O nápoje se měli starat: Albert Simon, Heinrich Wihan, Hans Hammerschmid.

Byla podávána tato jídla: v neděli k večeři: první jídlo žluté slepice. Druhé telecí, vepřová a hovězí pečeně; kapoun a slepice. Třetí černá polévka se zvěřinou. Čtvrté smažená ryba. Páté kus hovězího masa.

V pondělí k večeři: první jídlo slepice na kmínu. Druhé vepřová a hovězí pečeně, jazyky, zajíci, kapoun, slepice. Třetí zelí s vepřovým masem. Čtvrté huspenina (rosol).

V úterý k snídani: první slepice a hovězí maso v křenu. Druhé jídlo štika na slanině. Třetí to nejlepší pečené ze zvěřiny. Čtvrté černá polévka se zvěřinou. Páté rýže. Šesté smažená ryba. K večeři přišlo pět chodů: horká štika a kapr, pečené maso, švestkové knedlíky, špikovaná slepice, smažená ryba.

Ve středu večer: první jídlo horká ryba, štika a kapr; druhé zelí se smaženými sledi a mihulemi.

Z toho je jasně vidět, že páni radní uměli žít dobře a že jim v tom lid nezůstával nic dlužen. Ale těchto hodů se neúčastnili jen muži, nikoli, ani na své ženy nezapomínali. Na masopustní úterý musely od rána do večera vydržet s manžely v hostinci.

Tak uměli moudří a přísní otcové města ve správnou dobu a na správném místě oddělit vážnost od žertu; hrubé chlapíky trestali přísně, veselé masopustní žerty měli rádi a jen v nejkrajnějším případě je trestali mírnou pokutou za bláznovství.

Doprostřed této radostné doby udeřil jako blesk z čistého nebe výskyt moru v roce 1582. Tolik z kroniky.

Bláznivé dny jsou zase jednou pryč. Masopustní čas. Na setkání v Goldbachu jsem mohl zjistit, že leckomu z nás by trochu postění neuškodilo. Pomyslete na to, karlovarský Sprudel je teda daleko.

Nic ve zlém.

Váš Albin Steinwasser

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Všichni pohromadě to musíme být!

Vezmeš slabou sirku mezi prsty, trochu zmáčkneš, trochu křupneš – a hned je přeraštěná; protože takové dřívko je pro stisk tvých prstů příliš slabé, moc slabé, a už se nedokáže narovnat.

Vezmeš ale dvě, nebo tři, nebo čtyři, hned uvidíš, že se to už sotva podaří. Vezmeš ale celou krabičku a stiskneš ještě mnohem víc, zažiješ, že už ani jedna nepovolí.

Ty a já, ten a ten a mnoho jiných, dejme se dohromady ve své nouzi; hned poznáš, že když jeden pomůže druhému, třetímu rázem zajde chuť i odvaha.

Jeden je žádný, to si dobře zapamatuj, málo je málo, to říkám co den; všichni pohromadě to musíme být, ano, to dává sílu! Proti tomu je i sám čert ještě příliš slabý!

Josef Weitzer, Sokolov

věta pokračuje na dalším listu ⟶