⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Velikonoce — čas vzkříšení. Je znát radost ze života, jistá zamilovanost do probouzející se přírody. Staří i mladí se po zimním posedávání ve světnici hrnuli ven na čerstvý vzduch. Po skončení práce obléhali muži i ženy Braunhübel, aby si vynadívali oči na kráse údolí. Ani takzvaná jarní únava nemohla tomuto tíhnutí k přírodě zabránit. Mladí lidé z venkova podnikali v neděli menší výlety do údolí Teplé nebo na taneční čaj do Cihelen (Ziegelhütten).

Ve své paměti nosím už 40 let jeden zážitek z údolí Teplé. Naproti Kohlmühle tehdy bez zjevného důvodu zastavilo auto. Vystoupilo z něj několik dam a pánů, namířili dalekohledy na vysokou Ries a nadšeně si ji prohlíželi. Když jsem procházel kolem, zaslechl jsem, jak jedna žena říká: „Jaká nádherná krajina, ti lidé vůbec nevědí, jaký poklad mají ve svém domově." Ale ano, milá neznámá! My jsme to poznali, když jsme jej museli opustit. Nezapomenutelné mi zůstává i jedno nedělní odpoledne v Ries. Mistr lesního rohu tam na Mühlbergu hrál melodii z Trubače ze Säckingenu: „Opatruj tě Bůh, bylo to tak krásné, opatruj tě Bůh, nemělo to tak zůstat." V Ries pak pár hlučících výrostků náhle ztichlo jako myšky a hluboce dojati naslouchali podivuhodné melodii umělce. Ano, tak to bývalo kdysi doma o Velikonocích. — Veselé velikonoční svátky přeji všem těm, jimž ještě domov něco znamená.

Zachovat dědictví domova, bystřit pohled k Východu, informovat o dění v domovině a podávat zprávy o všech politických, kulturních a sociálních otázkách — to je úkolem největších krajanských novin jižního Německa.

VOLKSBOTE

Týdeník za svobodu a právo v nerozdělené Evropě

München 23, Beichstraße 1

Měsíční předplatné včetně poštovného 1,70 DM

Vyžádejte si zdarma ukázková čísla!