Život ve vsi Gfell
Ohlédnutí za děním v obci
Od Emmy Schusterové †, Gfell / Kaufbeuren-Neugablonz
7. pokračování
[obr] Emma Schusterová, * 4. 4. 1898, † 14. 9. 1965
Klidná doba přelomu století se odrážela i v dění v obci. Večer po klekání sedával sedlák pohodlně před domovními dveřmi na lavici, povídal si se sousedem nebo si četl noviny. V tehdejších letech se hodně četl „Der Landbote" vydávaný Svazem zemědělců, dále „Der Kleinbauer" Svazu malorolníků a „Volkswille" sociálně demokratické dělnické strany. U mnoha sedláků se dal najít i „Der Dorfbote". Kromě toho ležely v hostincích i další noviny, například „Elbogener Zeitung", „Karlsbader Badeblatt", „Prager Tagblatt", „Wiener Weltblatt" a jiné.
Obyvatelé vsi klidně chodili za svou prací – sedlák na svém statku, dělník v továrně nebo dílně. Většina pracovních míst však ležela mimo obec a dala se dosáhnout jen dvou až tříhodinovou pěší chůzí. Tuto vzdálenost bylo třeba den co den urazit tam i zpět. Někteří obyvatelé Gfellu pracovali v obou porcelánkách Haas & Czjzek a Sommer & Matschak v Horním Slavkově (Schlaggenwald), jiní zase v porcelánce v Březové (Pirkenhammer) nebo ve sklárně v Meierhöfen.
Číšníci, kuchaři, domovníci a pokojské, respektive servírky, byli zaměstnáni v blízkých lázeňských Karlových Varech, stejně tak si tesaři, zedníci a další řemeslníci našli obživu na novostavbách v Karlových Varech. Nikdo z pracujících neměl na růžích ustláno, protože mzdy a sociální dávky byly ve srovnání s dneškem velmi skromné. Bylo v té době těžkým životním úkolem uživit vícečlennou rodinu.
Vzpomínám si přitom na továrního dělníka Johanna Schöberla (strýček Bittna). Tato rodina tehdy bydlela u nás, když jsem byla ještě dítě. Den co den scházel už kolem třetí hodiny ranní ze schodů, aby se vydal na svou dlouhou cestu do práce. Byl pilný a neúnavný, vždy ochotný pomoci, i uprostřed noci. Ačkoli to strýček Bittna neměl lehké, procházel životem s velkým humorem. Na jeho koníček – sbírku dýmek – vzpomínám dodnes. Padla do oka hned, jak člověk vešel u Bittnů do dveří. Vychoval pět statných synů, tři z nich padli v první světové válce 1914/18. Přesto to vypadá, jako by Pán Bůh této rodině udělil své požehnání. Nejmladší z jeho synů jménem Oskar se může s hrdostí dívat na tři schopné potomky. Tito tři vnukové zesnulého strýčka Bittny patří k duchovní elitě a v profesním životě obstáli. Mají to dnes lehčí, než měl kdysi jejich dědeček.
Zcela nenáročný byl také Wenzl Palm, otec paní Jehmlichové. Pracoval v lomu Christl v Poschitzau a se svou rodinou tehdy rovněž bydlel u nás. Časně ráno si otec Palm u nás v trafice vždycky koupil balíček tabáku, nacpal si dýmku a s úsměvem se vydal směrem na Poschitzau. I večer se vracel domů s úsměvem a přátelským „Dobrý večer". Měl se starat o tři hodné děti, které byly jeho jedinou radostí. Jeho nejstarší syn Heinrich, který měl jako pokojový malíř vlastní živnost už ve staré vlasti, to po vyhnání přivedl znovu k pěknému podniku. Mladší syn Robert byl mistrem krejčovským a dcera Maria, provdaná Jehmlichová, je věrnou gfellskou duší a krajankou oddanou rodnému kraji. Bohužel Wenzlu Palmovi nebylo dopřáno zažít krásné úspěchy svých dětí. Zvlášť ze svého vnuka by měl ten dobrý muž velkou radost.
