⟵ věta pokračuje z předchozího listu

aby si koupila med nebo vypila sklenici piva. Hans spontánně odpověděl, že i on jako amatérský včelař je v sobotu dopoledne v uvedeném „lokálu" často k zastižení. Takové náhody dokážou vyrazit dech, ale náš rozhovor byl čím dál živější. Nezastírejme, že se do naší radosti mísil i stesk nad tím, že po léta nebyla šance na shledání. „C'est la vie", říká se ve Francii – tak to v životě chodí. Když jsme se já a můj muž Helmut v červenci vraceli z auerbašského setkání, nabízelo se udělat krátkou zastávku u Streichsbierových. Telefonát dopadl kladně. Plni očekávání jsme našli dům trochu za Altdorfem, napjatě jsme zazvonili u dveří. Otevřela nám hospodyně a poprosila nás, abychom si nejprve sedli na zahradě. Pak se objevil Hans. Podívali jsme se na sebe, vykročili k sobě a padli si do náruče. Bylo to prostě krásné, skoro jako zázrak, a roky od roku 1950 se v tu chvíli zdály zapomenuty. U kávy a koláče bylo samozřejmě co vyprávět. Hansovi je teď 77, vypadá dobře a stále ještě pracuje na volné noze. Ukázal nám svůj honosný pozemek a s velkou hrdostí i vlastní včelí domek. Bohužel čas plynul příliš rychle. Před námi ležela asi 300 km dlouhá cesta domů, do Lahnsteina nad Rýnem, kde už žijeme 50 let. Obdarováni dvěma sklenicemi medu a v dobré náladě z toho, že jsme se roku 2008 v Altdorfu shledali, jsme se vydali na cestu domů. Erni Hackenberg, roz. Wawersich (z Peintu), v listopadu 2007

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Návštěvník stojí na bývalém „Reinholdově mostě". Socha svatého Jana Nepomuckého s andělem u nohou zdobí severní zděné zábradlí. V levé polovině snímku se v místech, kde kdysi stál Rubeschův dům, rozprostírá louka bohatě prorostlá pampeliškami směrem k Slepé uličce / Peintu. Chybí i sousední usedlost Gröschlových. Cesta vede podél náhonu přes Dolní příkop až ke Gänsdörflu na okraji města.

[obr] Snímek z května 2007 nám poskytla krajanka Irene Scharnaglová z Frischhausen-Neuhaus.

Na pravém okraji snímku je za vysokými stromy vidět dvoupatrový dům obchodníka Johanna Schröcka (č. 37).

V našem přehledném horním městě bylo řemeslo a obchod dobře uspořádané, široce rozvětvené a nabízelo obyvatelům veškeré potřebné zboží a služby. Tvořilo střední stav a hospodářskou páteř města, bylo zároveň zrcadlem dobrého měšťanstva a dávalo mnoha lidem práci a chléb. Solidní vzdělání a zkušenosti, píle a snaživost byly jeho poznávacím znamením. V příspěvku Heimatbuchu „Živnostníci ve městě" (s. 232 a násl.) najde zvídavý čtenář jména a adresy majitelů více než 250 podniků, obchodů a dílen, které v Horním Slavkově (Schlaggenwald) působily zhruba v první polovině minulého století. Nejeden z nás tam objeví i vlastní rodinné jméno a vzpomene si na příbuzenské vazby.