⟵ věta pokračuje z předchozího listu
překonat tragédii vyhnání a umožnit jim společnou péči o vzpomínku na jejich nezapomenutelné rodné město. To je prý obsah, smysl a účel tohoto patronátu.
Nyní probíhaly přípravy na velkou historickou událost 11. a 12. srpna 1956 na plné obrátky. Samotné zajištění více než 500 soukromých ubytování, která nám vstřícné a přátelské obyvatelstvo poskytlo zdarma, se ukázalo být pracným úkolem, který náš „otec z Auerbachu", náš neúnavný Toni Hofmann, a jeho zdatní pomocníci Rudolf Völkl, Emanuel Willander, Anton Wohner a další zvládli s velkou trpělivostí a rozvahou.
Znovu svolal Heimatbrief bývalé obyvatele slavkovského farního obvodu ze všech koutů Německa i ze zahraničí.
V sobotu 11. srpna přijížděli neustále krajané (tehdy ještě jezdícím) vlakem, autobusy, auty a motocykly. Široké transparenty, vlající vlajky na domech a menší i větší skupiny krajanů je vítaly srdečně už na nádraží a na náměstí před slavnostní kanceláří, kde si hned pořizovali slavnostní odznak a zvláštní slavnostní tisk.
V sobotu večer nás přijal slavnostně vyzdobený farní sál v Caritasheimu, ozdobený našimi městskými barvami a obrazem starého kostelního věže (od Eugena Rotha), který se nedokázal pojmout přicházející a očekáváním naplněné lidi, takže i všechny vedlejší místnosti byly přeplněné a dokonce chodby a schodiště obsazené. Reproduktory přenášely dění z velkého sálu do všech místností.
Kapela Toniho Kunzmanna zahájila slavnostní večer „Egerlandským pochodem" a Anton Hofmann přivítal své krajany a čestné hosty. Ve svém projevu zdůraznil první starosta Fritz Finsterer význam patronátu a přání, aby ze sepětí Auerbachu s kmotřenci a jejich krutým a nezaslouženým osudem vzniklo opravdové společenství a hluboké přátelství mezi občany dvou rovnocenných a spřízněných měst. Poté přečetl znění patronátní listiny a předal v kůži vázanou, umělecky psanou listinu za bouřlivého potlesku všech přítomných zástupcům slavkovských občanů. Tímto slavnostním aktem se odehrál, deset let po našem vyhnání a jen několik hodin cesty od naší milované vlasti, pro naši historii významný okamžik, v němž jsme opět v důvěrně známém horním městě nalezli pevnou oporu, ochranu, bezpečí a domácí útočiště.
Krajan Anton Hofmann poté poděkoval jako zástupce Slavkovských za bohatého potlesku starostovi, jeho městským radním a celému obyvatelstvu za tuto poctu a vyznamenání, a Oskar Otto předal znak našeho horního města Horní Slavkov, vytvořený krajanem Stefanem, jako viditelné znamení naší vděčnosti a sounáležitosti. Tento obraz našel důstojné místo v historickém zasedacím sále radnice a bude vždy připomínat ty hodiny, kdy bylo uzavřeno těsné společenství dvou spřízněných měst, které bude navždy trvat v upřímném přátelství.
Poté následovalo čtení blahopřejných telegramů, gratulačních dopisů od sousedních obcí, pozdravů „Egerländer Gmoi", pocta vysoce zasloužilým krajanům, představení velkého obrazu našeho města (od krajana Wohnera), humoristické vložky, přednesy vlasteneckých básní a písní, líčení vyhnání před deseti lety a další otřesná zpráva o zániku starého Horního Slavkova. Hudební vystoupení zakončila domáckými tóny tento slavnostní večer.
überwinden zu helfen und ihnen die gemeinsame Pflege der Erinnerung an ihre unvergeßliche Heimatstadt zu ermöglichen. Das sei der Inhalt, Sinn und Zweck dieser Patenschaft.
