…cestě do světa, který nám byl líčen v nejzářivějších barvách. První dojmy byly výsledkem společné práce. Uprostřed tohoto ruchu napadlo „Zenken Guste" a „Scheu Schene" – které z Chebu často přijížděly na návštěvu ke svým prarodičům do Gfellu – dát vesnické jednotvárnosti uměleckou notu. Ve škole předváděly v žertovných verších protiklad „dámy z velmi vysoké společnosti a vesnické holky", což obecenstvo přijalo s nadšením.

Advent byl poznamenán důvěrnými posezeními u přástek, při nichž kromě strašidelných pověstí přišly na přetřes i klukoviny hříšných otců, kteří se jinak tvářili tak mravně čistí. Kromě dobově příslušných očekávání od Ježíška to bylo sáňkování a koulovačky, které vyplňovaly náplň všedních dnů.

Po Novém roce se chystalo na masopustní bláznění s tanečky a plesy, kterých se ale nezralá mládež příliš neúčastnila.

Naproti tomu Velikonoce byly pro gfellské klapačské kluky svátkem nad svátky. Věřím, že jsem už jednou popisoval, jaká nespoutaná divoká romantika se odehrávala u nočního ohně ve Vraním lese. Rodilí gfellští rodiče, kteří bydleli v Praze nebo v Chemnitzu, přijížděli o Velikonocích zvlášť do Gfellu, aby nechali své kluky prožít tu klučičí radovánku. Velikonoční neděle zanechávala svými křížky zapíchanými na polích své zamyšlené stopy. Vše muselo být hotovo se sluncem. Modlitbou se prosilo o nebeské požehnání pro dobrou úrodu a hlukem z hmoždířů se zaháněli zlí duchové. Navíc bylo slyšet „budíček" hornoslavkovské (Schlaggenwald) městské kapely na počest Vzkříšeného, což tichého posluchače uvádělo do stavu zbožného tušení něčeho nadpozemského. Poté se všichni vydali k cestě do kostela a obdivovali jeho okázalost.

I svátek letnic dával podnět k zamyšlení. Při chůzi „do Emauz", která obvykle vedla vlastními poli, probouzela se v myšlenkách procitající příroda nad vznikáním a zanikáním všeho pozemského.

Léto a podzim neposkytovaly nezletilým příliš mnoho zábavy, protože byli se svými drobnými silami zapřaženi do sklízení úrody, a tudíž sklon ke svobodné nevázanosti byl do značné míry potlačen. Malé vyrovnání skýtala každovečerní koupel v Teplé a následné klábosení na návsi. Jedno „prádelní necky" přestavěné na loďku bylo často příčinou dalších nedobrovolných koupelí, když kapitán nedokázal udržet rovnováhu.

Následovala léta dospívání a vývoje, s pokukováním po krasavicích, iluzemi a zklamáními. V té době v Gfellu kvetlo ochotnické divadlo, z něhož jako kulturní skvost vynikala „Vinařka Líza". Co v této operetě zpěvem podali bratři Frischové, herecky sourozenci Schusterovi a v duetu jako Euphrosyne a Nepomuk paní Resi Frischová s Rudolfem Jesslem, bylo pro ochotnické jeviště jedinečné. Viděl jsem tuto hru čtyřikrát v podání profesionálů a dovolím si kritiku: „Gfellské představení bylo ze všech nejlepší." Rovněž fraška „Sedmý kluk" a charakterová hra „Nullerl" byly vrcholnými výkony gfellského ochotnického divadla. „Ptáčník" však uvázl ve zkouškách. Osvědčení herci odešli a snobská primadona s bujnou fantazií by byla jeviště nanejvýš ponížila na hřiště bezduché ješitnosti.

Čas plynul a jednoho dne nás povolal tatíček stát z jednotvárného všedního dne do školy žoldnéřů. Vytáhli jsme z vesnické tísně ven, do…

věta pokračuje na dalším listu ⟶