Höfen měl v roce 1898 se střelnicí (Schießhaus) u Supího potoka 34 domů a 181 obyvatel. Vznikl z desátkového dvora „Der Puchelbergerhof ob dem heiligen Kreuz" (Puchelberský dvůr nad svatým Křížem), náležejícího k lokeckému panství, který je zmiňován v první polovině 15. století. Rozdělením vznikly tři staré dvory „Schaffer", „Master" a „Neubauer", z nichž dalšími děleními vznikla obec sestávající ze zemědělských usedlostí o velikosti 13–28 ha i menších.
Obyvatelé byli všichni katolíci. Kolem roku 1900 postavili místo staré dřevěné zvoničky novou kapli; příslušný zvon, který třikrát denně připomínal modlitbu „Anděl Páně", odlil roku 1731 zvonař Franz Vital v Chebu.
V roce 1853 dostal Höfen vlastní školní budovu. Předtím navštěvovalo asi 30 dětí výuku v Nadlesí. Na jednotřídní škole učili učitelé Bäumel, Floßmann, Rank, Klier a Franz Böhm. Dlouhou dobu patřila obec k politické obci Zech, k poště a faře v Lokti. V posledních desetiletích před rokem 1946 vykonávali úřad obecního představeného Glassl Gustav, Bräutigam a Gareis. Ve vesnici byl od roku 1897 dobrovolný hasičský sbor, založený řídícím učitelem Röschenthalerem, a před rokem 1938 také Svaz zemědělců (Bund der Landwirte).
Z 1. světové války se nevrátili Baier Josef a Christl. Ve 2. světové válce oplakávala obec jako padlé tři bratry Glassl Adolfa, Antona a Eduarda, dále Ullspergera Bruna a Ullspergera Franze, jako nezvěstné Christla Antona, Rohma Josefa a Zulegera Ernsta.
Na závěr tohoto příspěvku věnujme několik řádků oběma synům učitele Böhma. Otec Franz Böhm (zemřel 1963 – jeho žena Anna zemřela už 1945) pocházel z Bensenu v severních Čechách a v letech 1920–26 byl učitelem v Höfen. Jeho syn Franz Xaver, narozený 21. 8. 09 v Dotterwies, působil ve veřejném knihovnictví a byl uznávaným poradcem ve všech otázkách psaného slova a lidové osvěty. Naposledy jako vedoucí ředitel knihoven v generálním ředitelství bavorských státních knihoven obdržel v roce 1977 od Sudetoněmeckého landsmanšaftu medaili Adalberta Stiftera, 1979 Bavorský záslužný řád a 1987 z rukou spolkového prezidenta Spolkový záslužný kříž 1. třídy „za zvláštní zásluhy o veřejné knihovnictví v Bavorsku, o zachování kulturního dědictví sudetských Němců...".
Jeho bratr, Dr. Wolfgang Rudolf Böhm, narozený 10. 7. 14 v Dotterwies, byl naposledy opatem-seniorem kláštera Teplá. Zemřel 13. 4. 88 v Řezně (Regensburg) a je pohřben v klášteře Speinshart v Horní Falci. Ve staré vlasti působil ve Wiesengrundu, Petersheimu, Staabu a Teplé. Vyhnáním se dostal do Řezna, Halsbachu v Horním Bavorsku, Mnichova-Allachu, Wetzlaru, Schönau a Villingenu. Byl horlivým knězem a řeholníkem a věrným Egerlanďanem, známým vyhnancům z mnoha krajanských setkání a poutí. I on byl nositelem Bavorského záslužného řádu a Spolkového záslužného kříže.
Oba měli zvláštní vztah k Matce Boží: u opata Böhma je příznačné písmeno „M" v modré barvě na počest Marie v jeho opatském znaku. Dr. Franz X. Böhm je iniciátorem zřízení pamětní kaple pro oběti vyhnání v Peitingu v Horním Bavorsku, kde napodobenina sochy Kulmské Matky Boží zve k tomu, aby žila dál tradice poutí do Chlumu Svaté Maří (Maria Kulm).
Seznam domů (bez čísel popisných) se jmény, povoláním (a domovními jmény) (podle údajů paní Baierové, Pfungstadt, 1989)
Wohn- oder Ferienhaus, weil sie den neuen und schon wieder heruntergekommenen Wohnsilos von Neusattl, Grünlas oder sonstwo zu entkommen trachten und auch im realen Sozialismus etwas Eigenes besitzen wollen.
