⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Horní Slavkov se přísně držel staré tradice a svou plesovou sezonu i masopustní veselí zahajoval teprve 2. února (Hromnice). Řadu zahajoval hudebnický ples, po něm obvykle následoval ples Jugendbundu a závěr tvořil oblíbený ples turnerů. Jeden rok jsem také zažila ples úřednictva porcelánky, při němž byl sál zvlášť slavnostně vyzdoben. Na „bláznivý čtvrtek" se ve dvacátých letech konala ve velkém sále také hojně navštívená maškarní veselice s tancem. Kapelu tehdy svižně dirigoval pan Alois Kern.

Když si vzpomenu na taneční zábavy v Ochsensaalu, vždy mi přijdou na mysl diváci na galerii, z nichž mnozí často vytrvali neúnavně až do rozbřesku a posledního smyčce. Ačkoli se po první světové válce prosazovaly už i moderní tance, vedle nich se – zejména na plesech – drželo valčíku, rejnského, polonézy a francouzské čtverylky. Při té posledně jmenované byli dobrými konferenciéry pánové Hermann Völkl a Rudolf Kastl. Povznesená nálada v sále utrpěla jen o půlnoční přestávce, kdy velká část hostů zamířila do jiných podniků nebo domů. Trvalo pak většinou pěkně dlouho, než se zase rozjel ruch.

Protože turnerský spolek, jak již bylo zmíněno, později využíval Ochsensaal pro své cvičební hodiny, přičemž v zimě jsme někdy mrzli, vystupoval i s předváděcím cvičením na veřejnosti. K tomu se přidávala ještě žákovská vystoupení, která se těšila velkému zájmu. Celkově vzato: Ochsensaal za léta svého trvání viděl a hostil mnoho veselých lidí. A dnes? Jak to tam nyní vypadá a zda ještě slouží podobným účelům, nevím.

Od Franze Heidlera — 2. díl a dokončení

Až do roku 1549 se ročně odebíralo asi 400 centnýřů horoslavského cínu (Horní Slavkov (Schlaggenwald)), většinu z toho zprostředkoval Hans Ölpogner. Král Ferdinand v tomto roce nařídil, že veškerý cín se má nadále dodávat královské komoře — což byl pozoruhodný merkantilistický zásah. Hornofalcká vláda v Amberku pak musela u královské české komory žádat o to, aby se ambereckým cínařským pánvím dodávalo ročně 400 až 450 centnýřů horoslavského cínu.

Kromě let, kdy Horní Falcí procházela vojska směřující do Čech — obzvlášť po bitvě na Bílé hoře u Prahy tu docházelo k velkým útrapám — dosahovala amberecká Společnost obchodu s cínovým plechem, existující v letech 1534—1631, bohatých zisků. Byla to už opravdová akciová společnost: každý společník ročně vkládal jako „základní jmění" 100 zlatých (i vícekrát) a stejně tak ročně dostával zpět kapitál i podíl na zisku. Ve srovnání s dnešními akciovými výnosy působí tyto zisky téměř jako sázky: 1620/21 činil výnos 53,6 %, 1621/22 dokonce 188,8 %. Nejhorší válečná léta 1623/24 a 1625 až 1627 ovšem nepřinesla žádný zisk. V roce 1630 se už znovu vyplácelo 23 procent. V roce 1631 byl cínařský faktor Spindler propuštěn kvůli svému evangelickému vyznání.

věta pokračuje na dalším listu ⟶