Der »Ochsensaal«

Napsala Ernestine Müller, učitelka

Bylo obecně známo, že Horní Slavkov (Schlaggenwald) měl ve svém velkém sále v hotelu „U rudého vola" nejprostornější slavnostní síň v celém bývalém loketském okrese. Tento velký sál se výborně hodil k nejrůznějším účelům – jako kino, divadlo, koncerty, plesy, shromáždění a později dokonce jako tělocvična, protože sál u „Müllera" se ukázal jako příliš stísněný. Díky přilehlému menšímu sálu bylo možné pojmout dostatek lidí i při tanečních zábavách.

Horní Slavkov byl velmi nakloněn divadlu a zažil – ještě předtím, než jsem tam byla přeložena – vynikající operetní představení, která se odehrávala pod osvědčeným vedením pana vrchního učitele Sturma a na něž se sjíždělo obecenstvo z celého okolí. Připomínám jen „Cikánského barona", „Zvony Corneville", „Krásnou Galateu" a „Veselé chasníky". I když se pro jednotlivé role zčásti angažovaly síly odjinud, hlavní tíha spočívala na bedrech režiséra a jeho hornoslavkovských spolupracovníků, kteří jako ochotníci podávali velmi dobré výkony a zejména ženy zdárně zvládaly hlavní role. V pozdějších letech se přešlo více na veselohry, které byly stejně jako dříve operety hojně navštěvované a sklízely velký potlesk. Známé byly divadelní večery o vánočních svátcích a na Silvestra, ale i při jiných příležitostech. Protože každý návštěvník věděl, že pan Sturm začínal přesně na minutu, všichni si pospíšili, aby dorazili včas a předem si zajistili dobrá místa. Spolky jako Bund a Kulturverband pořádaly čas od času také pestré večery, k jejichž zdaru svými vystoupeními hodně přispíval pěvecký spolek a salonní orchestr. Vzpomínám tak na Goethovu slavnost roku 1932 u příležitosti 100. výročí úmrtí velkého básníka. Tehdy sestavil program a nad jeho provedením dohlížel pan Rudolf Herzog, ačkoli již byl nemocen a téhož roku zemřel. Samozřejmě přicházela i období delších přestávek v hraní, zejména v létě; tehdy někdy zaskočila kočovná divadla.

Ochsensaal ostatně sloužil i jako kinosál. Když jsem roku 1923 přišla do Horního Slavkova, ještě neexistoval zvukový film, takže jsem zpočátku zažívala jen němé filmy, které sice na tehdejší poměry byly herecky i obsahově často dobré, ale se pozdějším zvukovým filmem se nedaly srovnávat. V době masopustu se filmová představení přerušovala, protože sál musel být uvolněn pro různé plesy.

věta pokračuje na dalším listu ⟶