Nápis na soklové desce epitafu opakuje Izaiáše, 56. kap.: Spravedlivý hyne a nikdo si to nebéře k srdci, a svatí lidé bývají vzati a nikdo na to nedbá . . . . . .
Náhrobní kámen Georga Häslera, správce horního úřadu v Horním Slavkově, povýšeného do šlechtického stavu 9. března 1559, zemřelého 24. října 1561. 2,1 m na výšku, 1,24 m na šířku. O původním umístění kamene podává zprávu Hornoslavkovská pamětní kniha, sv. I, fol. 4: Georg Hessler liegt begraben zur linken hand des altars ausser der kirchen mit einem eingesetzten grabstein und seinen eingehauenen adelswappen. [Georg Hessler leží pochován po levé straně oltáře, mimo kostel, s vsazeným náhrobním kamenem a vytesaným šlechtickým erbem.] Když bylo v 17. století vystavěno oratorium (nyní vedlejší místnost sakristie), byl náhrobní kámen z hrobového místa odstraněn a nakonec umístěn do vnější hřbitovní zdi vedle děkanské brány (obr. 227).
Náhrobní kámen v západní hřbitovní zdi s epitafem Eliáše Günthera z r. 1607, odlitým v bronzu. Bronzová deska, norimberská práce, 0,71 m na výšku, 0,39 m na šířku, je ozdobným pásem (lví hlavy s ovocnými girlandami) rozdělena na dvě pole. Horní pole vyplňuje erb Eliáše Günthera, v dolním stojí patnáct řádků metrického náhrobního nápisu:
Hier ruhet sanft in kühler erdt / Elias Günther ehrenwerdt. / ein erbar man in seinem standt, / der ganzen cron Behaim wol bekhandt, / der nicht sein aignen nutz bedacht, / des landes pergkwerchs bests betracht, / demnach er lob und ruhme hat / bey kayserlicher majestat. / ist entschlafen, da er nun war / seines alters 66 jar. / jetzt schwebt sein geist ins himmelsthron / und hat erlangt die ehren cron. / wer nun kombt zu dihs grabes stain, / am besten woll gedenkhen sein. / obiit 6. November anno 1607.
[Zde odpočívá klidně v chladné zemi / Eliáš Günther, muž ctihodný. / počestný muž ve svém stavu, / celé české koruně dobře známý, / jenž nehleděl na vlastní prospěch, / nýbrž na blaho zemského hornictví, / za což došel chvály a slávy / u císařského majestátu. / Usnul, když bylo mu / šedesát šest let věku. / Nyní se jeho duch vznáší do nebeského trůnu / a dosáhl koruny cti. / Kdo nyní přijde k tomuto náhrobnímu kameni, / ať na něj vzpomene co nejlépe. / Zemřel 6. listopadu roku 1607.]
Náhrobní kámen Achatia Trötschera, bývalého desátkového protiúčetního, a jeho manželky. Památník stál dříve ve hřbitovní zdi u horní brány pod zvonicí. Nyní v muzeu (obr. 228). Kamenná deska (pískovec), 0,89 m na výšku, 0,67 m na šířku, je lemována rámovým pásem a nese slova Deo soli gloria. [Bohu samotnému sláva.] Do kamene je vsazena bronzová deska, 0,575 m na výšku, 0,414 m na šířku, pravděpodobně norimberská práce. Čistá odlévaná práce nese v horní části, obklopený listovým věncem, erb zesnulého a okřídlené andělské hlavičky jako výplně cípů. Pod tím navazuje v rámu s páskovým ornamentem vlastní náhrobní nápis, k němuž bylo teprve po jeho zhotovení připojeno datum úmrtí Achatia Trötschera:
Im Jahr unsers Heils 1601 den 9. Julii, seines Alters im 56. verschied selig in Gott der ehrenfest, ehrbar und weise Herr Hans Köppel, Bürgermeister allhier und als man zählte . . . . . ., die ehrbar, ehr- und tugendsame Frau Dorothea, seine eheliche Hausfrau, so allhier ruhen. Denen wolle Gott eine fröhliche Urständ zum ewigen Leben verleihen.
Die Inschrift auf der Sockeltafel des Epitaphs wiederholt Esaias, 56. Kap.: Der Gerechte kommt um und niemand ist, der es zu Herzen nehme und heilige Leute werden auffgerafft und niemand achtet darauf . . . . . .
5. Grabstein des Georg Häsler, Bergamtsverwalters in Schlaggenwald, geadelt 9. März 1559, gestorben 24. Oktober 1561. 2·1 m hoch, 1·24 m breit. Über den ursprünglichen Standplatz des Steines berichtet das Schlaggenwalder Gedächtnisbuch, Tom. I, fol. 4: Georg Hessler liegt begraben zur linken hand des altars ausser der kirchen mit einem eingesetzten grabstein und seinen eingehauenen adelswappen. Als im XVII. Jahrh. das Oratorium (jetzt Nebenraum der Sakristei) erbaut wurde, hat man den Grabstein vom Grabplatz entfernt und schließlich in die äußere Friedhofsmauer neben das Dechanteitor gestellt (Abb. 227).
6. Grabstein in der westlichen Kirchhofsmauer mit einem in Bronze gegossenen Epitaph für Elias Günther aus dem J. 1607. Die Bronzeplatte, Nürnberger Arbeit, 0·71 m hoch, 0·39 m breit, ist durch eine gezierte Leiste (Löwenköpfe mit Fruchtfestons) in zwei Felder geteilt. Das obere Feld wird vom Wappen des Elias Günther gefüllt, im unteren steht in 15 Zeilen die metrische Grabschrift:
Hier ruhet sanft in kühler erdt
Elias Günther ehrenwerdt.
ein erbar man in seinem standt,
der ganzen cron Behaim wol bekhandt,
der nicht sein aignen nutz bedacht,
des landes pergkwerchs bests betracht,
demnach er lob und ruhme hat
bey kayserlicher majestat.
ist entschlafen, da er nun war
seines alters 66 jar.
jetzt schwebt sein geist ins himmelsthron
und hat erlangt die ehren cron.
wer nun kombt zu dihs grabes stain,
am besten woll gedenkhen sein.
obiit 6. November anno 1607.
7. Grabstein des Achatius Trötscher, gewesenen Zehentgegenhändlers, und seiner Ehegattin. Das Denkmal stand früher in der Friedhofsmauer nächst dem oberen Tore unterhalb des Glockenturmes. Jetzt im Museum (Abb. 228). Die Steinplatte (Sandstein), 0·89 m hoch, 0·67 m breit, ist mit einer Rahmenleiste umfaßt und führt die Worte Deo soli gloria. In den Stein ist eine Bronzeplatte, 0·575 m hoch, 0·414 m breit, vermutlich Nürnberger Arbeit, eingelassen. Das saubere Gußwerk trägt im oberen Teil von einem Blattkranz umschlossen das Wappen des Verstorbenen und geflügelte Engelsköpfchen als Zwickelfüllungen. Unterhalb schließt sich in einem Rollwerkrahmen die Grabinschrift an, der erst nach ihrer Aufstellung das Sterbedatum des Achatius Trötscher beigefügt wurde:
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.