Pfeffer, Paul Richter und noch sechs Ratsherren. Ferner: Pfarrer Mates Fischer, Spitalpfarrer Gregor Pfannkuch, Hans Portner aufm Kugelhof, Hanns Niedermann, Hans Elbogner vom Unteren Schönfeld, Hans Zerer von Rambsental, Sebastian Huzelmann vom Wolfshof, Georg Mulz von Waldau als Zehender, Georg Kestel Bergmeister, zwei Berggeschworene, Doktor, Schulmeister, Umgelder und etwa 20 andere Herrn. Bei Tisch hatten Dienst zu tun: Hans Trötscher, Seb. Niedermann, Balzer, Valtin und Kaspar Mulz, Endres Olhans u. a. Für den Trunk hatten zu sorgen: Albert Simon, Heinrich Wihan, Hans Hammerschmid.
**
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.