⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Tam za hranicí, v Egerlandu, leží předkové, známí, důvěrně blízcí lidé z dřívějška, z minulých dnů, kdy tato země byla ještě naše. Tváře a postavy se znovu vynořují, tak jak kdysi žily. Mnohé jsme znali od dětství, s některými jsme se setkávali s hlubokou úctou, těšili se vážnosti, jiní žili v chudobě. Slova, rčení, roztomilé slabosti, ba i nepodstatné maličkosti, radost a bolest, společně prožité a protrpěné, znovu probouzejí vzpomínku k životu.

V žádné jiné době se necítíme svým zesnulým příbuzným, přátelům a krajanům z domova tak blízcí a spjatí jako v těchto dnech rozjímání. I padlým z válek a obětem vyhnání patří uctivá vzpomínka a tichá modlitba, jež spojuje naše duše.

F.P.

„V mělké terénní kotlině na západním svahu protáhlého lesního hřbetu, zvaného „Haad" (Heide, na horním okraji obrázku), se rozkládala rodná vesnice, moje milované Poschitzau (Početice)."

[obr] (bez popisku) (skupina dětí – děvčata v zástěrkách a dva chlapci s vozíkem – na polní cestě nad vsí Poschitzau, 1936)

Tak popisuje naše krajanka Anni Schamsová, roz. Starková, žijící v 87 letech v Mnichově, místo svého narození, a tak to zůstane v její vzpomínce až do poslední hodiny. Snímek z roku 1936 ukazuje v pozadí, napůl zakrytou listnatými stromy, část horní vsi. „V nejednom letním dni jsme se my děti bavily veselou hrou a prožívaly jsme bezstarostné dětství," vypráví dál. Na snímku sleduje hlouček děvčátek v tehdy zcela běžných zástěrkách na polní cestě k Muckenbergu dva chlapce s vozíkem. Děti zleva: Fritz Lang, Ernst Vlach; Marie Vlachová, Else Vlachová (sestra), Anna Vlachová, Anna Langová, Anna Starková (x).

Pro orientaci: Světlý dům s malou valbovou střechou a vikýřem (uprostřed snímku) patřil Karlu Langovi. Srovnejte také s horní fotografií na straně 63 naší vlastivědné knihy.

O něco později – měla jsem za sebou čtyři roky v jednotřídní obecné škole vesnice – jsem navštěvovala měšťanskou školu pro dívky v sousedním městě Horní Slavkov (Schlaggenwald).

Všední cesta do školy kladla po celý rok zvláštní nároky. Tehdy ještě nejezdily žádné školní autobusy! V létě jsme chodily pěšky po polních cestách přes lada a rády jsme využívaly pěšiny a zkratky. Jak jsme byly rády, když jsme dosáhly „Nové silnice" a město leželo před námi! V zimě, když nám sníh ztěžoval

[obr] (bez popisku) (budova s nápisem „Volksschule" – vesnická obecná škola v Poschitzau, před plotem děti a muž)

postup z kopce, používaly jsme sáňky až k hlavní silnici (od strany od Loketu). Když měl člověk štěstí a přijelo spřežení, mohl se sáněmi zavěsit za povoz nebo si dokonce přisednout. Nebylo vždy jednoduché přijít včas na vyučování a ne každý učitel měl pro naše obtíže pochopení.

K mála budovám, které ze starého Poschitzau (Početic) ještě zbyly, patřila v roce 1990 i školní budova. Stála, zarostlá plevelem a náletovými dřevinami, osamělá a opuštěná v terénu. Údaje ve vlastivědné knize na stranách 60 až 63 probouzejí nejednu vzpomínku na minulé časy.

Jedenadvacet mladých dívek ročníků 1925 a 1926 navštěvovalo ve školním roce 1936/37 první třídu měšťanské školy pro dívky v Horním Slavkově.

Žákyně, vždy zleva, v nejnižší řadě:

[obr] (bez popisku) (třídní snímek dívek první třídy měšťanské školy ve Slavkově s učitelkou a učitelem, 1936/37)

Anna Starková (Poschitzau), Gerda Erlerová (Stirn), Hilde Hahnová (Gfell), Gertrud Lugnerová (Slavkov), Anna Plomerová (Slavkov), Brunhilde Lochnerová (Slavkov), Frieda Richterová (Nallesgrün); ve střední řadě: Marianne Gröschlová (Slavkov), Frieda Pimplová (Slavkov), Irma Vrbová (Slavkov), Anna Wawersichová (Slavkov), Anna Simonová (Schönfeld/Krásno), Brunhilde Süßmannová (Slavkov), Erna Luckiová (Slavkov); v horní řadě: Berta Oertlová (Nallesgrün), Erna Kühnhacklová (Hubhof), Dora Heßová (Leßnitz), Marie Novotná (Slavkov), Emilie Schröcková (Slavkov), Herta Stöhrová (Zech), Traudl Kempfová (Leßnitz).

Učitelka: Ernestine Müllerová, učitel: Friedrich Möckl.

Pro tehdejší dobu byl typický oblíbený účes s copánky u dívek, pro tehdejší stavební styl byla typická dvoukřídlá okna s příčkami a nadsvětlíkem.

Snímky nám poskytla krajanka Anni Schamsová (Stark), Mnichov.

Otázka pro odběratele našeho Heimatbriefu: Nemá už opravdu nikdo z vesnic vhodné fotografie z domova? Jejich zveřejnění probouzí vzpomínky a udržuje je při životě! Vrácení, bude-li si to kdo přát, je zaručeno, na čest a svědomí!

F.P.