Život v Gfellu

Vzpomínka na dění v obci

Od Emmy Schusterové †, Gfell/Kaufbeuren-Neugablonz

8. pokračování

V Gfellu byly tři hostince, jeden z nich se sálem pro taneční zábavy, dále obchod se smíšeným zbožím, obuvník, kovář, kolář, umělecký mlýn spojený s pekárnou, pila s výrobou dřevité vlny, truhlářství a elektrotechnický podnik. Všichni tři hostinští byli členy Svazu hostinských a ubytovacích živností. Autorské poplatky za hudební produkce se musely odvádět organizaci STAGMA, zatímco povolení k tanečním a jiným zábavám, stejně jako k prodloužení policejní zavírací doby, se muselo vyřizovat u okresního úřadu v Lokti.

Nyní k rodákům z Gfellu, kteří to ve světě dotáhli díky pilnosti a šikovnosti daleko a našli své štěstí. Z usedlosti č. 53 (u Wolfů) odešel v roce 1905 do Ameriky syn Josef Jessl, vyučený obchodník, a později v roce 1912 i jeho bratr Max Jessl, který se vyučil čalouníkem a sedlářem. Dodnes si vzpomínám, jak řídící učitel Emanuel Axmann dostával od farmáře Josefa Jessla z Ameriky různé exempláře bavlníkové rostliny, které pak byly k vidění ve vitríně visící na stěně školní třídy.

Bratr Karl Jessl si zase v roce 1908 vybral, že bude vykonávat své řemeslo číšníka v Anglii (v Londýně). Naposledy působil jako obchodník a farmář pěstující jahody v Romsay u Londýna. Jeho jediný syn Charly Jessl, který strávil větší část dětství v Gfellu a chodil zde i do školy, později převzal otcův majetek.

Řada zedníků, malířů, tesařů a číšníků z Gfellu odcházela během sezóny do Saska, hlavně do Chemnitz a Lipska. Těmto lidem se říkalo Sachsengänger – ti, co chodí do Saska. V roce 1905 se mlynář Anton Frisch se svou početnou rodinou přestěhoval z Birku do Gfellu a převzal zde „Kohlmühle" (Uhelný mlýn). Paní Frischová byla sestrou předchozího majitele, pana Tächla. Jak to v životě bohužel často bývá, rodina Frischových po několika letech přišla o živitele. Oba nejstarší synové, Josef a Ernst, sotva vyšli ze školy, museli se s matkou podělit o starosti. To je brzy zocelilo. Oženili se v mladém věku a navzdory nezdarům způsobeným dvěma požáry dokázali usedlost znovu pozvednout a vzorně ji vést.

Po první světové válce nahradil mlynář Josef Frisch staré mlecí zařízení moderním uměleckým mlýnem a později zavedl i pekárnu. Druhý bratr, Ernst Frisch, jemuž patřila pila, zavedl výrobu dřevité vlny. Oba podniky se velmi dobře rozvíjely. Třetí bratr Franz založil v Gfellu elektrotechnický podnik. Ve spolkovém a společenském životě byli „Kohlmüllerové" velmi oblíbení a vždy první na place. Ernst a Josef jako veselí zpěváci z mužského pěveckého spolku Töppeles významně přispívali k dobré náladě a zdaru mnohé akce.

Karl Schöberl, který absolvoval odbornou školu pro nábytkářský průmysl v Kynšperku nad Ohří, si po svatbě zařídil vlastní truhlářství s moderními stroji. Díky mistrovské zručnosti majitele byl tento podnik velmi výkonný. Franz Weinhart, který jako obuvník zřejmě zdědil po otci cit pro řemeslo, byl především znám jako odborník na výrobu krásných holínek. Jeho hudebně nadaný syn Franz, jenž nám byl bohužel příliš brzy vyrván smrtelnou dopravní nehodou, složil pochod „Der Heimat die Treue" (Věrnost domovině), který měl premiéru na krajanském srazu v Roßhauptenu, přičemž skladatel sám dirigoval. Na tomto místě chceme jmenovat ještě jednoho hudebně zdatného rodáka z Gfellu, a sice Camilla Schustera, syna okresního školního inspektora Wenzela Schustera, který svého času působil jako hudební ředitel ve Flensburgu. Další gfellský rodák, Franz Simon, je profesionálním hudebníkem v Torně (sovětská zóna).

věta pokračuje na dalším listu ⟶