Přes časté výzvy, aby se vzdal protestantského vyznání, zůstal svojí víře věrný, a proto byl pokládán za kacíře, který je spolčen s ďáblem, takže jeho dvoru dali jméno Ďáblův dvůr.
Wandler se o těchto hloupých řečech dozvěděl a čím dál víc ho hnětlo, že je tak nepochopen.
Jednoho červencového nedělního rána, právě o svátku „egerského" (chebského) v Krásně, Wandler brzy vstal, aby se podíval na počasí, neboť sena se sklízela v plném proudu.
Krvavě rudě vystupovala sluneční koule nad Doupovské hory a Wandler byl zcela pohroužen v kouzlo nádherně krásného rána. Engelhaus (Andělská Hora) a celé okolí bylo v ranním úsvitu čím dál zřetelnější. Slunce stoupalo výš, ranní červánky se rozplynuly, a podle starého selského pravidla to toho dne znamená bouřku. Wandler šel dovnitř domu, probudil své lidi, a brzy se čile pustili do práce, ačkoli byla neděle. Náklad za nákladem se vozil pod střechu. Vedle dvora u cesty směrem na Krásno už procházelo první procesí se zpěvem a modlitbami a s praporky, neboť šlo o návštěvu milostiplné Matky Boží krásenské, a jistě měl každý poutník nějaké přání nebo prosbu, kterou chtěl na milostivém místě přednést a od Matky Boží si od ní slíbit pomoc.
Wandlera tato věc nezajímala, byl přece protestant. Kolem jedenácté hodiny dopoledne se už na západě nad Knockbergem (Knokovský vrch) zdvihaly první bouřkové mraky, z dálky už duněl hrom a obloha se čím dál víc zatemňovala, až se kolem poledne strhla strašlivá bouře.
Mnozí poutníci hledali a nacházeli útočiště před nepohodou na Wandelhofu. Mezi těmito hledajícími ochranu byl i mnich z kláštera ve Waldsassenu. Když se bouřka přehnala, poutníci se opět vydali na cestu, jen mnich zůstal ještě chvíli, a mezi ním a Wandlerem musela dojít k prudké hádce.
Vater starb aus Gram und vermachte als guter Katholik seinem ganzen Besitz teils der Kirche, teils den Armen. Auch Wandler war nicht mehr so wie früher, er wurde wortkarg und düster, so daß die Folge davon war, daß er den Verkehr mit den Menschen immer mehr aufgab, und gar bald hieß es bei der Bevölkerung, er hätte kein gutes Gewissen.
Trotz öfterer Mahnungen, das protestantische Bekenntnis abzulegen, blieb er seinem Glauben treu, weshalb er für einen Ketzer gehalten wurde, der mit dem Teufel im Bunde steht, so daß man seinem Hof den Namen Teufelshof beilegte.
Wandler erfuhr von diesem albernen Geschwätz und es verdroß ihn mehr und mehr, daß er so verkannt wurde.
Eines Juli-Sonntagmorgens, es war gerade das Fest des "Egerischen" in Schönfeld, war Wandler frühzeitig aufgestanden, um nach dem Wetter zu sehen, denn die Heuernte war in vollem Gange.
Blutigrot stieg der Sonnenball über die Duppauer Berge herauf und Wandler war ganz versunken in den Zauber des herrlich schönen Morgens. Engelhaus und die ganze Umgebung wurde im Morgengrauen immer deutlicher sichtbar. Höher stieg die Sonne, die Morgenröte zerschwamm und nach der alten Bauernregel gibt es an jenem Tage Gewitter. Wandler begab sich ins Innere des Hauses, weckte seine Leute auf, und bald ging es hurtig an die Arbeit, obzwar es Sonntag war. Fuhre um Fuhre wurde unter Dach gebracht. Drüben neben dem Hofe am Wege gegen Schönfeld zog schon die erste Prozession mit Fähnlein singend und betend vorüber, denn es galt, der gnadenreichen Gottesmutter von Schönfeld einen Besuch abzustatten, und gewiß hatte jeder Wallfahrer einen Wunsch oder eine Bitte, welche er am Gnadenorte vorbringen wollte und von der Gottesmutter Hilfe erhoffte.
Wandler kümmerte sich um diese Sache nicht, er war ja Protestant. Gegen elf Uhr Vormittag stiegen schon die ersten Gewitterwolken über dem Knockberg im Westen herauf, von weitem grollte schon der Donner und immer mehr und mehr verfinsterte sich das Firmament, bis sich gegen Mittag ein furchtbares Gewitter entlud.
Viele Wallfahrer suchten und fanden Schutz gegen das
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.