⟵ věta pokračuje z předchozího listu

překonat tragédii vyhnání a umožnit jim společnou péči o vzpomínku na jejich nezapomenutelné rodné město. To je prý obsah, smysl a účel tohoto patronátu.

Nyní probíhaly přípravy na velkou historickou událost 11. a 12. srpna 1956 na plné obrátky. Samotné zajištění více než 500 soukromých ubytování, která nám vstřícné a přátelské obyvatelstvo poskytlo zdarma, se ukázalo být pracným úkolem, který náš „otec z Auerbachu", náš neúnavný Toni Hofmann, a jeho zdatní pomocníci Rudolf Völkl, Emanuel Willander, Anton Wohner a další zvládli s velkou trpělivostí a rozvahou.

Znovu svolal Heimatbrief bývalé obyvatele slavkovského farního obvodu ze všech koutů Německa i ze zahraničí.

V sobotu 11. srpna přijížděli neustále krajané (tehdy ještě jezdícím) vlakem, autobusy, auty a motocykly. Široké transparenty, vlající vlajky na domech a menší i větší skupiny krajanů je vítaly srdečně už na nádraží a na náměstí před slavnostní kanceláří, kde si hned pořizovali slavnostní odznak a zvláštní slavnostní tisk.

V sobotu večer nás přijal slavnostně vyzdobený farní sál v Caritasheimu, ozdobený našimi městskými barvami a obrazem starého kostelního věže (od Eugena Rotha), který se nedokázal pojmout přicházející a očekáváním naplněné lidi, takže i všechny vedlejší místnosti byly přeplněné a dokonce chodby a schodiště obsazené. Reproduktory přenášely dění z velkého sálu do všech místností.

Kapela Toniho Kunzmanna zahájila slavnostní večer „Egerlandským pochodem" a Anton Hofmann přivítal své krajany a čestné hosty. Ve svém projevu zdůraznil první starosta Fritz Finsterer význam patronátu a přání, aby ze sepětí Auerbachu s kmotřenci a jejich krutým a nezaslouženým osudem vzniklo opravdové společenství a hluboké přátelství mezi občany dvou rovnocenných a spřízněných měst. Poté přečetl znění patronátní listiny a předal v kůži vázanou, umělecky psanou listinu za bouřlivého potlesku všech přítomných zástupcům slavkovských občanů. Tímto slavnostním aktem se odehrál, deset let po našem vyhnání a jen několik hodin cesty od naší milované vlasti, pro naši historii významný okamžik, v němž jsme opět v důvěrně známém horním městě nalezli pevnou oporu, ochranu, bezpečí a domácí útočiště.

Krajan Anton Hofmann poté poděkoval jako zástupce Slavkovských za bohatého potlesku starostovi, jeho městským radním a celému obyvatelstvu za tuto poctu a vyznamenání, a Oskar Otto předal znak našeho horního města Horní Slavkov, vytvořený krajanem Stefanem, jako viditelné znamení naší vděčnosti a sounáležitosti. Tento obraz našel důstojné místo v historickém zasedacím sále radnice a bude vždy připomínat ty hodiny, kdy bylo uzavřeno těsné společenství dvou spřízněných měst, které bude navždy trvat v upřímném přátelství.

Poté následovalo čtení blahopřejných telegramů, gratulačních dopisů od sousedních obcí, pozdravů „Egerländer Gmoi", pocta vysoce zasloužilým krajanům, představení velkého obrazu našeho města (od krajana Wohnera), humoristické vložky, přednesy vlasteneckých básní a písní, líčení vyhnání před deseti lety a další otřesná zpráva o zániku starého Horního Slavkova. Hudební vystoupení zakončila domáckými tóny tento slavnostní večer.