[obr] (dobové inzeráty přetištěné z historického tisku):

„Horní město Slavkov" (584 m), ležící při silnici mezi Karlovými Vary a Mariánskými Lázněmi, nabízí jako letovisko příjemný pobyt. Obec i obyvatelstvo se snaží vyjít vstříc všem přáním letních hostů. Vysočiny obklopující Slavkov se svým čistým horským vzduchem působí zvlášť příznivě na zdravé i nemocné Krajinářsky pestré procházky v městských lesích a na vyvýšeninách činí místo oblíbeným a lákají k opakovaným návštěvám. * Elektrárenský podnik města Slavkova dodává proud pro osvětlení a pohon. Staví osvětlovací a silová zařízení. Opravy rychle a odborně. Sklad a prodej elektrotechnických potřeb jako materiál, přístroje, žárovky atd. Prodejna: radnice, přízemí vlevo. Kancelář: náměstí č. 14, telefon 10.

Cukrárna Johann Reif Slavkov, náměstí. Vždy čerstvé pečivo a a (?) dorty. Vlastní chladicí zařízení. Výroba zmrzliny. Mírné ceny. Solidní obsluha.

Hostinec „U tří G" Georga Gareise, Slavkov, Hlavní ulice. Měšťanská kuchyně. Vytápěné pokoje pro hosty.

Hostinec ‚U útulné světničky‘ Slavkov, Příkop, majitel: Alois Reinhold. Stará zavedená vinárna. Staříci tu popíjeli a zpívali, až do rána zvonky zvonily.

Černá a bílá pekárna Augusta Gareise Slavkov, Příkop, doporučuje své denně čerstvé výrobky.

Sklenářská dílna Josef Schmieger, Slavkov, Leßnitzgasse. Sklad obrazů a rámů.

MUDr. Rudolf Müller, Slavkov, Kostelní ul. Ordinace 8–12 hod. Neděle 11–12 hod.

[obr] (dobové inzeráty přetištěné z historického tisku):

Černá, bílá a jemná pekárna Antona Weidla je nejlépe doporučena. Specialita: dětské suchary

Marie Kühnhacklová Obchod s koloniálním zbožím, Slavkov doporučuje se k nákupu vždy čerstvého zboží.

Hotel Nádraží nájemce Rudolf STARK, Slavkov, doporučuje své prostory laskavé pozornosti. Nádherný výhled. Dobrá měšťanská kuchyně, kvalitní piva a výtečná vína. Přísně solidní obsluha a ceny.

Rudolf Herzog, kameník, Slavkov. Náhrobní pomníky, pomníky padlým vojínům, obruby z žuly, umělého kamene atd.

[obr] (dobová fotografie budovy Jahnheimu mezi stromy) Jahnheim ve Slavkově, majetek Německého tělovýchovného svazu. Jako letovisko a pro výlety a turistiku vřele doporučeno (72 lůžek). Ubytování a strava za nejnižší ceny. Vodovod a koupelna v domě. Koupaliště v blízkosti. Informace u správy.

Oskar Pöttig, zámečnictví, Staré náměstí. Autogenní svářecí zařízení. Opravárenská dílna pro zemědělské stroje.

Marie Schmiegerová Slavkov č. 438 Elektrické žehlení a leštění. Nejjemnější a nejčistší ∴ provedení. ∴

Je jen pochopitelné, že živnostníci ve městě využívali oněch mála možností reklamy, aby upozornili na „svůj obchod". A klapání patří k řemeslu, to věděli i naši tehdejší obchodníci. Tak sloužil skládací prospekt, který si obec kdysi nechala vytisknout na podporu cestovního ruchu, i inzerentům k tomu, aby se se svou firmou představili. Tehdy jim ovšem nestály k dispozici křiklavé, vtíravé metody moderních médií, a na primitivní, zbytečné, ale za to trapné používání anglicismů v reklamě by tehdy stejně nikdo nepřišel. Skromná, prostá svým rázem, působí místy až nuzná znění inzerátů. Dnešní reklamní textaři by nad tím jen soucitně ohrnovali nos. Prosté formu-

lace té doby nás nutí se pozastavit, tu a tam shovívavě se pousmát, vždyť většina z nás ještě ví, která osoba se skrývala za zručným mistrem řezníkem nebo milou švadlenkou. Na straně 236 přináší Heimatbuch takový příklad. S dalšími inzeráty chceme volnou formou znovu připomenout naše staré, čilé živnostníky.

Ať to někteří z našich řad nechtějí přiznat: zestárli jsme! Zdvořile nás nazývají „senioři", protože to zní lépe než „staří (staré)". Zešedivělí ve cti se přesto nenecháváme ovlivňovat módně-moderními jevy doby. Svůj životní podvečer prožíváme přiměřeně věku rozumně, klidně a snášenlivě. Kdo by tedy mohl někomu zazlívat, když se rád přizná k požitku pravého elixíru: sklence vína! Z této náklonnosti vznikly verše.

V mládí jsem pil jen vodu, o něco později džbány piva plné; tak mi na těle přibývalo, věru žádná mužná ozdoba.

Odvrátil jsem se a zřekl se od té doby chmelového moku a hledal jsem jiné šťávy, aby postava byla štíhlá.

Ocitl jsem se v temných sklepích, kde ležely sudy hromadami, plněné nejušlechtilejšími kapkami – osud si šel svou cestou.

Nechtěl jsem strádat ani žíznit, od té doby jsem si rád vína užíval. Kdo by mi to mohl zazlívat, být blažený v říši Bakchově.

Proto miluji jiskřící révu, nabízí mi lahodnou volbu, tělesnému blahu prospívá – na postavu ať je mi to jedno.

Požíváno s mírou stává se víno přímo lékem. Ať je bráno s potěšením, blaze tomu, kdo se k tomu přizná!

Franz Pöttig

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Všude v zemi je od spolků čím dál častěji slyšet stížnosti, že se mezi jejich členy už jen zřídka najde někdo ochotný převzít čestnou funkci. Stává se tak, že už nikdo nechce vykonávat úkoly předsedy, jednatele nebo pokladníka. Následkem toho se společenství rozpadají a mnohdy dlouhý spolkový život končí. O existenci sdružení by přitom měl ještě zájem, rád by se i účastnil akcí, ale sám na sebe vzít závazky? Ne, děkuji! Žijeme v době přehnané, neklidně nervózní uspěchanosti, spojené s netrpělivostí a spěchem. Pracovní vytížení a rodinné povinnosti ponechávají už jen málo prostoru pro sport, koníčky a mediální zábavu. Nedostatek

věta pokračuje na dalším listu ⟶