Höfen měl v roce 1898 se střelnicí (Schießhaus) u Supího potoka 34 domů a 181 obyvatel. Vznikl z desátkového dvora „Der Puchelbergerhof ob dem heiligen Kreuz" (Puchelberský dvůr nad svatým Křížem), náležejícího k lokeckému panství, který je zmiňován v první polovině 15. století. Rozdělením vznikly tři staré dvory „Schaffer", „Master" a „Neubauer", z nichž dalšími děleními vznikla obec sestávající ze zemědělských usedlostí o velikosti 13–28 ha i menších.

Obyvatelé byli všichni katolíci. Kolem roku 1900 postavili místo staré dřevěné zvoničky novou kapli; příslušný zvon, který třikrát denně připomínal modlitbu „Anděl Páně", odlil roku 1731 zvonař Franz Vital v Chebu.

V roce 1853 dostal Höfen vlastní školní budovu. Předtím navštěvovalo asi 30 dětí výuku v Nadlesí. Na jednotřídní škole učili učitelé Bäumel, Floßmann, Rank, Klier a Franz Böhm. Dlouhou dobu patřila obec k politické obci Zech, k poště a faře v Lokti. V posledních desetiletích před rokem 1946 vykonávali úřad obecního představeného Glassl Gustav, Bräutigam a Gareis. Ve vesnici byl od roku 1897 dobrovolný hasičský sbor, založený řídícím učitelem Röschenthalerem, a před rokem 1938 také Svaz zemědělců (Bund der Landwirte).

Z 1. světové války se nevrátili Baier Josef a Christl. Ve 2. světové válce oplakávala obec jako padlé tři bratry Glassl Adolfa, Antona a Eduarda, dále Ullspergera Bruna a Ullspergera Franze, jako nezvěstné Christla Antona, Rohma Josefa a Zulegera Ernsta.

Na závěr tohoto příspěvku věnujme několik řádků oběma synům učitele Böhma. Otec Franz Böhm (zemřel 1963 – jeho žena Anna zemřela už 1945) pocházel z Bensenu v severních Čechách a v letech 1920–26 byl učitelem v Höfen. Jeho syn Franz Xaver, narozený 21. 8. 09 v Dotterwies, působil ve veřejném knihovnictví a byl uznávaným poradcem ve všech otázkách psaného slova a lidové osvěty. Naposledy jako vedoucí ředitel knihoven v generálním ředitelství bavorských státních knihoven obdržel v roce 1977 od Sudetoněmeckého landsmanšaftu medaili Adalberta Stiftera, 1979 Bavorský záslužný řád a 1987 z rukou spolkového prezidenta Spolkový záslužný kříž 1. třídy „za zvláštní zásluhy o veřejné knihovnictví v Bavorsku, o zachování kulturního dědictví sudetských Němců...".

Jeho bratr, Dr. Wolfgang Rudolf Böhm, narozený 10. 7. 14 v Dotterwies, byl naposledy opatem-seniorem kláštera Teplá. Zemřel 13. 4. 88 v Řezně (Regensburg) a je pohřben v klášteře Speinshart v Horní Falci. Ve staré vlasti působil ve Wiesengrundu, Petersheimu, Staabu a Teplé. Vyhnáním se dostal do Řezna, Halsbachu v Horním Bavorsku, Mnichova-Allachu, Wetzlaru, Schönau a Villingenu. Byl horlivým knězem a řeholníkem a věrným Egerlanďanem, známým vyhnancům z mnoha krajanských setkání a poutí. I on byl nositelem Bavorského záslužného řádu a Spolkového záslužného kříže.

Oba měli zvláštní vztah k Matce Boží: u opata Böhma je příznačné písmeno „M" v modré barvě na počest Marie v jeho opatském znaku. Dr. Franz X. Böhm je iniciátorem zřízení pamětní kaple pro oběti vyhnání v Peitingu v Horním Bavorsku, kde napodobenina sochy Kulmské Matky Boží zve k tomu, aby žila dál tradice poutí do Chlumu Svaté Maří (Maria Kulm).

Seznam domů (bez čísel popisných) se jmény, povoláním (a domovními jmény) (podle údajů paní Baierové, Pfungstadt, 1989)

věta pokračuje na dalším listu ⟶