Höfen zählte 1898 mit dem Schießhaus im Geiersbach 34 Häuser mit 181 Einwohnern. Es entstand aus dem zur Elbogener Herrschaft gehörenden Zehnthof „Der Puchelbergerhof ob dem heiligen Kreuz", der in der ersten Hälfte des 15. Jhs. genannt wird. Aus der Teilung gingen die drei alten Höfe „Schaffer", „Master" und „Neubauer", durch erneute Teilungen dann die aus 13–28 ha großen und kleineren Bauernwirtschaften bestehende Gemeinde hervor.
Die Bewohner waren alle katholisch. Um 1900 errichtete man an Stelle des alten hölzernen Glockentürmchens eine neue Kapelle; die dazugehörende Glocke, die dreimal am Tag erinnerte, den „Engel des Herrn" zu beten, goß 1731 der Glockengießer Franz Vital in Eger.
Im Jahre 1853 bekam Höfen ein eigenes Schulhaus. Zuvor besuchten die etwa 30 Kinder den Unterricht in Nallesgrün. Die Lehrer Bäumel, Floßmann, Rank, Klier und Franz Böhm unterrichteten an der einklassigen Schule. Lange Zeit gehörte der Ort zur politischen Gemeinde Zech, zur Post und Pfarrei Elbogen. In den letzten Jahrzehnten vor 1946 übten Glassl Gustav, Bräutigam und Gareis das Amt des Gemeindevorstehers aus. Im Dorf gab es seit 1897 die durch Schulleiter Röschenthaler gegründete Freiwillige Feuerwehr und vor 1938 den Bund der Landwirte.
Aus dem 1. Weltkrieg sind Baier Josef und Christl nicht mehr heimgekehrt. Im 2. Weltkrieg beklagte die Gemeinde als Gefallene die drei Brüder Glassl Adolf, Anton und Eduard, ferner Ullsperger Bruno und Ullsperger Franz, als Vermißte Christl Anton, Rohm Josef und Zuleger Ernst.
Zum Abschluß dieses Beitrages seien den beiden Söhnen des Lehrers Böhm einige Zeilen gewidmet. Der Vater Franz Böhm (gest. 1963 – seine Frau Anna starb bereits 1945) stammte aus Bensen in Nordböhmen und war von 1920–26 Lehrer in Höfen. Sein Sohn Franz Xaver, am 21.8.09 in Dotterwies geboren, war im öffentlichen Büchereiwesen tätig und ein sachkundiger Ratgeber in allen Fragen des geschriebenen Wortes und der Volksbildung. Zuletzt Leitender Bibliotheksdirektor in der Generaldirektion der bayerischen staatlichen Bibliotheken, erhielt er 1977 von der Sudetendeutschen Landsmannschaft die Adalbert-Stifter-Medaille, 1979 den Bayerischen Verdienstorden und 1987 für „besondere Verdienste um das öffentliche Büchereiwesen in Bayern, um die Bewahrung des kulturellen Erbes der Sudetendeutschen..." aus der Hand des Bundespräsidenten das Bundesverdienstkreuz 1. Klasse.
Sein Bruder, Dr. Wolfgang Rudolf Böhm, geboren am 10.7.14 in Dotterwies, war zuletzt Alt-Abt des Stiftes Tepl. Er starb am 13.4.88 in Regensburg und ist im Kloster Speinshart/Opf. begraben. In der alten Heimat wirkte er in Wiesengrund, Petersheim, Staab und Tepl. Durch die Vertreibung kam er nach Regensburg, Halsbach/Obb., München-Allach, Wetzlar, Schönau und Villingen. Er war ein seeleneifriger Priester und Ordensmann und ein heimattreuer Egerländer, den Vertriebenen von vielen Heimattreffen und Wallfahrten bekannt. Auch er war Träger des Bayer. Verdienstordens und des Bundesverdienstkreuzes.
Beide hatten eine besondere Beziehung zur Muttergottes: für Abt Böhm bezeichnend der Buchstabe „M" in blauer Farbe zu Ehren Marias in seinem Abtwappen. Dr. Franz X. Böhm ist der Initiator der Errichtung der Gedenkkapelle für die Opfer der Vertreibung in Peiting in Oberbayern, in der eine nachgebildete Statue der Kulmer Gottesmutter einlädt, die Tradition der Wallfahrten nach Maria Kulm weiterleben zu lassen.
**
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.