Der »Ochsensaal«
Napsala Ernestine Müller, učitelka
Bylo obecně známo, že Horní Slavkov (Schlaggenwald) měl ve svém velkém sále v hotelu „U rudého vola" nejprostornější slavnostní síň v celém bývalém loketském okrese. Tento velký sál se výborně hodil k nejrůznějším účelům – jako kino, divadlo, koncerty, plesy, shromáždění a později dokonce jako tělocvična, protože sál u „Müllera" se ukázal jako příliš stísněný. Díky přilehlému menšímu sálu bylo možné pojmout dostatek lidí i při tanečních zábavách.
Horní Slavkov byl velmi nakloněn divadlu a zažil – ještě předtím, než jsem tam byla přeložena – vynikající operetní představení, která se odehrávala pod osvědčeným vedením pana vrchního učitele Sturma a na něž se sjíždělo obecenstvo z celého okolí. Připomínám jen „Cikánského barona", „Zvony Corneville", „Krásnou Galateu" a „Veselé chasníky". I když se pro jednotlivé role zčásti angažovaly síly odjinud, hlavní tíha spočívala na bedrech režiséra a jeho hornoslavkovských spolupracovníků, kteří jako ochotníci podávali velmi dobré výkony a zejména ženy zdárně zvládaly hlavní role. V pozdějších letech se přešlo více na veselohry, které byly stejně jako dříve operety hojně navštěvované a sklízely velký potlesk. Známé byly divadelní večery o vánočních svátcích a na Silvestra, ale i při jiných příležitostech. Protože každý návštěvník věděl, že pan Sturm začínal přesně na minutu, všichni si pospíšili, aby dorazili včas a předem si zajistili dobrá místa. Spolky jako Bund a Kulturverband pořádaly čas od času také pestré večery, k jejichž zdaru svými vystoupeními hodně přispíval pěvecký spolek a salonní orchestr. Vzpomínám tak na Goethovu slavnost roku 1932 u příležitosti 100. výročí úmrtí velkého básníka. Tehdy sestavil program a nad jeho provedením dohlížel pan Rudolf Herzog, ačkoli již byl nemocen a téhož roku zemřel. Samozřejmě přicházela i období delších přestávek v hraní, zejména v létě; tehdy někdy zaskočila kočovná divadla.
Ochsensaal ostatně sloužil i jako kinosál. Když jsem roku 1923 přišla do Horního Slavkova, ještě neexistoval zvukový film, takže jsem zpočátku zažívala jen němé filmy, které sice na tehdejší poměry byly herecky i obsahově často dobré, ale se pozdějším zvukovým filmem se nedaly srovnávat. V době masopustu se filmová představení přerušovala, protože sál musel být uvolněn pro různé plesy.
Der »Ochsensaal«
Von Ernestine Müller, Lehrerin
Es war wohl allgemein bekannt, daß Schlaggenwald mit seinem großen Saal im Hotel „Zum roten Ochsen" die geräumigste Festhalle des ehemaligen Elbogner Bezirkes besaß. Dieser große Saal eignete sich in vortrefflicher Weise für die verschiedensten Zwecke, wie Kino, Theater, Konzerte, Bälle, Kundgebungen und später sogar als Turnraum, da der Saal bei „Müller" sich als zu beengt erwies. Durch den anschließenden kleinen Saal war auch die Möglichkeit gegeben, genügend Leute bei Tanzunterhaltungen unterzubringen.
Schlaggenwald war sehr theaterfreudig und erlebte bereits in der Zeit, bevor ich dahin versetzt wurde, hervorragende Operettenaufführungen, die unter der bewährten Leitung von Herrn Oberlehrer Sturm über die Bühne gingen und aus dem ganzen Umkreis besucht wurden. Ich erinnere nur an den „Zigeunerbaron", „die Glocken von Corneville", „die schöne Galathee" und „Flotte Bursche". Wenn auch zum Teil auswärtige Kräfte für einzelne Rollen herangezogen wurden, so lag doch die Hauptlast auf den Schultern des Spielleiters und seiner Schlaggenwalder Mitarbeiter, die als Laienspielkräfte sehr gute Leistungen boten und besonders auf weiblicher Seite mit tragenden Rollen erfolgreich beschäftigt waren. In späteren Jahren verlegte man sich mehr auf Lustspielaufführungen, die genau wie vorher die Operetten stets gut besucht wurden und viel Beifall ernteten. Bekannt waren die Theaterabende zu den Weihnachtsfeiertagen und an Silvester, aber auch bei anderen Gelegenheiten. Da jeder Besucher wußte, daß Herr Sturm auf die Minute pünktlich begann, beeilten sich alle, rechtzeitig zu erscheinen und sich im voraus günstige Plätze zu sichern. Vereine, wie Bund und Kulturverband, veranstalteten hin und wieder auch bunte Abende, bei denen der Gesangverein und das Salonorchester durch ihre Beiträge viel zum Gelingen beitrugen. So erinnere ich mich an die Goethefeier 1932 anläßlich der 100. Wiederkehr des Todestages des großen Dichters. Damals hatte Herr Rudolf Herzog das Programm aufgestellt und die Durchführung überwacht, obwohl bereits leidend und im gleichen Jahr verstorben. Natürlich gab es auch Zeiten, da längere Spielpausen eintraten, besonders im Sommer; da sprangen dann bisweilen Wanderbühnen ein.
Im übrigen diente der Ochsensaal als Kinoraum. Als ich 1923 nach Schlaggenwald kam, gab es noch keinen Tonfilm, so daß ich anfangs nur Stummfilme erlebte, die zwar für unsere damaligen Begriffe darstellerisch und inhaltlich oft gut waren, aber mit dem späteren Tonfilm keinen Vergleich aushielten. Zur Faschingszeit wurden die Kinovorstellungen unterbrochen, da der Saal für die verschiedenen Bälle freigehalten werden
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.