⟵ věta pokračuje z předchozího listu
uprostřed lesa. Domnívala se, že se jí to všechno jen zdálo, ale když sáhla do kapsy a vytáhla z ní velký, lesklý peníz, který jí bílá paní tajně strčila, přepadla ji nesmírná úzkost a běžela ze všech sil k otcovskému domu. Tam ji však čekala nová hrůza. Obě lípy, které stávaly po stranách dvorní brány, zmizely, pod dveřmi si hrály cizí děti, ve světnici hospodařili neznámí lidé, a když zvolala: „Vždyť já jsem Hopfenbauerova Barborka, copak mě neznáte?", lidé se zasmáli a jeden pravil: „Ale odkud ty se tu bereš? Vždyť tvůj otec je už 15 let mrtev a já jsem od něj koupil statek už 15 let předtím; pověz přece, kde jsi byla tak dlouho, moc ses změnila!" Tu se Barborka podívala do zrcadla a spatřila v něm starou, vrásčitou tvář. Zmocnila se jí hrůza a strach, utekla do lesa, postavila si tam chýši, živila se kořínky a houbami a už nikdy nevkročila na rodný statek.
mitten im Walde. Sie glaubte alles geträumt zu haben, als sie aber in die Tasche griff und ein großes, blankes Geldstück herauszog, das ihr die weiße Frau heimlich zugesteckt hatte, überfiel sie eine unsägliche Angst und sie lief aus Leibeskräften nach dem väterlichen Hause. Aber neuer Schrecken erfüllte sie. Die beiden Linden, die zu den Seiten des Hoftores gestanden, waren verschwunden, unter der Haustüre spielten fremde Kinder, in der Wohnstube hantierten unbekannte Menschen, und als sie rief: "Ich bin ja das Hopfenbauer-Barberl, kennt ihr mich denn nicht?", lachten die Leute und einer sprach: "Ei, woher kommst denn du? Dein Vater ist ja schon 15 Jahre tot und 15 Jahre zuvor habe ich den Hof von ihm gekauft; erzähle doch, wo du so lange gewesen bist, du hast dich ja viel verändert!" Da sah Barberl in den Spiegel und erblickte darin ein altes, runzeliges Gesicht. Furcht und Schrecken ergriff sie, sie floh in den Wald, baute sich da eine Hütte, lebte von Wurzeln und Schwämmen und betrat nie mehr den heimatlichen Hof.
Niklaskirche
Na úpatí Krudumu, na jeho severní straně, byly ještě před nějakým lidským věkem vidět trosky takzvané Niklaskirche (kostelíku svatého Mikuláše). Podle toho se dodnes tomuto místu říká „u Niklasu". Když člověk stoupal od Weinbrunnu, pramene s výtečnou pitnou vodou, dostal se k dlouhému táhlému zdivu, které bylo na východní straně zaoblené, a odtud k základovým zdím dvou hranatých věží a jedné okrouhlé. Mezi nimi a pod poslední z nich se táhly dobře zachovalé valy. Prostor uvnitř těchto valů horlivě prohrabávali hledači pokladů.
Asi před 100 lety zde ostatně proběhlo rozsáhlé vykopávání, které skutečně přineslo výsledek. V jednom sklepě se našel kulatý stůl z dubového dřeva s mramorovou deskou vsazenou uprostřed a na něm stál krucifix se dvěma svícny, před nimiž ležela dýka. U zdi dřepěla lidská kostra.
Paní Pověst ani ohledně tohoto místa nezahálela a vypráví o něm ledacos. Hledače pokladů, kteří se tu činili, právě v okamžiku, kdy chtěli ze země vyzvednout velkou truhlu, zaskočil hrozivý kamenný déšť. Museli utéct, a když na místo druhý den ráno znovu zamířili, byla jáma zcela zasypaná.
Die Niklaskirche
Am Fuße des Krudum und zwar auf der Mitternachtsseite desselben waren vor etwa einem Menschenalter noch die Trümmer der so genannten Niklaskirche sichtbar. Die Gegend wird deshalb heute noch "am Niklas" zubenannt. Wenn man vom Weinbrunnen, einer Quelle mit vorzüglichem Trinkwasser bergan schritt, gelangte man zu einem lang gestreckten Mauerwerke, das gegen Sonnenaufgang abgerundet war, und von da zu den Grundmauern zweier viereckiger und eines runden Turmes. Zwischen diesen hindurch und unterhalb des letzteren zogen gut erhaltene Wälle. Der innerhalb dieser Wälle befindliche Raum wurde von Schatzgräbern eifrig durchwühlt.
Vor etwa 100 Jahren hat man übrigens eine umfassende Nachgrabung vorgenommen, die tatsächlich ein Ergebnis hatte. In einem Keller fand man einen runden Tisch aus Eichenholz mit einer in der Mitte eingesetzten Marmorplatte und darauf stand ein Kruzifix mit zwei Leuchtern, vor welchen ein Dolch lag. An der Wand kauerte ein menschliches Gerippe.
Frau Sage ist auch bezüglich dieses Ortes nicht müßig gewesen und erzählt uns davon allerlei. Schatzgräber, die sich da zu schaffen machten, wurden gerade in dem Augenblicke von einem furchtbaren Steinregen überrascht, als sie eine große Truhe aus dem Boden heben wollten. Sie mußten entlaufen, und als sie am nächsten Morgen den Platz wieder aufsuchten, war die Grube gänzlich
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.