Náš krajan Anton Saebl, 85 let, rodák z Loketu (Elbogen), který už v minulém Heimatbriefu vyprávěl slovem i obrazem o lesnických a mysliveckých chatách v revíru „Ziegenruck" u okresního města, působil před svým odvodem k vojenské službě v říjnu 1941 také rok jako lesní adjunkt u revírního lesnictví Horního Slavkova (Schlaggenwald). Žije v Großweilu u Kochelského jezera v Horním Bavorsku a i po vyhnání zůstával v kontaktu s posledním německým lesnickým personálem.
Lesník vzpomíná: „Můj nadřízený, revírní lesní Anton Fischer, bydlel až do roku 1943 na Wolfshofu (služební sídlo) a poté nastoupil vojenskou službu. V roce 1953 byl v oblasti Schweinfurtu převzat do státní lesní služby, v roce 1967 odešel jako vrchní lesní do penze a zemřel roku 1980 ve věku 76 let. Můj školitel, revírní hajný (lesní dělník) Josef Hofmann (1888–1965), bydlel v obecním hajném domku, po skončení války musel zůstat ve své funkci a zaučit českého „nástupce". Po vysídlení si našel nové místo v oblasti Gelnhausenu.
[obr] Lesní adjunkt Anton Saebl, 18 let.
[obr] Revírní lesní Anton Fischer, narozen 1904.
Krajan Toni Saebl, který byl se souhlasem americké vojenské správy od 1. června 1945 na přechodnou dobu ustanoven lesním dozorcem městských lesů – za měsíční kapesné –, vypráví o památném setkání: „Když jsem jednoho dne v červnu 1945 šel od Wolfshofu dolů přes ptačí rezervaci, nečekaně jsem narazil na skupinu, která byla zjevně na útěku: tři muži v civilu, lékař v důstojnické uniformě a zdravotní sestra Německého Červeného kříže. Uvedli, že už několik dní jdou pěšky z Vídně a nyní chtějí postranními cestami dál na západ, aniž by se dostali do ruských a amerických kontrol. – Sestra Červeného kříže si mě náhle prohlédla, trochu se usmála a řekla mi: ‚Já vás znám!'
Nyní jsem si i já tu ženu prohlédl blíž – nějak mi připadala povědomá. Po několika otázkách sem tam se skutečně ukázalo, že jsem jako těžce raněný byl jejím pacientem ve vídeňském lazaretu. Celá skupina se radovala z té podivné, málem neuvěřitelné náhody. Mně bylo podobně, div jsem se údivem nezmohl na slovo.
Bylo pro mě samozřejmostí ujmout se vedení skupiny přes hornoslavkovský lesní revír. Doprovodil jsem tedy tu malou skupinku, dokud se se mnou nemusela poblíž Krudumu rozloučit, a dal jsem jí ještě pár rad na další útěkovou cestu.
Zda se jí podařilo dostat se v pořádku do Bavorska?
K tomuto příspěvku odkazujeme na údaje v naší domovské knize o Wolfshofu (str. 86, 89) a v Heimatbriefu č. 1/2003. Nahlédněte také na strany 255 a 256!
[obr] Kácení dřeva v revíru Horní Slavkov kolem roku 1940.
Revírní hajný (lesní dělník) Josef Hofmann dohlíží na dva lesní dělníky při kácení smrku, ještě rámovou pilou! Dřevorubec vpravo je Willi Grill. Kdo zná toho druhého? Snímky poskytl krajan Toni Saebl.
## Aus heimatlichem Waldrevier
Unser Lm. Anton Saebl, 85jährig, aus Elbogen gebürtig, der schon im vorherigen Heimatbrief über Forst- und Jagdhütten im Revier „Ziegenruck" der Kreisstadt in Wort und Bild zu berichten wußte, war vor seiner Einberufung zum Militärdienst im Oktober 1941 auch ein Jahr lang als Forstanwärter bei der Revierförsterei der Bergstadt tätig. Er lebt in Großweil nahe dem Kochelsee in Oberbayern und stand mit dem letzten deutschen Forstpersonal nach der Vertreibung weiterhin in Verbindung.
Der Forstmann erinnert sich: „Mein Vorgesetzter, Revierförster Anton Fischer, wohnte bis 1943 am Wolfshof (Dienststelle) und leistete danach Wehrdienst. Er wurde 1953 im Raum Schweinfurt in den Staatsforstdienst übernommen, trat 1967 als Oberförster in den Ruhestand und verstarb 1980 im Alter von 76 Jahren. Mein Ausbilder, Revierheger (Forstwart) Josef Hofmann (1888-1965), wohnte im gemeindeeigenen Hegerhaus, mußte nach Kriegsende in seiner Tätigkeit bleiben und den tschechischen „Nachfolger" anlernen. Nach der Ausweisung fand er im Raum Gelnhausen eine neue Anstellung.
[obr] Forstanwärter Anton Saebl, 18jährig.
[obr] Revierförster Anton Fischer, geb. 1904.
