Stalo se to na počátku padesátých let, kdy naše rodné město každý den a především o víkendech ztrácelo víc a víc ze své podstaty. Náš krajan Toni Herget z Donawitz, okres Karlovy Vary (Karlsbad), byl až do roku 1955 nasazen jako takzvaný „retribuční vězeň" ve slavkovském uranovém táboře „Svatopluk" (přeloženo „svatý pluk") a vypravoval:
„Mezi Rusy, českou Státní bezpečností (StB) a památkovým úřadem panoval spor o budoucnost města. Chtěli město zasypat hlušinou z uranových rud. (Památková péče nakonec dokázala prosadit svou. Pozn. red.) Většina slovenských civilních dělníků na uranových dolech tam pracovala jen na půl plynu, často neplnili ani normy, aby po šichtě mohli v Horním Slavkově (Schlaggenwald) bourat domy. Cihly, dřevo a břidlici posílali na Slovensko. Za jeden vagon platili 500 Kčs. Protože se jim i bez splnění normy dostávalo ruského ‚sobotníku' (volná sobota, česky sobota = Samstag), pobírali vysoké příplatky v kořalce, potravinách a textilu a jako uranoví horníci byli placeni mnohem lépe než dělníci v jiných průmyslových odvětvích, měli dobrý příjem, takže na Slovensku vyrůstaly (nové) domy takřka přes noc. Vysoká spotřeba alkoholu ale způsobovala, že ve dnech, kdy se vyplácely peníze, nebyly v hornoslavkovských hostincích vidět žádné ubrusy a cesty k ubytovnám – později „nový Slavkov" – byly v ty dny dobře vyznačeny lahvemi od kořalky...
V nové sídlištní čtvrti bydlel český hudebník ve věku asi 65–70 let, který si také nějaký čas musel ‚odsedět'. Vlastnil rukopis novějších dějin Horního Slavkova zhruba do roku 1989. Byl přizpůsobený době a musel by se přepracovat. (Roku 2001 vyšla velkoformátová obrazová a textová publikace v češtině i s německým názvem ‚Královské horní město Horní Slavkov – město s tradicí cínového hornictví a výroby porcelánu' od Pavla Berana a kolektivu s krátkými souhrny v angličtině a němčině, 415 stran, pozn. red.)
Tento muž měl v bytě na stěnách asi 300 klíčů od hornoslavkovských domů. Byly to domovní klíče, které Němci museli při vyhnání odevzdat na radnici. Po záhadném požáru, který vypukl po zasedání rady (28. 9. 1976), je našel na spáleništi, kde se nacházelo i mnoho cínového nádobí, knih a podobně. Protože šlo o věci po Němcích, nikdo o ně neměl zájem. On jich ale mnoho posbíral a v jeho bytě to bylo ještě vidět...
Pro mnoho sudetských Němců ze severních Čech byl při vyhnání konečnou stanicí Rabensgrün. Kdesi u Karlových Varů je vyložili a odvezli do Rabensgrünu, kde byli nasazeni jako horníci. Tito sudetští Němci se k nám, německým retribučním vězňům, chovali velmi slušně. Ačkoli bylo zakázáno s námi mluvit, přece jen se leckterý rozhovor podařil a dozvěděli jsme se něco o dění ve světě. Jinak tomu bylo s německými antifašisty ze Sokolovska (Falkenau). Pro ty jsme byli právem potrestaní zločinci, kteří nestáli ani za slovo. V táboře Svatopluk jsem roku 1954 zažil mistrovství světa ve fotbale. Pro nás německé vězně to bylo to nejpovznášející v oněch smutných letech."
Pozn. red.: Retribuční vězni byli převážně Němci, kteří nebyli vyhnáni, nýbrž odsouzeni k pracovnímu výkonu jako „náhrada škody pro český stát". Bylo také obvyklé srážet zadrženým Němcům (těm, kdo zůstali doma) z řádné mzdy část jako „odškodné" – státní opatření, které se nepříznivě projevilo i na pozdějším vyplácení důchodů. F.P.
## Schlaglichter ...
Es geschah in den frühen fünfziger Jahren, als unsere Heimatstadt jeden Tag und vor allem an den Wochenenden mehr und mehr an Substanz verlor. Unser Lm. Toni Herget aus Donawitz, Bezirk Karlsbad, war bis 1955 als sog. „Retributionsgefangener“ im Schlaggenwalder Uran-KZ „Svatopluk“ (übers. „heiliges Regiment“) eingesetzt und berichtete: ...
