Schlaggenwälder Heimatbrief — říjen / listopad 2010
/ 6
česky německy obojí klasické zobrazení →
Sken listu 3
Zralost stáří

Znamená stárnutí jen vadnutí, vysychání, slabost, únavu? Přináší všední starost, tíže pozemská do srdce tvého úzkost a obavu?

Roste však mnoho zralých plodů na starém stromě života: trpělivost, jež z poznání pramení, poznání, moudrost, důvěra v Boha.

Ať zrak tvůj kalí se i mhouří – jasný pohled zůstal ti vlastní; naučil ses při sporu mlčet ve chvíli, kdy je to vhodné.

Neboj se proto poslední fáze, jež neúprosně blíží se stále – jsi tak mladý, jak tvá naděje, která s radostí ke hvězdám hledí.

Zita Ladwig (1919–2007), chebská básnířka

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Pomník padlých

[obr] Pomník padlých připomínal mnohé padlé, nezvěstné a zemřelé z první světové války 1914–1918, které bylo třeba oplakávat i v našem hornickém městě. Jejich jména byla uvedena nad podstavcem na měděných deskách; jsou zaznamenána v Heimatbuchu na stranách 386–387.

Umělecký návrh pomníku pocházel od krajana Stefana z porcelánky H. & C., která vyráběla z porcelánu i hlavy frontových bojovníků. Kamenické práce provedla sochařská dílna Herzog. Dílo mělo hodnotu asi 60 000 Kč. Trojhranný žulový sloup vysoký 4 m, korunovaný kamennou obětní mísou, stál na trojúhelníkové zahradě, přizpůsobené obklopujícímu trojstrannému náměstí Zehentplatz (Desátkovému náměstí).

Pomník musel být v roce 1945 na český rozkaz zničen a odstraněn. K jeho likvidaci byli povinni místní muži.

K fotografii, zleva: za plotem část domu č. 508 a zahrada Marie Fischer, vedle ní „Pichhaisl" (výčepní domek) Horního pivovaru (Bergbrauerei), za ním (uprostřed snímku, za „Flout") sklady a dílny pivovaru Ernsta Kirchnera; docela vzadu vykukuje obytný dům a šenk („Schalanda"), mohutná střecha pivovaru a svah Zvonového vrchu (Glockenberg, ještě s řídkým porostem stromů) se tyčí nad prostorem u vstupu do Pivovarské uličky (Bräuhausgasse).

[obr] Fotografie ukazuje trojstranné uspořádání pomníku padlých v oplocené zahradě na bývalém Zehentplatzu, k němuž – podobně jako na náměstí – vedlo pět přístupových cest (uliček). Z řady domů směrem k Bahnhofstraße jsou vidět, zleva: č. 334 (Albert John/Franz Letz), č. 333 (Elise Pimpl) a č. 330 (Theresia Krautzberger).

Heimatbuch datuje odhalení pomníku do roku 1936. Jiná zpráva uvádí víkend s nedělí 21. srpna 1938. Vlajky a girlandy na plotech a oknech poukazují na slavnostní vysvěcení pomníku.

Lze si stěží představit, že by Češi trpěli symboly s hákovým křížem. Kdy tedy vlastně k vysvěcení došlo? Obě fotografie poskytl krajan Franz Hofmann.

Vinná réva

Když archa uvázla na souši a těžké vody se rozestoupily, i se zánikem z bouře a vln, když jeho noha zas našla zemi,

vykročil se srpem v ruce k révě, kterou uchopil, přivázal ji ke kůlu ze své lodi, až brzy stála celá v květu.

Noe hleděl s radostí na výhonky, na podzim nesl rudou zář bobulí z hald slunkem rozpálených kamenů a získal nápoj jako drahocenný dar,

jenž se pro nás při večeři Páně ve víně promění v krev Vykupitele.

Hatto Zeidler, Dr. phil., nar. 1938, všestranný umělec chebského původu (Pozn.: Hippe = srpovitý nůž; Gescheine = květenství révy)

Věrní čtenáři, získejte nového odběratele

věta pokračuje na dalším listu ⟶

list 3 z 6
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.