⟵ věta pokračuje z předchozího listu
I v jiných vyšších profesích se můžeme pochlubit řadou rodáků z Gfellu: Josef Klement (dům č. 17), vrchní inženýr pro pozemní a vodní stavitelství, Tübingen; Josef Heß, vedoucí úředník požární pojišťovny „Sv. Florián" v Chebu, naposledy v Darmstadtu; Josef Fischer, továrník ve výslužbě, Kahl am Main; Josef Tächl, vrchní poštmistr ve výslužbě, Waldkraiburg; Eduard Heß, inženýr strojírenství, Praha; Franz Markof, stavební technik, Neustadt a. d. Waldnaab; Albert Rohm, mistr provozu, Wieschershöfen; Josef Lenk, inženýr, St. Georgen (Schwarzwald); Adolf Hochberger, vrchní tajemník ve výslužbě, Mnichov; Adolf Hackl (padl za války), celní inspektor; Franz Schuster, učitel měšťanské školy, Cheb-Kynšperk nad Ohří.
Jak ukazuje tento přehled, bylo v Gfellu zastoupeno mnoho vyšších povolání. Jedině hornictví se nevěnoval žádný student. Snad to bylo vysokými náklady na studium a velkou vzdáleností hornických akademií. Přesto se do Gfellu přistěhoval a dlouho zde žil i střelmistr Johann Wienek, který se pak odstěhoval do nejdeckého kraje, aby tam našel uplatnění v hornictví.
(Pokračování příště)
zwar Camillo Schuster, Sohn des Bezirksschulinspektors Wenzel Schuster, der seinerzeit in Flensburg als Musikdirektor tätig war. Ein anderer Gfeller, Franz Simon, ist Berufsmusiker in Torno (Sowjetzone).
Auch in anderen gehobenen Berufen können wir mit zahlreichen Gfeller Landsleuten aufwarten: Josef Klement (Haus Nr. 17), Oberingenieur für Hoch und Tiefbau, Tübingen; Josef Heß, leitender Beamter des Feuerversicherungsvereins „St. Florian" in Eger, zuletzt Darmstadt; Josef Fischer, Fabriksdirektor i. R., Kahl am Main; Josef Tächl, Oberpostmeister i. R., Waldkraiburg; Eduard Heß, Ingenieur für Maschinenbau, Prag; Franz Markof, Bautechniker, Neustadt a. d. Waldnaab; Albert Rohm, Werkmeister, Wieschershöfen; Josef Lenk, Ingenieur, St. Georgen (Schwarzwald); Adolf Hochberger, Obersekretär a. D., München; Adolf Hackl (gefallen), Zollinspektor; Franz Schuster, Bürgerschullehrer, Eger-Königsberg.
Wie diese Übersicht zeigt, waren in Gfell viele höhere Berufe vertreten. Nur dem Bergbau hat sich kein Student gewidmet. Vielleicht lag das an den hohen Studienkosten und der weiten Entfernung der Bergakademien. Zwar zog Schußmeister Johann Wienek nach Gfell und wohnte hier auch lange Zeit, übersiedelte aber dann in die Neudecker Gegend, um dort beim Bergbau unterzukommen.
(Fortsetzung folgt)
Töppeleser zprávy — Veselý Schenkfritz
[obr] Friedrich Schenk
Veselý Schenkfritz. Krátce po založení porcelánky Korb & Malo v roce 1908 otevřel pan Friedrich Schenk, narozený 19. 9. 1879, z Horního Slavkova (Schlaggenwald) uhelný sklad u nádraží v Töppeles. Starší z nás si na tohoto veselého, úspěšného obchodníka jistě ještě dobře vzpomínají. Já mám to štěstí, že mohu vyprávět něco z dění během jeho desetiletého podnikání, protože pan Schenk se denně v poledne od 11.30 do 12.30 stravoval jako strávník na Lindnerově dvoře.
