Sudetští Němci vznesli právní výhradu

Dne 14. července 1973 schválilo spolkové shromáždění Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft) prohlášení Sudetoněmecké rady ke „Smlouvě o vzájemných vztazích mezi Spolkovou republikou Německo a Československou socialistickou republikou". Oba sudetoněmecké orgány, které zasedaly téhož dne, tímto vznesly proti smlouvě právní výhradu, a to v té míře, v jaké podle jejich názoru „zakládá ohrožení právního postavení sudetských Němců i všech Němců vůbec a přechází mlčením dosud nevyřešené problémy trvající sudetské otázky".

Zástupci SPD a FDP se v Sudetoněmecké radě hlasování zdrželi, aniž by tím chtěli jednomyslně přijaté prohlášení rady jako celek odmítnout.

Nechtěli hlasovat proti základním právům sudetoněmecké národnostní skupiny, na druhé straně však chtěli vyčkat na stanovisko spolkové vlády k memorandu, které sudetoněmecká strana předá společně s prohlášeními spolkové vlády. Memorandum vypracoval právní referát Sudetoněmeckého krajanského sdružení ve spolupráci s řadou významných odborníků na mezinárodní právo a rozebírá v něm problematiku, kterou smluvní dílo podle názoru sudetských Němců řeší jednostranně nebo nesprávně.

Ohlédnutí

Vzpomínka je obrázkovou knihou života.

S touto moudrostí se seznámí každý člověk, a šťastný je ten, kdo provedl svou lodičku bez větší havárie úskalími bytí a nechtěl by postrádat žádnou stránku této knihy. Od duševního probuzení dítěte až do stáří člověk okusí z této – zčásti sladké, zčásti hořké – zásoby na cestu.

Na venkově to byla většinou hromada písku na dvoře, kde se navazoval první společenský kontakt s okolím a kde dětská fantazie nesla své první plody. Tady se čvachtalo, pekly se bábovičky, hnětlo se máslo, ve všem se napodobovali dospělí a odehrály se i první rvačky. Do této idyly vpadl nějaký šikula s barevnými střepy, plochými oblázky a kuličkami, a přinesl tak do hry zhoubnou moc kapitálu. Došlo to tak daleko, že i panenkové matky prodávaly své nejmilejší jako selátka kupčíkům se stiskem ruky. Nakonec z toho byla pořádná pranice, po níž špinavý kramář neměl ani peníze, ani zboží.

Dalším krokem do širého světa byly mělké louční tůňky v okolí, které lákaly k prvním koupelím pod širým nebem, přičemž se objevily i třešně na mezích. Tady se poprvé projevila rytířská povaha klučičích harantů při sklizni třešní. Fíkové listy krásek ležely rozprostřené na louce k usušení, ale stud sahal už tak daleko, že se s holým zadečkem s klukama po stromech nešplhalo. Výsledek sklizně se pak poctivě rozdělil a jako protislužbu musela učitelka Gretl svým zvučným hlasem vyprávět nějaké pohádky. Jako kuřátka jsme se pak choulili kolem Gretl a poslouchali o osudu Červené Karkulky, Sněhurky, Rumplcimprcampra a dalších.

Nitru lesa jsme se zatím vyhýbali, protože byl vykřičen jako temný moloch, ve kterém řádí divoký lovec, hejkalové, řezníci hlav a jiná chamraď. Průzkumnický duch byl však silnější než strach, a když jsme se později dostali až k Rehbrünnlu, opravdu se na nás vyřítil řvoucí netvor s mávající sekerou. Mnohem později se ukázalo, že to byl Hans Bittner, komu jsme vděčili za tuto paniku. Přes toto strašidelné strašení se nám les stal do budoucna nejmilejším místem pobytu, jehož vrchol nastával s honební sezónou. Kromě legrace se dalo jako honec vydělat ještě 10 Kč a dva párky.

Senzací dále bylo, když Hans Fischer se svou mlátičkou zahajoval „mlácení na výdělek". Celá vesnická mládež obdivovala technický zázrak, jak se s přetékající silou chvějivě dával do pohybu a pronikavým hvizdem svolával pomocníky k práci. Hansův pes při tom vždy zuřil a tvářil se, jako by chtěl toho kolosa napadnout.

V té době se hlásili i poslové zimy jemným poprašováním sněhu a štiplavým chladem. Na stráních a rybnících se často až do soumraku holdovalo „klouzání", které bylo panu učiteli trnem v oku. Ze severu přilétali hýlové a brkoslavi, po nichž měla následovat tuhá zima. Nyní se i ti nejmenší chystali na zimní sporty, jejichž jedinou výbavou byly neohrabané sáně. Sjezd byl sice pořádná legrace, ale síly na tažení do kopce nestačily, a tak bylo třeba požádat o pomoc kamaráda vzadu na saních. Dvě krvavé klučičí hlavy byly po krátké…

věta pokračuje na dalším listu ⟶