Lm. Toni Saebl, der mit Zustimmung der amerikanischen Militärverwaltung ab 1. Juni 1945 für eine Übergangszeit als Forstaufseher für die städtischen Forsten – gegen ein monatliches Taschengeld – eingestellt wurde, berichtet von einer denkwürdigen Begegnung: „Als ich eines Tages im Juni 1945 vom Wolfshof bergab durch das Vogelschutzgebiet ging, stieß ich unvermutet auf eine Gruppe, die sich offensichtlich auf der Flucht befand: drei Männer in Zivil, ein Arzt in Offiziersuniform und eine DRK-Krankenschwester. Sie gaben an, daß sie seit Tagen zu Fuß von Wien kämen und nun auf Schleichwegen weiter nach Westen wollten, ohne in russische und amerikanische Kontrollen zu geraten. – Plötzlich musterte mich die Rote-Kreuz-Schwester, lächelte ein wenig und sagte zu mir: 'Ich kenne Sie!'
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Sváteční dny jsou nyní za námi, splnilo se leckteré přání krásnými dárky, ať byly jaké byly, svícemi, silvestrovským punčem.
Tak stoupá vzhůru rok, jenž přichází! Co ukrývá ve svém klíně? Přinese požehnání, či nouzi a nebezpečí? Osud člověka zůstává zahalen.
Obstůj ve všedním dni, postav se času! Vyžadují si od tebe daň. Důvěra v Boha dává dobrý doprovod, kéž ti daruje sílu a odvahu!
Franz Pöttig
## Nach den Feiertagen
Die festlichen Tage sind nun vorbei,
erfüllt ist so mancher Wunsch
mit schönen Geschenken, was es auch sei,
mit Kerzen, Silvesterpunsch.
So steigt denn herauf das kommende Jahr!
Was birgt es in seinem Schoß?
Ob Segen es bringt, ob Not und Gefahr?
Verhüllt ist der Menschen Los.
Besteh' Du den Alltag, stell' Dich der Zeit!
Sie fordern von Dir Tribut.
Vertrauen auf Gott gibt gutes Geleit,
Er schenke Dir Kraft und Mut!
Franz Pöttig
Nun betrachtete auch ich die Frau näher, die mir irgendwie bekannt vorkam. Nach einigen Fragen hin und her stellte sich doch tatsächlich heraus, daß ich als Schwerverwundeter in einem Wiener Lazarett ihr Patient gewesen war. Die ganze Gruppe freute sich über diesen seltsamen, schier unglaublichen Zufall. Mir ging es ebenso, ich fand vor Verwunderung kaum Worte.
Es war für mich selbstverständlich, die Führung durch das Schlaggenwalder Forstrevier zu übernehmen. So begleitete ich die kleine Gruppe, bis sie sich in Krudumnähe von mir trennen mußte, und gab ihr noch einige Ratschläge für den weiteren Fluchtweg.
Ob sie es geschafft hat, heil nach Bayern zu gelangen?
Zu diesem Beitrag sei auf die Angaben in unserem Heimatbuch über den Wolfshof (S. 86, 89) und im Heimatbrief Nr. 1/2003 verwiesen. Man lese auch auf den Seiten 255 und 256 nach!
[obr] Holzfällen im Revier Schlaggenwald um 1940.
Revierheger (Forstwart) Josef Hofmann beaufsichtigt zwei Waldarbeiter beim Fällen einer Fichte, noch mit der Wiegesäge! Der Holzhauer rechts ist Willi Grill. Wer kennt den anderen? Die Aufnahmen stellte Lm. Toni Saebl zur Verfügung.
[obr] Snímek z 30. let zobrazuje zleva: Eugen Roth, malířský mistr z Neustadtu, Josef Hofmann, revírní hajný, jeho žena a dcera Anna. Foto: J. Roth
## Erinnerungen ...
[obr] Das Bild aus den 30er Jahren zeigt v.l.: Eugen Roth, Malermeister aus der Neustadt, Josef Hofmann, Revierheger, seine Frau und Tochter Anna. Foto: J. Roth
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Pochází starý snímek z doby před první světovou válkou nebo krátce po ní. Pohled se stáčí od Zehentplatzu na domy Hauptstraße a Bräuhausgasse až nahoru ke Glockenbergu. Hned je nápadné, že (zatím) chybí pomník padlým. Znalému oku však nedělá potíže se na fotografii zorientovat.
Chodníky a cesty jsou nezpevněné a prašné, domy jsou většinou jednopatrové. Na levém okraji snímku je čp. 317
[obr] Horní Slavkov (Schlaggenwald), Zehentplatz.
## Aus vergangenen Tagen
stammt die alte Aufnahme aus der Zeit vor oder kurz nach dem Ersten Weltkrieg. Der Blick schweift vom Zehentplatz aus auf Häuser der Hauptstraße und Bräuhausgasse bis hinauf zum Glockenberg. Es fällt sogleich auf, daß die Anlage des Kriegerdenkmals (noch) fehlt. Dem Kundigen jedoch fällt es leicht, sich auf dem Foto zurechtzufinden.
Die Geh- und Fahrwege sind unbefestigt und nicht staubfrei, die Häuser überwiegend einstöckig. Am linken Bildrand Hs-Nr. 317
12
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.