Velikonoce kdysi doma
Napsal Hugo Prasse, Mühlacker
Fén nese zvuk velikonočních zvonů krajinou. Lidé i zvířata se radují, že přestáli dlouhou zimu s krutými mrazy. Není tedy divu, že se nám v tuto dobu vybavují velikonoční vzpomínky na domov, na Horní Slavkov (Schlaggenwald). Někdy kolem roku 1914, kdy se za jeden „šesťák" dostaly ještě čtyři cukrovinky a čtvrt kila uzeniny s houskou stálo dvanáct krejcarů, jsme my kluci měli v tuto roční dobu všichni stejnou vášeň. Byla to velikonoční střelba z klíčových pušek.
Už dlouho předem se hledal dutý klíč a tlustý hřebík, který se do dutého klíče dobře hodil. Musela se také nashromáždit odpovídající zásoba zápalek, jejichž hlavičkami se puška nabíjela. Samozřejmě se nedalo jít bez několika zkušebních výstřelů na vzkříšení, protože by to byla ta největší ostuda před ostatními kluky, kdyby ta věcička v pravou chvíli selhala. Tak se tedy nabíjelo a puška se odpálila o kámen. Většinou právě ve chvíli, kdy kolem procházela nějaká stará paní. S ohlušujícím „bum" se výstřel vybil a očekávané: „Ježíši Marjá, ty uličníku," na sebe nenechalo dlouho čekat.
Na Zelený čtvrtek ráno zvony „umřely" a na Bílou sobotu ráno opět „vstaly z mrtvých" se svým trojhlasým zvoněním. To byla pro klapačské kluky úleva, protože do té doby museli obstarávat dvanáctihodinové a šestihodinové zvonění pomocí klapaček, kladívek a rachejtlí. Odměna za to, která se sbírala dům od domu, se pak rozdělovala. Menší kluci byli přitom odbyti pár bonbony nebo malovanými vejci a posláni domů. Větší kluci si pak mezi sebou rozdělili hotové peníze, a když to úplně nesouhlasilo, což byl většinou právě ten případ, došlo ještě na pořádnou rvačku.
V sobotu k večeru se pak šlo do kostela na vzkříšení. Napravo od kostelních vrat vždy stála hudba a kostelní sbor v očekávání kněží s Nejsvětější svátostí. Jednou se stalo, že bubeník zapomněl paličky na tympány a všiml si toho, až když měl s bubnovým vířením nastoupit. Poradil si však a udělal to prsty. I když to nebylo tak hlasité, ale vířivý zvuk tam byl. V následujících letech se malého bubeníka pořád ptali: „Loisi, máš paličky s sebou?" Nalevo od kostelních vrat, u hřbitovní zdi, mělo své stanoviště střelecké družstvo. Křídla kostelních vrat byla dokořán otevřená. Tři kněží kráčeli pomalu k Božímu hrobu. Ve chvíli, kdy duchovenstvo spustilo zpěv „Kristus vstal z mrtvých", propukl velký jásot. Následující vířivý úder na tympány a zvonění ministrantů ručními zvonky bylo předehrou ke třem salvám střeleckého družstva, načež nahoře u zvonice zaduněly tři dělové rány. Nyní bylo i pro nás kluky s klíčovými puškami volno pálit a třaskalo to na všech koutech a koncích.
Ostern einst daheim
Von Hugo Prasse, Mühlacker
Der Föhn trägt den Klang der Osterglocken durch das Land. Menschen und Tiere freuen sich, den langen Winter mit der strengen Kälte überstanden zu haben. So ist es nicht weiter verwunderlich, wenn sich bei uns um diese Zeit die österlichen Erinnerungen an daheim in den Vordergrund drängen. Etwa um das Jahr 1914 herum, als man für ein „Sechserl" noch vier Lawerln bekam und der „Viertling" Wurst mit einem Weck'n zwölf Kreuzer kostete, da hatten wir Buben zu dieser Jahreszeit alle den gleichen Fimmel. Das war das Schlüsselbüchsenschießen zu Ostern.
Schon lange vor der Zeit wurde nach einem Hohlschlüssel und einem dicken Nagel, der gut in den Hohlschlüssel paßte, gesucht. Auch ein entsprechender Vorrat an Streichhölzern, mit deren Köpfen die Büchse geladen wurde, mußte gesammelt werden. Natürlich konnte man ohne einige Probeschüsse nicht zur Auferstehung gehen, denn es wäre vor den anderen Buben die größte Blamage gewesen, wenn das Ding im richtigen Augenblick versagt hätte. So wurde eben geladen und die Büchse an einem Stein losgeschlagen. Meistens gerade dann, wenn eine alte Frau vorüberging. Mit einem ohrenbetäubenden „Wumm" entlud sich der Schuß und das erwartete: „Jesses Maria, döi Sauboum", blieb nicht aus.
Gründonnerstag früh starben die Glocken und am Karsamstag früh standen sie mit ihrem dreistimmigen Geläute wieder auf. Das war für die Ratschenbuben die Entlastung, denn in der Zwischenzeit mußten diese das Zwölfuhr- und Sechsuhrläuten mit Ratschen, Hämmern und Rumpelkästen besorgen. Der Lohn dafür, welcher von Haus zu Haus gesammelt wurde, kam dann zur Verteilung. Die kleineren Buben wurden dabei mit einigen Zuckerln oder bunten Eiern abgespeist und heimgeschickt. Die größeren Buben verteilten dann unter sich das Bargeld, und wenn es nicht ganz stimmte, was ja meistens der Fall war, gab es noch eine zünftige Keilerei.
Am Karsamstag gegen Abend ging man dann in die Kirche zur Auferstehung. Rechts vom Kirchentor stand immer die Musik und der Kirchenchor in Erwartung der Priester mit dem Allerheiligsten. Eines Jahres hatte der Tambour die Paukenschläger vergessen und dies erst
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.