Stalo se to na počátku padesátých let, kdy naše rodné město každý den a především o víkendech ztrácelo víc a víc ze své podstaty. Náš krajan Toni Herget z Donawitz, okres Karlovy Vary (Karlsbad), byl až do roku 1955 nasazen jako takzvaný „retribuční vězeň" ve slavkovském uranovém táboře „Svatopluk" (přeloženo „svatý pluk") a vypravoval:

„Mezi Rusy, českou Státní bezpečností (StB) a památkovým úřadem panoval spor o budoucnost města. Chtěli město zasypat hlušinou z uranových rud. (Památková péče nakonec dokázala prosadit svou. Pozn. red.) Většina slovenských civilních dělníků na uranových dolech tam pracovala jen na půl plynu, často neplnili ani normy, aby po šichtě mohli v Horním Slavkově (Schlaggenwald) bourat domy. Cihly, dřevo a břidlici posílali na Slovensko. Za jeden vagon platili 500 Kčs. Protože se jim i bez splnění normy dostávalo ruského ‚sobotníku' (volná sobota, česky sobota = Samstag), pobírali vysoké příplatky v kořalce, potravinách a textilu a jako uranoví horníci byli placeni mnohem lépe než dělníci v jiných průmyslových odvětvích, měli dobrý příjem, takže na Slovensku vyrůstaly (nové) domy takřka přes noc. Vysoká spotřeba alkoholu ale způsobovala, že ve dnech, kdy se vyplácely peníze, nebyly v hornoslavkovských hostincích vidět žádné ubrusy a cesty k ubytovnám – později „nový Slavkov" – byly v ty dny dobře vyznačeny lahvemi od kořalky...

V nové sídlištní čtvrti bydlel český hudebník ve věku asi 65–70 let, který si také nějaký čas musel ‚odsedět'. Vlastnil rukopis novějších dějin Horního Slavkova zhruba do roku 1989. Byl přizpůsobený době a musel by se přepracovat. (Roku 2001 vyšla velkoformátová obrazová a textová publikace v češtině i s německým názvem ‚Královské horní město Horní Slavkov – město s tradicí cínového hornictví a výroby porcelánu' od Pavla Berana a kolektivu s krátkými souhrny v angličtině a němčině, 415 stran, pozn. red.)

Tento muž měl v bytě na stěnách asi 300 klíčů od hornoslavkovských domů. Byly to domovní klíče, které Němci museli při vyhnání odevzdat na radnici. Po záhadném požáru, který vypukl po zasedání rady (28. 9. 1976), je našel na spáleništi, kde se nacházelo i mnoho cínového nádobí, knih a podobně. Protože šlo o věci po Němcích, nikdo o ně neměl zájem. On jich ale mnoho posbíral a v jeho bytě to bylo ještě vidět...

Pro mnoho sudetských Němců ze severních Čech byl při vyhnání konečnou stanicí Rabensgrün. Kdesi u Karlových Varů je vyložili a odvezli do Rabensgrünu, kde byli nasazeni jako horníci. Tito sudetští Němci se k nám, německým retribučním vězňům, chovali velmi slušně. Ačkoli bylo zakázáno s námi mluvit, přece jen se leckterý rozhovor podařil a dozvěděli jsme se něco o dění ve světě. Jinak tomu bylo s německými antifašisty ze Sokolovska (Falkenau). Pro ty jsme byli právem potrestaní zločinci, kteří nestáli ani za slovo. V táboře Svatopluk jsem roku 1954 zažil mistrovství světa ve fotbale. Pro nás německé vězně to bylo to nejpovznášející v oněch smutných letech."

Pozn. red.: Retribuční vězni byli převážně Němci, kteří nebyli vyhnáni, nýbrž odsouzeni k pracovnímu výkonu jako „náhrada škody pro český stát". Bylo také obvyklé srážet zadrženým Němcům (těm, kdo zůstali doma) z řádné mzdy část jako „odškodné" – státní opatření, které se nepříznivě projevilo i na pozdějším vyplácení důchodů. F.P.

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Magická „8" jako koncová číslice znovu a znovu označuje letopočty spojené s historickými událostmi v českých (a evropských) dějinách. Právě rok 2008 nabízí příležitost sledovat několik výrazných událostí této „osmičkové série" – byť jen v heslech.

