zlato rychle nasypala do sudů a se svým dítětem spěchala pryč. Když vyšla z dosahu lesa, zeptala se: „Mé milé dítě, kdo tě tedy živil a opatroval?" „Ach, matko," řeklo dítě, „krásná bílá paní mě živila a opatrovala."

Krudumská Barborka

Na pustině, mnoho let poté, co zmizel krudumský hrabě, byl postaven statek, který patřil bohatému muži, dvorskému sedlákovi. Ten měl jediné dítě, dívku jménem Barborka. Ta šla jednou na Krudum sbírat bukvice. Když jich nasbírala velké množství, unavená si lehla do měkkého mechu a usnula. Náhle ucítila, jak se jí dotýká jemná ruka, a když se probudila a rozhlédla se kolem sebe, spatřila před sebou krásnou, bíle oděnou ženu a kolem sebe nádhernou zahradu plnou nejskvostnějších květin a plodů. Uprostřed zahrady se tyčila zurčící fontána a vzduchem poletovali pestří ptáci a motýli. Barborka nevěděla úžasem, kam se má podít. Bílá paní k ní však promluvila mírným hlasem a přikázala jí, aby ji následovala. Barborka šla a prohlížela si všechny nádhery zahrady, poté vešly do zeleného loubí, na jehož konci stál nádherný zámek. Byl z bílého mramoru, brány z slonoviny opatřené zlatými zámky, střecha pokrytá zářícími tolary a za okny visely těžké hedvábné závěsy.

Paní zavedla Barborku do zámku a procházela s dítětem z patra do patra. Barborka ztratila veškerý strach a dokonce svou průvodkyni prosila, aby jí ukázala i podzemní prostory. Ta se zprvu zdráhala, pak však ustoupila, ale Barborka musela slavnostně slíbit, že přitom nebude ani mluvit, ani se smát, ani plakat. Pak šly. Cestou strčila paní dítěti něco do kapsy.

Plná očekávání vstoupila Barborka do prvního sklepení – jak se cítila zklamaná! Stěny a strop byly potaženy černým suknem, na němž se leskly stříbrné hvězdičky. Uprostřed prostoru stála velká černá rakev a kolem ní bylo rozestaveno čtyři stříbrných svícnů s hořícími voskovými svícemi. Bílá paní přistoupila k rakvi, poklekla, zahalila si tvář a začala srdceryvně vzlykat. Barborka nevěděla, co se s ní děje, pak ji však zachvátil soucit, zapomněla na svůj slib a propukla v hlasitý pláč.

Vtom se ozvala strašná rána, až se celý dům otřásl. Barborka se sesunula k zemi, a když se probrala z omráčení – byla sama

věta pokračuje na dalším listu ⟶