„Es gab Streit zwischen den Russen, dem tschechischen Sicherheitsdienst (Stb) und dem Denkmalamt wegen der Zukunft des Ortes. Man wollte die Stadt mit dem tauben Gestein der Uranerze zuschütten. (Der Denkmalschutz konnte sich letztendlich durchsetzen. Anm. d. Red.) Der größte Teil der slowakischen Zivilarbeiter in den Urangruben arbeitete dort nur mit halber Kraft, oftmals nicht einmal die Normen erfüllend, damit sie nach Feierabend in Schlaggenwald Häuser einreißen konnten. Ziegel, Holz und Schiefer schickten sie in die Slowakei. Für einen Waggon zahlten sie 500 Kč. Da sie mit und ohne Normerfüllung dennoch in den Genuß des russischen ‘Sobotniks’ kamen (arbeitsfreier Samstag, tsch. sobota = Samstag), hohe Zulagen an Schnaps, Lebensmitteln und Textilien bezogen und als Uranbergarbeiter weit besser als die Arbeiter in anderen Industriesektoren bezahlt wurden, hatten sie ein gutes Einkommen, so daß in der Slowakei die (neuen) Häuser quasi über Nacht aus dem Boden wuchsen. Der hohe Alkoholgenuß bewirkte aber, daß an den Tagen, da Geld ausbezahlt wurde, in Schlaggenwald keine Tischdecken in den Gasthäusern zu sehen und die Wege zu den Unterkünften – später das ‘neue Schlaggenwald’ – an diesen Tagen mit Schnapsflaschen gut markiert waren...
In der neuen Siedlung wohnte ein tschechischer Musiker von etwa 65-70 Jahren, der auch einige Zeit ‘sitzen’ mußte. Er besaß ein Manuskript einer neueren Geschichte von Schlaggenwald bis etwa 1989. Es war der Zeit angepaßt und mußte überarbeitet werden. (Im Jahre 2001 erschien ein großformatiger Bild- und Textband in tsch. Sprache auch mit dt. Titel ‘Königlichbergmänische Stadt Horní Slavkov – Die Stadt mit Tradition des Zinnbergbaus und den Porzellanherstellung’ von Pavel Beran u. Koll. mit kurzen Zusammenfassungen in englischer und deutscher Sprache, 415 Seiten, Anm. d. Red.)
Dieser Mann hatte in seiner Wohnung an den Wänden etwa 300 Schlüssel von Schlaggenwalder Häusern. Es waren die Hausschlüssel, die von den Deutschen bei der Vertreibung im Rathaus abgegeben werden mußten. Nach dem mysteriösen Brand nach einer Ratssitzung (28.09.1976) fand er sie in der Brandstätte, wo sich auch viele Zinngerätschaften, Bücher und ähnliches befanden. Da es sich um Dinge von Deutschen handelte, hatte niemand daran ein Interesse. Er aber trug etliches zusammen, und in seiner Wohnung war es noch zu sehen...
Für viele Sudetendeutsche aus Nordböhmen war bei der Vertreibung Rabensgrün Endstation. Sie wurden irgendwo bei Karlsbad ausgeladen und nach Rabensgrün gebracht, wo sie als Bergleute eingesetzt wurden. Diese Sudetendeutschen waren zu uns deutschen Retributionsgefangenen sehr anständig. Obwohl es verboten war mit uns zu sprechen, ergab sich doch manches Gespräch, und wir erfuhren einiges vom Geschehen in der Welt. Anders die deutschen Antifaschisten aus dem Falkenauer Raum. Für sie waren wir zu Recht bestrafte Verbrecher, die nicht eines Wortes würdig waren. Im Lager Svatopluk erlebte ich 1954 die Fußball-Weltmeisterschaft. Für uns deutsche Gefangene war es das Erhebendste in jenen traurigen Jahren.“
Anm. d. Red.: Retributionsgefangene waren vorwiegend Deutsche, die nicht vertrieben, sondern zur Arbeitsleistung als „Schadensersatz für den tsch. Staat“ verurteilt wurden. So war es auch üblich, vom regulären Lohn der zurückgehaltenen Deutschen (Heimatverbliebenen) Abzüge als „Entschädigung“ einzubehalten, eine staatliche Maßnahme, die sich auf eine spätere Rentenzahlung nachteilig auswirkte. F.P.
