⟵ věta pokračuje z předchozího listu
[obr] Hudební rodina z Gfellu
Na snímku zleva doprava: matka Klara Schöberlová, syn Manfred (úředník u vlády Středních Franků), otec Oskar Schöberl (policejní strážmistr v Ansbachu), syn Siegfried (studuje pozemní stavitelství na polytechnice v Norimberku), syn Horst (maturant a poručík v záloze, studuje cizí jazyky na univerzitě v Erlangen). Radujeme se z rodiny Schöberlových, která i přes rozhlas a televizi pěstuje dobrou domácí muziku.
vyzkoušely a jedna upovídaná žena toto tajemství ve slabé chvilce prozradila k pobavení mužského pohlaví. Účinek takového ošetření se nedal přehlédnout. Objevily moc své postavy a daly nám najevo, že se se zelenými mladíky nechtějí zahazovat.
„Musel by člověk umět tancovat, aby udělal dojem!" Ve velké světnici u Tickelů, která už dřív byla společenským srazištěm vesnické mládeže, začalo poskakování a šoupání do melodií z Oskarovy tahací harmoniky. Jeho umění bylo teprve v počátcích, takže nejeden falešný tón narušil třídobý takt. Hlavní věc ovšem byla, že se to točilo dokola. V Marii Tickelové jsme našli spolehlivou učitelku tance, a koho dostala do náruče, toho tak dlouho točila, dokud nepochopil základy tance. Děvčata se do toho pouštěla s ledovou vypočítavostí, aby si vychovala zálohu, kterou hodlala nasadit v případě případného ústupu starší elity.
Jak tanec, tak Oskarovo umění dělaly pokroky a sál – který nám, mládeži, byl zatím ještě zapovězen – se stal dalším cílem našeho úsilí. Dopadlo to, jak dopadnout muselo: hostinský Schuster přimhouřil oko a každou nedělní odpoledne byl sál plný „zelené omladiny", která se snažila uloupit život o další perlu z koruny. Za to vděčíme onomu drsnému policejnímu strážmistrovi z Ansbachu, který nám v letech dospívání svým uměním daroval tolik krásných chvil.
obr] Die musikalische Familie von Gfell
Das Bild zeigt von links nach rechts: die Mutter Klara Schöberl, Sohn Manfred (Angestellter bei der Regierung Mittelfrankens), Vater Oskar Schöberl (Polizeimeister in Ansbach), Sohn Siegfried (studiert Hochbau am Polytechnikum in Nürnberg), Sohn Horst (Abiturient und Leutnant d. R., Fremdsprachenstudium an der Universität Erlangen). Wir freuen uns über die Familie Schöberl, die trotz Radio und Fernsehen die gute Hausmusik pflegt.
einst erprobt und eine Schwätzerin hat dieses Geheimnis in einer schwachen Stunde zur Gaude des männlichen Geschlechtes preisgegeben. Der Erfolg einer solchen Behandlung blieb nicht aus. Sie entdeckten die Macht ihrer Figur und ließen uns merken, daß sie mit grünen Jünglingen nicht anbandeln wollten.
„Tanzen müßte man können, um zu imponieren!" In Tickls großer Wohnstube, die schon von früher her der gesellschaftliche Tummelplatz der Dorfjugend war, begann das Gehopse und Geschleife nach den Melodien aus Oskars Zugharmonika. Seine Kunst stand im Anfangsstadium, so daß mancher Mißton den Dreivierteltakt störte. Die Hauptsache war jedoch, daß es rund ging. In der Tickl Marie fanden wir eine bodenfeste Lehrmeisterin, und wem sie in die Arme bekam, der wurde von ihr so lange geschwenkt, bis er die Grundzüge des Tanzes kapiert hatte. Die Mädel machten mit eiskalter Berechnung mit, um sich eine Reserve heranzubilden, die man bei einem eventuellen Rückzug der älteren Elite in Einsatz zu bringen gedachte.
Sowohl das Tanzen als auch Oskars Kunst machten Fortschritte und der Saal — der uns Jugendlichen vorerst noch verwehrt blieb — war das nächste Ziel unseres Drängens. Es kam wie es kommen mußte: Gastwirt Schuster drückte ein Auge zu und an jedem Sonntagnachmittag war der Saal voll „grünes Gemüse", das bemüht war, dem Dasein eine Perle aus der Krone zu brechen. Dem bärbeißigen Polizeimeister in Ansbach jedoch sei gedankt für die schönen Stunden, die er uns in den Entwicklungsjahren mit seiner Kunst bescherte.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.