Znali ho široko daleko všichni pod jménem „veselý Schenkfritz". Byl ke každému zdvořilý a ochotný, i staré ženy oslovoval „milostivá" nebo „krásná slečno", šibalský duch se šelmovským humorem se mu dal vyčíst z očí. Kromě porcelánky patřily k jeho zákazníkům téměř všechny školy v okolních obcích. Uhlí pro tyto školy se dodávalo na obecní náklady, a nebylo zrovna levné. Většinou šlo o černé uhlí z revíru Moravská Ostrava nebo hnědouhelné brikety z falknovského revíru. Naše ženy, co sbíraly dříví, si při takových fůrách přišly na své, když se vozem drncalo a na silnici padaly velké lesklé kusy nebo lesklé kostky uhlí.
Během krátkých přestávek na odpočinek se pan Schenk obvykle zdržoval v nádražní restauraci; jako veselý společník byl u ostatních hostů oblíbený a rádi ho viděli. Když šly obchody dobře, býval přednosta stanice se zaměstnanci dráhy jeho obvyklými spolustolovníky, jejichž útratu často platil a započítával si ji ve svých knihách jako obchodní výdaje. Sedlákům a jejich pomocníkům z okolních obcí strkal, když měl dobrou náladu (a tu měl zpravidla), nenápadně do kapes peníze na jídlo a pití při zastávce v hospodě ve vsi nebo v jednom ze dvou hostinců „Üwarn Wassa", i drobné na mýtné za most. Pro mládež míval pan Schenk v kapsách svrchníku připraveno několik tabulek čokolády k rozdávání. Mě si obzvlášť oblíbil, protože už při prvním denním setkání cestou do školy do Horního Slavkova u „Kejfirla" jsem od něj dostal darem čtvrtku až polovinu tabulky. Přicházel každý všední den brzy kolem 7. hodiny do Töppeles, ještě před příjezdem prvního nákladního vlaku, a večer kolem 19. hodiny, po posledním nákladním vlaku, odcházel domů do Horního Slavkova.
Töppeleser Nachrichten — Der lustige Schenkfritz
[obr] Friedrich Schenk
Der lustige Schenkfritz. Kurz nach der Gründung der Porzellanfabrik Korb & Malo im Jahre 1908 eröffnete Herr Friedrich Schenk, geb. 19. 9. 1879, aus Schlaggenwald eine Kohlen-Niederlassung am Bahnhof in Töppeles. Die Älteren werden sich noch gut an diesen lustigen, erfolgreichen Geschäftsmann erinnern. Ich bin in der glücklichen Lage, etwas aus dem Geschehen seines zehnjährigen Geschäftsbetriebes zu berichten, weil Herr Schenk sich täglich in der Mittagszeit von 11.30 bis 12.30 Uhr als Kostgänger am Lindnerhof aufhielt.
Weit und breit kannten ihn alle unter dem Namen „der lustige Schenkfritz". Er war gegen jedermann höflich und zuvorkommend, selbst alte Frauen hat er mit „Gnädige" oder „schönes Fräulein" tituliert, der Schalk mit spritzigem Humor war ihm aus den Augen abzulesen. Neben der Porzellanfabrik zählten fast alle Schulen sämtlicher Nachbargemeinden zu seinem Kundenkreis. Die Kohlen für diese Schulen wurden auf Gemeindekosten geliefert, nicht gerade billig. Es waren meistens Steinkohlen aus dem Revier Mährisch-Ostrau oder Braunkohlenbriketts aus dem Falkenauer Revier. Unsere Holzweiber profitierten bei solchen Fuhren, wenn durch das Geschaukel große glitzernde Brocken oder glänzende Würfel auf die Straße fielen.
Während der knappen Erholungspausen hielt sich Herr Schenk gewöhnlich im Bahnhofsrestaurant auf; als lustiger Gesellschafter war er bei den übrigen Gästen beliebt und gerne gesehen. Bei gutem Geschäftsgang waren Bahnvorstand mit Bahnpersonal seine gewohnten Tischgenossen, deren Zechen er oft beglich und als Geschäftsunkosten in seinen Büchern einkalkulierte. Den Bauern mit Beifahrern aus den Nachbarorten hat er bei guter Laune (und die hatte er in der Regel) Geld
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.