12
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Magická „8" jako koncová číslice znovu a znovu označuje letopočty spojené s historickými událostmi v českých (a evropských) dějinách. Právě rok 2008 nabízí příležitost sledovat několik výrazných událostí této „osmičkové série" – byť jen v heslech.
Anno domini 908 rok narození svatého Václava, národního světce Čech, který padl za oběť útoku svého bratra Boleslava I. 1108 byl také slovanský rod Vršovců – po Slavníkovcích roku 995 – odstraněn konkurenčními šlechtickými rody. 1158 kníže Vladislav II. z rodu Přemyslovců obdržel od císaře Fridricha I. (Barbarossy) královskou korunu jako Vladislav I., od roku 1198 dědičně. (Roku 1198 získali Přemyslovci i kurfiřtskou hodnost.) 1178 kníže Soběslav II. vydal privilegium (Sobieslavum) pro německé přistěhovalce v Praze a okolí. (Viz Heimatbrief č. 4/2007!) 1278 král Přemysl Otakar II. (*1233) nachází smrt v bitvě na Moravském poli (na dolním toku Moravy, levého přítoku Dunaje na Moravě) proti Rudolfu I. Habsburskému (1218–1291). 1348 založení pražské univerzity, první v říši severně od Alp, králem Karlem I. z rodu Lucemburků (1316–1378), od roku 1355 císařem jako Karel IV. 1458 husitsky věřící zemský správce Jiří z Poděbrad se zmocňuje českého trůnu. Za jeho vlády je založena „Jednota bratrská" (Unitas fratrum Bohemorum). 1618 pražská defenestrace vyvolává třicetiletou válku. (Roku 1620 se odehrává bitva na Bílé hoře – u Prahy.) 1648 vestfálský mír (v Münsteru a Osnabrücku) ukončuje třicetiletou válku. V Čechách je zničeno: 215 zámků, 80 měst, 813 vesnic; ze 3 milionů obyvatel žije ještě 800 000. 1748 konec války o rakouské dědictví, v níž si císařovna Marie Terezie podržela Čechy. 1848 Národní shromáždění ve Frankfurtu, ovšem bez českých poslanců. Protiváhou je Slovanský sjezd v Praze. Cíl: přeměna rakouského císařství ve „svazek rovnoprávných národů", zrušení nevolnictví, odstranění roboty a desátků a výkup pozemků pro sedláky. Svatodušní povstání českých radikálů v Praze. 1868 Češi odmítají volby do říšské rady, opouštějí zemský sněm a přednášejí své státoprávní a národní požadavky v takzvané „deklaraci". Založení Národního divadla, roku 1888 otevření Nového německého divadla. Mezníky rozdělení německého a českého kulturního života. 1918 zhroucení rakousko-uherské monarchie. Založení první Československé republiky z bývalých korunních zemí Čech, Moravy, rakouského Slezska a částí Uher, jejichž obyvatelé byli násilně začleněni do nového státního území. Po vytržení z „žaláře národů Habsburků" následovalo vytvoření mnohonárodnostního státu ČSR! Tomáš G. Masaryk jako prezident měl na mysli státní uspořádání podle švýcarského vzoru. Státní území o rozloze 140 000 km² mělo 13,6 milionu obyvatel; z toho 46 % Čechů (tedy méně než polovinu!), 28 % Němců (kteří jako druhá největší národní skupina nebyli ani zmíněni v názvu státu!), 13 % Slováků, 8 % Maďarů, 5 % Ukrajinců, Poláků a Židů. 1938 uzavření „Mnichovské dohody", odtržení Sudet a připojení k Německé říši, odstoupení Benešovy vlády. Přepjatý nacionalismus a vyhraněný šovinismus Čechů nepřipustily právo sudetských Němců, prapůvodního německého pohraničního obyvatelstva, na sebeurčení. 1948 po vyhnání německé menšiny z ČSR se druhá Československá republika stává lidovou demokracií pod komunistickou vládou. Následuje přes 40 let diktatury sovětského ražení! 1968 vpád vojsk Varšavské smlouvy (kromě NDR a Rumunska). Násilný konec „pražského jara", konec reforem v socialismu ČSSR za Alexandra Dubčeka. 1988 pod vzorovým vlivem Gorbačovovy glasnosti a přestavby se i v ČSFR nesměle rýsují první změny v politickém systému.
