Život ve vsi Gfell

Ohlédnutí za děním v obci

Od Emmy Schusterové †, Gfell / Kaufbeuren-Neugablonz

7. pokračování

[obr] Emma Schusterová, * 4. 4. 1898, † 14. 9. 1965

Klidná doba přelomu století se odrážela i v dění v obci. Večer po klekání sedával sedlák pohodlně před domovními dveřmi na lavici, povídal si se sousedem nebo si četl noviny. V tehdejších letech se hodně četl „Der Landbote" vydávaný Svazem zemědělců, dále „Der Kleinbauer" Svazu malorolníků a „Volkswille" sociálně demokratické dělnické strany. U mnoha sedláků se dal najít i „Der Dorfbote". Kromě toho ležely v hostincích i další noviny, například „Elbogener Zeitung", „Karlsbader Badeblatt", „Prager Tagblatt", „Wiener Weltblatt" a jiné.

Obyvatelé vsi klidně chodili za svou prací – sedlák na svém statku, dělník v továrně nebo dílně. Většina pracovních míst však ležela mimo obec a dala se dosáhnout jen dvou až tříhodinovou pěší chůzí. Tuto vzdálenost bylo třeba den co den urazit tam i zpět. Někteří obyvatelé Gfellu pracovali v obou porcelánkách Haas & Czjzek a Sommer & Matschak v Horním Slavkově (Schlaggenwald), jiní zase v porcelánce v Březové (Pirkenhammer) nebo ve sklárně v Meierhöfen.

Číšníci, kuchaři, domovníci a pokojské, respektive servírky, byli zaměstnáni v blízkých lázeňských Karlových Varech, stejně tak si tesaři, zedníci a další řemeslníci našli obživu na novostavbách v Karlových Varech. Nikdo z pracujících neměl na růžích ustláno, protože mzdy a sociální dávky byly ve srovnání s dneškem velmi skromné. Bylo v té době těžkým životním úkolem uživit vícečlennou rodinu.

Vzpomínám si přitom na továrního dělníka Johanna Schöberla (strýček Bittna). Tato rodina tehdy bydlela u nás, když jsem byla ještě dítě. Den co den scházel už kolem třetí hodiny ranní ze schodů, aby se vydal na svou dlouhou cestu do práce. Byl pilný a neúnavný, vždy ochotný pomoci, i uprostřed noci. Ačkoli to strýček Bittna neměl lehké, procházel životem s velkým humorem. Na jeho koníček – sbírku dýmek – vzpomínám dodnes. Padla do oka hned, jak člověk vešel u Bittnů do dveří. Vychoval pět statných synů, tři z nich padli v první světové válce 1914/18. Přesto to vypadá, jako by Pán Bůh této rodině udělil své požehnání. Nejmladší z jeho synů jménem Oskar se může s hrdostí dívat na tři schopné potomky. Tito tři vnukové zesnulého strýčka Bittny patří k duchovní elitě a v profesním životě obstáli. Mají to dnes lehčí, než měl kdysi jejich dědeček.

Zcela nenáročný byl také Wenzl Palm, otec paní Jehmlichové. Pracoval v lomu Christl v Poschitzau a se svou rodinou tehdy rovněž bydlel u nás. Časně ráno si otec Palm u nás v trafice vždycky koupil balíček tabáku, nacpal si dýmku a s úsměvem se vydal směrem na Poschitzau. I večer se vracel domů s úsměvem a přátelským „Dobrý večer". Měl se starat o tři hodné děti, které byly jeho jedinou radostí. Jeho nejstarší syn Heinrich, který měl jako pokojový malíř vlastní živnost už ve staré vlasti, to po vyhnání přivedl znovu k pěknému podniku. Mladší syn Robert byl mistrem krejčovským a dcera Maria, provdaná Jehmlichová, je věrnou gfellskou duší a krajankou oddanou rodnému kraji. Bohužel Wenzlu Palmovi nebylo dopřáno zažít krásné úspěchy svých dětí. Zvlášť ze svého vnuka by měl ten dobrý muž velkou radost.

věta pokračuje na dalším listu ⟶