Umělci a mládež z Gfellu

3 Richter Bitter 433

Domácí prostředky pro rodinu

Robert Richter Hof / Saale

Nové pohádky o Rýbrcoulovi

Tato oblíbená vlastenecká pohádková knížka pro naše děti stojí jen 5,80 DM.

Objednávejte u nakladatelství „Schlaggenwalder Heimatbrief", 852 Erlangen, Paulistraße 12

Umělci a mládež z Gfellu

Od Heinricha Hesse, Gfell / Diendorf

V dnešním příspěvku bych chtěl čtenářům našeho Heimatbriefu představit gfellskou rodinu, která holduje hudbě a jejíž umění daleko přesahuje běžný průměr. Hudební talent byl u nás na venkově vždy poněkud vzácný, o to potěšitelnější je pro nás, Gfelláky, že se i v této oblasti našlo vyrovnání. Pokud vím, dostali se chlapci Bittnerovi se svými nástroji až do St. Gilgenu a Salzburgu, kde jejich hrou sklidili opravdové ovace – a to v zemi operety, jejíž obyvatelům lze bez pochyby přiznat objektivní úsudek o hudbě.

Není tedy divu, že přítel Oskar mluví o hudebním umění svých tří synů s oprávněnou otcovskou hrdostí, která je ovšem daleko od jakéhokoli vychloubání. Sám jsem byl zpočátku skeptický, když jsem se o tom poprvé dozvěděl. Od doby, kdy do hudby vstoupil ten zplozenec zvaný saxofon, totiž nacházím v hudbě leccos, co mi vadí, a v „moderní hudbě" už celé snopy toho. Při návštěvě u přítele Oskara jsem se však přesvědčil o opaku. Očekával jsem totiž průměrnou domácí muziku s novomódním nádechem. Když chlapci Bittnerovi vzali do rukou své nástroje, opřel jsem se v křesle a čekal, co bude následovat. K mému radostnému překvapení zazněly staré vlastenecké nápěvy z dávno minulých časů – opravdová pastva pro uši. Co jsem slyšel, byl skutečný šrammelový koncert, který by zastínil leckterého profesionála. Dokonce i hospodyně Klara – kterou její blízcí láskyplně oslovují „Tlouštík" – jako by se nakazila tou hudbou, neboť s velkou bravurou vede taktovku.

Rodina Schöberlových má hudbu zděděnou už po dědečkovi a v mých vzpomínkách na domov často hraje roli hudební vývoj přítele Oskara. Tehdy ovšem jeho talent byl teprve v plenkách. Byli jsme tehdy v pubertálním věku a měli hlavu plnou iluzí; dnes zamilovaní do té, zítra do jiné, a nevěděli jsme, co si s tou láskou počít. Odjakživa to byla bouřlivá cesta, po níž kráčela dospívající mládež. Pili jsme pivo místo limonády, kouřili cigarety Zora a škrábali si první chmýří na bradě, přesto nás nikdo nebral za dospělé. Nejméně ze všech dívky našeho věku. I ony měly své starosti s ženskými křivkami, jejichž tvar se snažily podpořit mastičkami a směsmi. Poslechněte si a nevěřte svým uším: prý nejlepším prostředkem k tomuto účelu byl slepičí trus! Gfellské „holky" to kdysi

věta pokračuje na dalším listu ⟶