## Böhmens geheimnisvolle Schicksalszahl
Die magische „8“ als Endziffer kennzeichnet immer wieder Jahreszahlen, die mit historischen Ereignissen in der böhmischen (und europäischen) Geschichte in Verbindung stehen. Gerade das Jahr 2008 bietet die Gelegenheit, einigen markanten Geschehnissen dieser „Achter-Serie“ – wenn auch nur in Stichworten – nachzuspüren.
Anno domini
908 Geburtsjahr des hl. Wenzel (Václav), Nationalheiliger Böhmens, der einem Anschlag seines Bruders Boleslav I. zum Opfer fiel.
1108 wurde auch das slawische Geschlecht der Vršovci – nach den Slavnikiden 995 – von konkurrierenden Adelsgeschlechtern beseitigt.
1158 Herzog Vladislav II. aus dem Geschlecht der Přemysliden erhält von Kaiser Friedrich I. (Barbarossa) die Königskrone als Vladislav I., ab 1198 erblich. (1198 erhalten die Přemysliden auch die Kurwürde.)
1178 Herzog Sobieslav II. erläßt einen Freibrief (Sobieslavum) für die deutschen Einwanderer in und um Prag. (S. Heimatbrief Nr. 4/2007!)
1278 König Přemysl Ottokar II. (*1233) findet in der Schlacht auf dem Marchfeld (am Unterlauf der March, linker Nebenfluß der Donau in Mähren) gegen Rudolf I. von Habsburg (1218-1291) den Tod.
1348 Gründung der Prager Universität, der ersten im Reich nördlich der Alpen, durch König Karl I. aus dem Hause Luxemburg (1316-1378), Kaiser ab 1355 als Karl IV.
1458 Der hussitisch-gläubige Reichsverweser Georg von Podiebrad setzt sich in Besitz des böhmischen Throns. Unter ihm wird die „Vereinigung der Böhmischen Brüder“ gegründet (Unitas fratrum Bohemorum).
1618 Prager Fenstersturz löst den Dreißigjährigen Krieg aus. (1620 findet die Schlacht am Weißen Berge statt – bei Prag.)
1648 Westfälischer Friede (zu Münster und Osnabrück) beendet den 30jährigen Krieg. In Böhmen sind zerstört: 215 Schlösser, 80 Städte, 813 Dörfer; von 3 Mio. Einwohnern leben noch 800.000.
1748 Ende des österreichischen Erbfolgekrieges, in dem Kaiserin Maria Theresia Böhmen behielt.
1848 Nationalversammlung in Frankfurt, jedoch ohne tschechische Abgeordnete. Gegengewicht dazu ist Slawenkongreß in Prag. Ziel: Umformung des österr. Kaiserstaates in einen „Bund von gleichberechtigten Völkern“, Aufhebung der Leibeigenschaft, Abschaffung von Robot und Zehent und Grundentlastung der Bauern. Pfingstaufstand tschechischer Radikaler in Prag.
1868 Die Tschechen verweigern die Wahl in den Reichsrat, verlassen den Landtag und tragen ihre staatsrechtlichen und nationalen Forderungen in der sog. „Deklaration“ vor. Gründung des Tschechischen Nationaltheaters, 1888 Eröffnung des Neuen Deutschen Theaters. Wegmarken für die Spaltung des deutschen und tschechischen Kulturlebens.
1918 Zusammenbruch der österreichisch-ungarischen Monarchie. Gründung der ersten tschechoslowakischen Republik aus den ehemaligen Kronländern Böhmen, Mähren, österr. Schlesien und Teilen von Ungarn, deren Bewohner zwangsweise in das neue Staatsgebiet eingegliedert wurden. Dem Ausbruch aus dem „Völkerkerker Habsburg“ folgte die Bildung des Vielvölkerstaates ČSR! Thomas G. Masaryk als Präsident schwebte eine Staatsform nach Schweizer Muster vor. Das Staatsgebiet von 140.000 qkm hatte 13,6 Mio. Einwohner; davon 46% Tschechen (also weniger als die Hälfte!), 28% Deutsche (die als zweitgrößte Volksgruppe nicht einmal im Staats-
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.