V tomto maškarním průvodu jsme často vídali i kočárek, v němž leželo malé dítě, jež ve skutečnosti bylo mužem, který tuto roli báječně hrál. Jednou už kočárek jeho vozka sotva dokázal tlačit sněhovým bahnem dál. Řekl proto dítěti: „Toni, vylez ven, já ho už neutlačím." „Dítě" na to pohotově odpovědělo: „Kdepak vylezu, vždyť jsem přece pytlík."

Zvlášť veselou masopustní událostí bylo svěcení pramene u Malzmühlského rybníka ve dvacátých letech. Při obnově hráze se na spodní straně zdi objevil pramen. Vynalézaví otcové města usoudili, že jde o léčivou vodu, a pomýšleli už na čtvrté lázně vedle Karlových Varů, Mariánských Lázní a Františkových Lázní. Poslali proto vzorek vody do Prahy k rozboru, jehož výsledek však vyzněl záporně, neboť voda neobsahovala žádné minerály ani jiné účinné látky. Tento nález samozřejmě nezůstal tajemstvím. Pár šprýmařů dostalo nápad předvést slavnostní zasvěcení pramene v rámci masopustu, což se také náramně povedlo.

V toto masopustní úterý byl na nohou celý Horní Slavkov. Vysoce postavení i nejvyšší páni v cylindrech byli ke prameni odvezeni ve všech dostupných automobilech a kočárech, kde už čekaly pramenné dívky a lázeňští hosté, mezi nimi i šáh perský, jemuž jsme v naší masopustní hantýrce říkali „Šach ze Šašie". Nadaný řečník pronesl u vyzdobeného pramene projev o vzestupu lázeňského města Horního Slavkova. Hostince už byly přejmenovány na lázeňské domy, jako „Reingold" (hostinec Reinhold), „U čtyř ročních dob" (hostinec Dietrich) atd. Byl to tehdy slunečný den bez sněhu a bahna, kdy tato krásná masopustní událost byla občanům našeho města předvedena.

Při všem tomto dění zůstávala politika stranou. Mezi maskami neexistoval žádný rozdíl politických názorů. Tak jsme doma slavili masopust se skutečným humorem a bez velkých nákladů pro jednotlivce. Potom, když bylo vše dobře přestáno, se ještě dlouho vzpomínalo na krásné chvíle této bláznivé doby, na které jsem i já dodnes rád jednou zavzpomínal.

S přátelským „Hollolo" Váš Otto

věta pokračuje na dalším listu ⟶