Velikonoce kdysi doma

Napsal Hugo Prasse, Mühlacker

Fén nese zvuk velikonočních zvonů krajinou. Lidé i zvířata se radují, že přestáli dlouhou zimu s krutými mrazy. Není tedy divu, že se nám v tuto dobu vybavují velikonoční vzpomínky na domov, na Horní Slavkov (Schlaggenwald). Někdy kolem roku 1914, kdy se za jeden „šesťák" dostaly ještě čtyři cukrovinky a čtvrt kila uzeniny s houskou stálo dvanáct krejcarů, jsme my kluci měli v tuto roční dobu všichni stejnou vášeň. Byla to velikonoční střelba z klíčových pušek.

Už dlouho předem se hledal dutý klíč a tlustý hřebík, který se do dutého klíče dobře hodil. Musela se také nashromáždit odpovídající zásoba zápalek, jejichž hlavičkami se puška nabíjela. Samozřejmě se nedalo jít bez několika zkušebních výstřelů na vzkříšení, protože by to byla ta největší ostuda před ostatními kluky, kdyby ta věcička v pravou chvíli selhala. Tak se tedy nabíjelo a puška se odpálila o kámen. Většinou právě ve chvíli, kdy kolem procházela nějaká stará paní. S ohlušujícím „bum" se výstřel vybil a očekávané: „Ježíši Marjá, ty uličníku," na sebe nenechalo dlouho čekat.

Na Zelený čtvrtek ráno zvony „umřely" a na Bílou sobotu ráno opět „vstaly z mrtvých" se svým trojhlasým zvoněním. To byla pro klapačské kluky úleva, protože do té doby museli obstarávat dvanáctihodinové a šestihodinové zvonění pomocí klapaček, kladívek a rachejtlí. Odměna za to, která se sbírala dům od domu, se pak rozdělovala. Menší kluci byli přitom odbyti pár bonbony nebo malovanými vejci a posláni domů. Větší kluci si pak mezi sebou rozdělili hotové peníze, a když to úplně nesouhlasilo, což byl většinou právě ten případ, došlo ještě na pořádnou rvačku.

V sobotu k večeru se pak šlo do kostela na vzkříšení. Napravo od kostelních vrat vždy stála hudba a kostelní sbor v očekávání kněží s Nejsvětější svátostí. Jednou se stalo, že bubeník zapomněl paličky na tympány a všiml si toho, až když měl s bubnovým vířením nastoupit. Poradil si však a udělal to prsty. I když to nebylo tak hlasité, ale vířivý zvuk tam byl. V následujících letech se malého bubeníka pořád ptali: „Loisi, máš paličky s sebou?" Nalevo od kostelních vrat, u hřbitovní zdi, mělo své stanoviště střelecké družstvo. Křídla kostelních vrat byla dokořán otevřená. Tři kněží kráčeli pomalu k Božímu hrobu. Ve chvíli, kdy duchovenstvo spustilo zpěv „Kristus vstal z mrtvých", propukl velký jásot. Následující vířivý úder na tympány a zvonění ministrantů ručními zvonky bylo předehrou ke třem salvám střeleckého družstva, načež nahoře u zvonice zaduněly tři dělové rány. Nyní bylo i pro nás kluky s klíčovými puškami volno pálit a třaskalo to na všech koutech a koncích.

věta pokračuje na dalším listu ⟶