Das Leben in Gfell
Ein Rückblick auf das Dorfgeschehen
Von Emma Schuster †, Gfell / Kaufbeuren-Neugablonz
7. Fortsetzung
[obr] Emma Schuster, * 4. 4. 1898, † 14. 9. 1965
Die ruhige Zeit um die Jahrhundertwende fand auch im Dorfgeschehen ihren Ausdruck. Am Abend nach dem Gebetläuten saß der Bauer gemütlich vor der Haustür auf seiner Bank, plauderte mit dem Nachbar oder las seine Zeitung. In den damaligen Jahren wurden „Der Landbote" vom Bund der Landwirte, dann „Der Kleinbauer" vom Kleinbauernbund und der „Volkswille" von der sozialdemokratischen Arbeiterpartei viel gelesen. Auch „Der Dorfbote" war bei zahlreichen Landwirten anzutreffen. Darüber hinaus lagen in den Gasthäusern mehrere Zeitungen auf, so die „Elbogener Zeitung", das „Karlsbader Badeblatt", das „Prager Tagblatt", das „Wiener Weltblatt" und andere.
Friedlich gingen die Dorfbewohner ihrer Arbeit nach, der Bauer auf seinem Hof, der Arbeiter in der Fabrik oder Werkstatt. Allerdings lagen die meisten Arbeitsplätze auswärts, die nur durch einen Fußmarsch von zwei bis drei Stunden erreicht werden konnten. Diese Wegstrecke mußte Tag für Tag hin und zurück bewältigt werden. Einige Gfeller schafften in den beiden Porzellanfabriken Haas & Czjzek und Sommer & Matschak in Schlaggenwald, andere wieder in der Porzellanfabrik in Pirkenhammer oder in der Glasfabrik in Meierhöfen.
Kellner, Köche, Hausmeister und Zimmermädchen bzw. Serviererinnen waren in der nahen Kurstadt Karlsbad beschäftigt, ebenso fanden Zimmerleute, Maurer und sonstige Handwerker bei Neubauten in Karlsbad ihr berufliches Fortkommen. Keiner der Werktätigen war auf Rosen gebettet, denn die Löhne und sozialen Leistungen ließen im Vergleich zu heute sehr zu wünschen übrig. Es war in jener Zeit eine schwere Lebensaufgabe, eine mehrköpfige Familie zu ernähren.
Ich denke da nur an den Fabrikarbeiter Johann Schöberl (Bittna Vetta). Diese Familie wohnte damals bei uns, als ich noch ein Kind war. Tagtäglich kam er schon gegen drei Uhr früh die Treppe herunter, um seinen langen Weg zur Arbeitsstätte anzutreten. Er war fleißig und unverdrossen, immer hilfsbereit, selbst mitten in der Nacht. Obwohl es der Bittna Vetta nicht leicht hatte, ging er mit einem großen Humor durchs Leben. An sein Steckenpferd — die Pfeifensammlung — denke ich heute noch. Sie fiel einem schon ins Auge, wenn man beim Bittna zur Tür hereinkam. Fünf kräftige Söhne hatte er großgezogen, drei von ihnen sind im ersten Weltkrieg 1914/18 gefallen. Dennoch ist es, als ob der Herrgott seinen Segen dieser Familie kundtat. Der jüngste seiner Söhne namens Oskar kann mit Stolz auf drei tüchtige Nachkommen blicken. Diese drei Enkelsöhne des seligen Bittna Vetta gehören der geistigen Elite an und stellen im Berufsleben ihren Mann. Sie haben es heute leichter als einst ihr Großvater.
Ganz anspruchslos war auch Wenzl Palm, der Vater von Frau Jehmlich. Er arbeitete im Steinbruch Christl in Poschitzau und wohnte mit seiner Familie zu jener Zeit ebenfalls bei uns. Frühmorgens kaufte sich Vater Palm in unserer Trafik immer ein Päckchen Tabak, stopfte sein Pfeifchen und zog dann mit einem Lächeln gegen Poschitzau. Auch abends kam er mit einem freundlichen „Guten Abend" lächelnd heim. Er hatte für drei brave Kinder zu sorgen, die seine einzige Freude waren. Sein ältester Sohn Heinrich, der als Zimmermaler schon in der alten Heimat ein
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.