Auerbach je kmotrovským městem Horního Slavkova (Schlaggenwald) Místo nejstarší porcelánky v Čechách — významné naleziště cínové rudy

V roce 1956 převzalo město Auerbach kmotrovství nad českým městem Horní Slavkov, které bylo povýšeno na město roku 1298, ale jehož vznik sahá až do roku 1100. Horní Slavkov leží na výběžcích Slavkovského lesa (Kaiserwaldu) ve výšce 584 metrů nad mořem.

Rozvoj města byl dán zejména bohatým nalezištěm cínové rudy, která často sahala až k povrchu země. Těžbu cínu provozovali především přistěhovalí Keltové.

Jméno města pochází od pána z Fríské tvrze (Friesenburg) jménem Schlakko, od něhož byl později odvozen název Schlackenwald a poté dnešní název Schlaggenwald. Mezi první osady patřily takzvané Seify a Seifertsgrün.

Bohaté nálezy rudy sem přilákaly mnoho horníků ze Saska, Bavorska a Harzu, čímž se později vytvořilo vlastní hornoslavkovské nářečí. Obec samotná se velmi rozrostla a dosáhla hranice 6000 obyvatel. Později, když nálezy rudy ustaly, klesl počet obyvatel až na 3000. Zvláště páni z Plavna (Pflugové) pozvedli město svým velkým přičiněním: zřízením umělých rybníků v Kladských horách a vybudováním takzvaného plavebního příkopu (Flößgraben), který přiváděl vodu přes Krásno (Schönfeld) do Horního Slavkova, čímž průmyslové provozy získaly potřebnou vodu a i město dostalo vodu do svého potoka, Fluty. Postavilo se mnoho domů, které nesly jméno Plavenské domy (Pflughäuser). Zvláštního výkonu dosáhli zřízením štoly Kašpara Plavenského (Kaspar-Pflug-Stollen), která byla v hloubce asi 100 metrů vedena z dolu na Hubu tři kilometry až pod město a odváděla důlní vodu, čímž odpadla nutnost stavět čerpací zařízení. Díky těžbě cínu se město stalo jedním z nejbohatších v celém okolí.

Už ve 13. století mělo město vlastní soudní pravomoc. Bylo zřízeno hrdelní právo (popraviště), které dodnes existuje jako jediné svého druhu ve střední Evropě. Nachází se na pozemcích směrem k Poštovicím (Poschitzau).

Už v letech 1525 až 1529 bylo město vydlážděno a získalo také vodovod, který byl veden dřevěnými rourami k asi třiceti výtokovým kašnám ve městě. Tento vodovod se zachoval až do našeho vysídlení. Je třeba vyzdvihnout, že město mělo obzvlášť dobrou pitnou vodu.

Kvůli tureckým válkám muselo město často platit vysoké kontribuce. V roce 1566 postavilo město do pole 400 ozbrojených a placených měšťanů a 700 horníků. Také v roce 1622 provedl Valdštejn ve městě přehlídku 2000 mužů. Tak byly stále znovu vyžadovány kontribuce od přátel i nepřátel, čímž město zchudlo, upadlo do dluhů a část majetku musela být prodána. Také panství Bečov (Petschau), které městu patřilo, muselo být znovu prodáno. Od roku 1583 do 1607 řádil ve městě mor, což znamenalo další citelnou ztrátu.

V roce 1713 zničil velký požár celé dolní město, což opět přineslo velké výdaje na obnovu. V roce 1616 chtěl císař Matyáš město zničit; bylo ušetřeno díky tomu, že jeden starý horník dosáhl udělení milosti. Na jeho památku byl na kostelních schodech (Kirchstaffel) postaven takzvaný Häslerův sloup. Od roku 1632 do 1634 muselo město ubytovat 4800 polských jezdců. Následkem toho bylo plenění, znásilňování a zchudnutí.

Poslední poprava na šibenici se konala v roce 1751. Mramorová deska, která byla umístěna u šibenice, později sejmuta a uložena v muzeu, zní:

Slavkov, císařské horní město, po Schlakkovi jméno své má, ozdoben ctností a spravedlností, za což budiž Bohu vždy dík.

Už v 16. století výnos cínové rudy silně poklesl, proto mnoho horníků odešlo. V roce 1792 pak byla založena porcelánka Haas a Czjzek, která byla nejstarší porcelánkou v Čechách. Mnoho měšťanů tak opět nalezlo práci — až do vysídlení.

Franz Hofmann

věta pokračuje na dalším listu ⟶