Anno domini 908 rok narození svatého Václava, národního světce Čech, který padl za oběť útoku svého bratra Boleslava I. 1108 byl také slovanský rod Vršovců – po Slavníkovcích roku 995 – odstraněn konkurenčními šlechtickými rody. 1158 kníže Vladislav II. z rodu Přemyslovců obdržel od císaře Fridricha I. (Barbarossy) královskou korunu jako Vladislav I., od roku 1198 dědičně. (Roku 1198 získali Přemyslovci i kurfiřtskou hodnost.) 1178 kníže Soběslav II. vydal privilegium (Sobieslavum) pro německé přistěhovalce v Praze a okolí. (Viz Heimatbrief č. 4/2007!) 1278 král Přemysl Otakar II. (*1233) nachází smrt v bitvě na Moravském poli (na dolním toku Moravy, levého přítoku Dunaje na Moravě) proti Rudolfu I. Habsburskému (1218–1291). 1348 založení pražské univerzity, první v říši severně od Alp, králem Karlem I. z rodu Lucemburků (1316–1378), od roku 1355 císařem jako Karel IV. 1458 husitsky věřící zemský správce Jiří z Poděbrad se zmocňuje českého trůnu. Za jeho vlády je založena „Jednota bratrská" (Unitas fratrum Bohemorum). 1618 pražská defenestrace vyvolává třicetiletou válku. (Roku 1620 se odehrává bitva na Bílé hoře – u Prahy.) 1648 vestfálský mír (v Münsteru a Osnabrücku) ukončuje třicetiletou válku. V Čechách je zničeno: 215 zámků, 80 měst, 813 vesnic; ze 3 milionů obyvatel žije ještě 800 000. 1748 konec války o rakouské dědictví, v níž si císařovna Marie Terezie podržela Čechy. 1848 Národní shromáždění ve Frankfurtu, ovšem bez českých poslanců. Protiváhou je Slovanský sjezd v Praze. Cíl: přeměna rakouského císařství ve „svazek rovnoprávných národů", zrušení nevolnictví, odstranění roboty a desátků a výkup pozemků pro sedláky. Svatodušní povstání českých radikálů v Praze. 1868 Češi odmítají volby do říšské rady, opouštějí zemský sněm a přednášejí své státoprávní a národní požadavky v takzvané „deklaraci". Založení Národního divadla, roku 1888 otevření Nového německého divadla. Mezníky rozdělení německého a českého kulturního života. 1918 zhroucení rakousko-uherské monarchie. Založení první Československé republiky z bývalých korunních zemí Čech, Moravy, rakouského Slezska a částí Uher, jejichž obyvatelé byli násilně začleněni do nového státního území. Po vytržení z „žaláře národů Habsburků" následovalo vytvoření mnohonárodnostního státu ČSR! Tomáš G. Masaryk jako prezident měl na mysli státní uspořádání podle švýcarského vzoru. Státní území o rozloze 140 000 km² mělo 13,6 milionu obyvatel; z toho 46 % Čechů (tedy méně než polovinu!), 28 % Němců (kteří jako druhá největší národní skupina nebyli ani zmíněni v názvu státu!), 13 % Slováků, 8 % Maďarů, 5 % Ukrajinců, Poláků a Židů. 1938 uzavření „Mnichovské dohody", odtržení Sudet a připojení k Německé říši, odstoupení Benešovy vlády. Přepjatý nacionalismus a vyhraněný šovinismus Čechů nepřipustily právo sudetských Němců, prapůvodního německého pohraničního obyvatelstva, na sebeurčení. 1948 po vyhnání německé menšiny z ČSR se druhá Československá republika stává lidovou demokracií pod komunistickou vládou. Následuje přes 40 let diktatury sovětského ražení! 1968 vpád vojsk Varšavské smlouvy (kromě NDR a Rumunska). Násilný konec „pražského jara", konec reforem v socialismu ČSSR za Alexandra Dubčeka. 1988 pod vzorovým vlivem Gorbačovovy glasnosti a přestavby se i v ČSFR nesměle rýsují první změny v politickém systému.

věta pokračuje na dalším listu ⟶