Nápis na soklové desce epitafu opakuje Izaiáše, 56. kap.: Spravedlivý hyne a nikdo si to nebéře k srdci, a svatí lidé bývají vzati a nikdo na to nedbá . . . . . .

Náhrobní kámen Georga Häslera, správce horního úřadu v Horním Slavkově, povýšeného do šlechtického stavu 9. března 1559, zemřelého 24. října 1561. 2,1 m na výšku, 1,24 m na šířku. O původním umístění kamene podává zprávu Hornoslavkovská pamětní kniha, sv. I, fol. 4: Georg Hessler liegt begraben zur linken hand des altars ausser der kirchen mit einem eingesetzten grabstein und seinen eingehauenen adelswappen. [Georg Hessler leží pochován po levé straně oltáře, mimo kostel, s vsazeným náhrobním kamenem a vytesaným šlechtickým erbem.] Když bylo v 17. století vystavěno oratorium (nyní vedlejší místnost sakristie), byl náhrobní kámen z hrobového místa odstraněn a nakonec umístěn do vnější hřbitovní zdi vedle děkanské brány (obr. 227).

Náhrobní kámen v západní hřbitovní zdi s epitafem Eliáše Günthera z r. 1607, odlitým v bronzu. Bronzová deska, norimberská práce, 0,71 m na výšku, 0,39 m na šířku, je ozdobným pásem (lví hlavy s ovocnými girlandami) rozdělena na dvě pole. Horní pole vyplňuje erb Eliáše Günthera, v dolním stojí patnáct řádků metrického náhrobního nápisu:

Hier ruhet sanft in kühler erdt / Elias Günther ehrenwerdt. / ein erbar man in seinem standt, / der ganzen cron Behaim wol bekhandt, / der nicht sein aignen nutz bedacht, / des landes pergkwerchs bests betracht, / demnach er lob und ruhme hat / bey kayserlicher majestat. / ist entschlafen, da er nun war / seines alters 66 jar. / jetzt schwebt sein geist ins himmelsthron / und hat erlangt die ehren cron. / wer nun kombt zu dihs grabes stain, / am besten woll gedenkhen sein. / obiit 6. November anno 1607.

[Zde odpočívá klidně v chladné zemi / Eliáš Günther, muž ctihodný. / počestný muž ve svém stavu, / celé české koruně dobře známý, / jenž nehleděl na vlastní prospěch, / nýbrž na blaho zemského hornictví, / za což došel chvály a slávy / u císařského majestátu. / Usnul, když bylo mu / šedesát šest let věku. / Nyní se jeho duch vznáší do nebeského trůnu / a dosáhl koruny cti. / Kdo nyní přijde k tomuto náhrobnímu kameni, / ať na něj vzpomene co nejlépe. / Zemřel 6. listopadu roku 1607.]

Náhrobní kámen Achatia Trötschera, bývalého desátkového protiúčetního, a jeho manželky. Památník stál dříve ve hřbitovní zdi u horní brány pod zvonicí. Nyní v muzeu (obr. 228). Kamenná deska (pískovec), 0,89 m na výšku, 0,67 m na šířku, je lemována rámovým pásem a nese slova Deo soli gloria. [Bohu samotnému sláva.] Do kamene je vsazena bronzová deska, 0,575 m na výšku, 0,414 m na šířku, pravděpodobně norimberská práce. Čistá odlévaná práce nese v horní části, obklopený listovým věncem, erb zesnulého a okřídlené andělské hlavičky jako výplně cípů. Pod tím navazuje v rámu s páskovým ornamentem vlastní náhrobní nápis, k němuž bylo teprve po jeho zhotovení připojeno datum úmrtí Achatia Trötschera: