Sudetští Němci vznesli právní výhradu
Dne 14. července 1973 schválilo spolkové shromáždění Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft) prohlášení Sudetoněmecké rady ke „Smlouvě o vzájemných vztazích mezi Spolkovou republikou Německo a Československou socialistickou republikou". Oba sudetoněmecké orgány, které zasedaly téhož dne, tímto vznesly proti smlouvě právní výhradu, a to v té míře, v jaké podle jejich názoru „zakládá ohrožení právního postavení sudetských Němců i všech Němců vůbec a přechází mlčením dosud nevyřešené problémy trvající sudetské otázky".
Zástupci SPD a FDP se v Sudetoněmecké radě hlasování zdrželi, aniž by tím chtěli jednomyslně přijaté prohlášení rady jako celek odmítnout.
Nechtěli hlasovat proti základním právům sudetoněmecké národnostní skupiny, na druhé straně však chtěli vyčkat na stanovisko spolkové vlády k memorandu, které sudetoněmecká strana předá společně s prohlášeními spolkové vlády. Memorandum vypracoval právní referát Sudetoněmeckého krajanského sdružení ve spolupráci s řadou významných odborníků na mezinárodní právo a rozebírá v něm problematiku, kterou smluvní dílo podle názoru sudetských Němců řeší jednostranně nebo nesprávně.
Sudetendeutsche legen Rechtsverwahrung ein
Am 14. Juli 1973 billigte die Bundesversammlung der Sudetendeutschen Landsmannschaft eine Erklärung des Sudetendeutschen Rates zum „Vertrag über die gegenseitigen Beziehungen zwischen der Bundesrepublik Deutschland und der Tschechoslowakischen Sozialistischen Republik". Die beiden sudetendeutschen Gremien, die am gleichen Tage zusammengetreten waren, legten damit gegen den Vertrag, soweit er „Gefahren für die Rechtspositionen der Sudetendeutschen und aller Deutschen begründet und die noch ungelösten Probleme der fortbestehenden Sudetenfrage übergeht", Rechtsverwahrung ein.
Die Vertreter der SPD und der FDP enthielten sich im Sudetendeutschen Rat der Stimme, ohne die Absicht, damit die einstimmig angenommene Erklärung des Rates im Ganzen abzulehnen.
Sie wollten nicht gegen die fundamentalen Rechte der sudetendeutschen Volksgruppe stimmen, andererseits aber die Stellungnahme der Bundesregierung zu einem Memorandum abwarten, das die sudetendeutsche Seite gemeinsam mit den Erklärungen der Bundesregierung übergeben wird. Das Memorandum wurde von dem Rechtsreferat der Sudetendeutschen Landsmannschaft im Zusammenhang mit einer Reihe namhafter Völkerrechtler erarbeitet und analysiert die Problematik, die in dem Vertragswerk nach Meinung der Sudetendeutschen einseitig oder falsch gelöst ist.
Ohlédnutí
Vzpomínka je obrázkovou knihou života.
S touto moudrostí se seznámí každý člověk, a šťastný je ten, kdo provedl svou lodičku bez větší havárie úskalími bytí a nechtěl by postrádat žádnou stránku této knihy. Od duševního probuzení dítěte až do stáří člověk okusí z této – zčásti sladké, zčásti hořké – zásoby na cestu.
Na venkově to byla většinou hromada písku na dvoře, kde se navazoval první společenský kontakt s okolím a kde dětská fantazie nesla své první plody. Tady se čvachtalo, pekly se bábovičky, hnětlo se máslo, ve všem se napodobovali dospělí a odehrály se i první rvačky. Do této idyly vpadl nějaký šikula s barevnými střepy, plochými oblázky a kuličkami, a přinesl tak do hry zhoubnou moc kapitálu. Došlo to tak daleko, že i panenkové matky prodávaly své nejmilejší jako selátka kupčíkům se stiskem ruky. Nakonec z toho byla pořádná pranice, po níž špinavý kramář neměl ani peníze, ani zboží.
Dalším krokem do širého světa byly mělké louční tůňky v okolí, které lákaly k prvním koupelím pod širým nebem, přičemž se objevily i třešně na mezích. Tady se poprvé projevila rytířská povaha klučičích harantů při sklizni třešní. Fíkové listy krásek ležely rozprostřené na louce k usušení, ale stud sahal už tak daleko, že se s holým zadečkem s klukama po stromech nešplhalo. Výsledek sklizně se pak poctivě rozdělil a jako protislužbu musela učitelka Gretl svým zvučným hlasem vyprávět nějaké pohádky. Jako kuřátka jsme se pak choulili kolem Gretl a poslouchali o osudu Červené Karkulky, Sněhurky, Rumplcimprcampra a dalších.
Nitru lesa jsme se zatím vyhýbali, protože byl vykřičen jako temný moloch, ve kterém řádí divoký lovec, hejkalové, řezníci hlav a jiná chamraď. Průzkumnický duch byl však silnější než strach, a když jsme se později dostali až k Rehbrünnlu, opravdu se na nás vyřítil řvoucí netvor s mávající sekerou. Mnohem později se ukázalo, že to byl Hans Bittner, komu jsme vděčili za tuto paniku. Přes toto strašidelné strašení se nám les stal do budoucna nejmilejším místem pobytu, jehož vrchol nastával s honební sezónou. Kromě legrace se dalo jako honec vydělat ještě 10 Kč a dva párky.