Nun liefen die Vorbereitungen auf das große historische Ereignis am 11. und 12. August 1956 auf Hochtouren. Allein die Beschaffung von über 500 privaten Unterkünften, die uns die aufgeschlossene und freundliche Einwohnerschaft kostenlos zur Verfügung stellte, erwies sich als eine mühevolle Aufgabe, die unser „Vater von Auerbach", unser unermüdlicher Toni Hofmann, und seine tüchtigen Helfer Rudolf Völkl, Emanuel Willander, Anton Wohner und andere mit viel Geduld und Umsicht meisterten.
Wieder rief der Heimatbrief die früheren Bewohner des Schlaggenwalder Kirchsprengels aus allen Teilen Deutschlands und aus dem Ausland zusammen.
Am Samstag, dem 11. August, trafen mit der (damals noch verkehrenden) Eisenbahn, mit Omnibussen, Autos und Motorrädern ständig Landsleute ein. Breite Spruchbänder, flatternde Fahnen an den Häusern und kleine und größere Gruppen von Heimatfreunden hießen sie bereits am Bahnhof und am Marktplatz vor der Festkanzlei herzlich willkommen, in der man sogleich das Festabzeichen und die besondere Festschrift erwarb.
Am Samstagabend nahm uns der mit unseren Stadtfarben und dem Bild des alten Kirchturms (von Eugen Roth) festlich geschmückte Pfarrsaal im Caritasheim auf, der die hereindrängenden und erwartungsfrohen Menschen nicht mehr fassen konnte, so daß selbst sämtliche Nebenräume überfüllt und sogar Gänge und Treppen besetzt waren. Lautsprecher übertrugen das Geschehen im großen Saal in alle Räume.
Die Kapelle von Toni Kunzmann eröffnete mit dem „Egerländer Marsch" den Festabend, und Anton Hofmann begrüßte seine Landsleute und die Ehrengäste. In seiner Ansprache hob der Erste Bürgermeister Fritz Finsterer die Bedeutung der Patenschaft und den Wunsch hervor, daß aus der Verbundenheit von Auerbach mit den Patenkindern und ihrem grausamen und unverdienten Schicksal eine echte Gemeinschaft und eine tiefe Freundschaft zwischen den Bürgern von zwei ebenbürtigen und wesensverwandten Städten entstehen mögen. Anschließend verlas er den Wortlaut des Patenschaftsbriefes und überreichte die in Leder gebundene, von künstlerischer Hand geschriebene Urkunde unter stürmischem Beifall aller Anwesenden den Vertretern der Schlaggenwalder Bürgerschaft. Mit diesem feierlichen Akt vollzog sich, zehn Jahre nach unserer Vertreibung und nur wenige Wegstunden von unserer geliebten Heimat entfernt, ein für unsere Geschichte bedeutsamer Augenblick, in dem wir, wieder in einer trauten Bergstadt, einen festen Stützpunkt, Obhut, Geborgenheit und eine heimatliche Bleibe gefunden hatten.
Landsmann Anton Hofmann dankte dann als Vertreter der Schlaggenwalder unter reichem Beifall dem Bürgermeister, seinen Stadträten und der gesamten Bevölkerung für diese Ehre und Auszeichnung, und Oskar Otto überreichte ein von Landsmann Stefan geschaffenes Wappen unserer Bergstadt Schlaggenwald als sichtbares Zeichen unserer Dankbarkeit und Verbundenheit. Dieses Bild fand einen würdigen Platz im historischen Sitzungssaal des Rathauses und wird stets an jene Stunden erinnern, in denen eine enge Gemeinschaft zweier artverwandter Städte geschlossen wurde, die für immer in aufrichtiger Freundschaft bestehen wird.
Danach folgten die Verlesung von Grußtelegrammen, Glückwunschschreiben von Nachbargemeinden, Grüßen der „Egerländer Gmoi", die Ehrung hochbetagter Landsleute, die Vorstellung eines großen Gemäldes unserer Stadt (von Landsmann Wohner), humoristische Einlagen, Vorträge von Heimatgedichten und -liedern, die Schilderung der Vertreibung vor zehn Jahren und ein weiterer erschütternder Bericht über den Niedergang des alten Schlaggenwald. Musikalische Darbietungen rundeten mit heimatlichen Klängen diesen Festabend ab.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.