Senzací dále bylo, když Hans Fischer se svou mlátičkou zahajoval „mlácení na výdělek". Celá vesnická mládež obdivovala technický zázrak, jak se s přetékající silou chvějivě dával do pohybu a pronikavým hvizdem svolával pomocníky k práci. Hansův pes při tom vždy zuřil a tvářil se, jako by chtěl toho kolosa napadnout.
V té době se hlásili i poslové zimy jemným poprašováním sněhu a štiplavým chladem. Na stráních a rybnících se často až do soumraku holdovalo „klouzání", které bylo panu učiteli trnem v oku. Ze severu přilétali hýlové a brkoslavi, po nichž měla následovat tuhá zima. Nyní se i ti nejmenší chystali na zimní sporty, jejichž jedinou výbavou byly neohrabané sáně. Sjezd byl sice pořádná legrace, ale síly na tažení do kopce nestačily, a tak bylo třeba požádat o pomoc kamaráda vzadu na saních. Dvě krvavé klučičí hlavy byly po krátké…
Rückschau
Die Erinnerung ist das Bilderbuch des Lebens.
Mit dieser Weisheit macht jeder Mensch Bekanntschaft und glücklich der, welcher sein Schifflein ohne größere Havarie durch die Klippen des Daseins brachte und keine Seite dieses Buches missen möchte. Vom geistigen Erwachen des Kindes, bis ins Greisenalter hinein wird von dieser — teils süßen, teils bitteren — Wegzehrung genascht.
Am Lande war es meist ein Sandhaufen im Hofraum, auf welchem der erste gesellschaftliche Kontakt zur Umwelt geknüpft wurde und die kindliche Fantasie ihre ersten Blüten trug. Hier wurde gepanscht, gebacken, gebuttelt, den Erwachsenen in jeder Hinsicht nachgeäfft und auch die ersten Prügeleien ausgetragen. Ein Gschaftlhuber brach in diese Idylle mit bunten Scherben, flachen Kieselsteinen und Murmeln ein, und brachte damit die verderbliche Macht des Kapitals ins Spiel. Es kam so weit, daß selbst die Puppenmütter ihr Liebstes wie Ferkel an die Schacherer mit Handschlag verkauften. Der Schluß war dann eine handfeste Keilerei, nach welcher der schmutzige Krämer weder Geld noch Ware besaß.
Der nächste Schritt in die weite Welt waren die seichten Wiesengewässer in der Umgebung, die zum ersten Freibad einluden, wobei auch die Kirschbäume an den Feldrainen entdeckt wurden. Hier wurde zum ersten Mal das ritterliche Wesen der männlichen Pimpfe bei der Kirschenernte angerufen. Die Feigenblätter der Schönen lagen zum Trocknen auf der Wiese ausgebreitet, doch reichte das Schamgefühl schon so weit, daß man mit bloßem Popo nicht mit den Jungen in den Bäumen herumklettert. Das Ernteergebnis wurde zum Schluß ehrlich geteilt und als Gegenleistung mußte die Lehrer Gretl mit ihrer klangvollen Stimme einige Märchen erzählen. Wie die Kücken hockten wir dann um die Gretl und vernahmen vom Schicksal des Rotkäppchens, des Schneewittchens, des Rumpelstilzchens und anderes mehr.
Das Innere des Waldes mieden wir vorläufig, nachdem er als finsterer Moloch verrufen war, in welchem der wilde Jäger, Hoymänner, Kopfabschneider und andere Gelichter ihr Unwesen trieben. Der Pioniergeist war jedoch stärker als die Angst und als wir später bis zum Rehbrünnl vordrangen, jagt doch tatsächlich ein brüllender und axtschwingender Unhold her. Weit später stellte sich heraus, daß es der Bittner Hans war, dem wir diese Panik zu danken hatten. Trotz dieses Gespensterspuks wurde uns der Wald in Zukunft der liebste Aufenthalt, der mit der Jagdsaison den Höhepunkt erreichte. Neben der Gaudi gab es da noch 10 Kč und 2 Knackwürste als Treiber zu verdienen.
Eine Sensation war es ferner, wenn der Fischer Hans den „Lohndrusch" mit seiner Dreschgarnitur begann. Die ganze dörfliche Jugend bestaunte das technische Wunder, wenn es sich vor überschäumender Kraft zitternd in Bewegung setzte und mit einem schrillen Pfiff die Helfer zur Arbeit rief. Der Hund des Hans kam dabei stets in Rage und machte dabei Miene das Koloß anzugreifen.
In dieser Zeit meldeten sich auch die Vorboten des Winters mit zartem Flockengeriesel und beißender Kälte an. Auf Steigen und Teichen wurde oft bis in die Dämmerung hinein dem „Glitschen" gehuldigt, welches dem Lehrer ein Dorn im Auge war. Aus dem Norden trafen die Dompfaffen und Seidenschwänze ein, welchen ein strenger Winter folgen sollte. Nun rüsteten sich auch die Kleinsten für den Wintersport, deren einziges Requisit ein plumper Schlitten war. Wohl war die Abfahrt ein Heidenspaß, doch zum Hochziehen reichte die Kraft nicht aus, weshalb ein Sozius zur Hilfe gebeten werden mußte. Zwei blutige Bubenköpfe waren nach kurzer
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.