Po vyhlášení Československé republiky (ČSR) 28. října 1918 požadovali sudetští Němci s odvoláním na právo na sebeurčení připojení svých domovských oblastí k Německému Rakousku, které samo zase projevovalo vůli k připojení k Německé říši.

Dne 4. března 1919 stříleli čeští vojáci do pokojných demonstrací sudetských Němců za jejich právo na sebeurčení a 54 mrtvých a několik set zraněných patřilo k prvním krvavým obětem tohoto sudetoněmeckého boje.

Svědomí světa však mlčelo.

1918 až 1938

[obr] Mapa: NĚMECKÁ ŘÍŠE – Drážďany, Vratislav, Praha – POLSKO – Krakov, Lvov – ČESKOSLOVENSKO – Vídeň, Bratislava, Budapešť, Užhorod – RAKOUSKO – MAĎARSKO – RUMUNSKO – Černovice

Mírové konference v Saint-Germain a Versailles zakázaly jak připojení sudetoněmeckých oblastí k Německému Rakousku, tak jeho připojení k Německé říši. Proti své výslovné vůli byli sudetští Němci vtěsnáni do nového státu, Československa, který nechtěli, na jehož názvu, založení a pozdějším uspořádání se nijak nebo jen málo podíleli, který nerespektoval jejich práva jako národnostní skupiny a který je i jako státní občany nerovnoprávně zacházel ve srovnání s Čechy.

Jeho obyvatelstvo se v roce 1921 skládalo z (v milionech) Čechů 6,7 – Němců 3,1 – Slováků 2,0 – Maďarů 0,7 – Rusínů 0,5 – Židů 0,3 – Poláků 0,1.

Politika odnárodňování vůči sudetským Němcům a její důsledky

Navzdory slibu vytvořit z Československa druhé Švýcarsko začalo československé státní vedení brzy rozvíjet politiku odnárodňování vůči sudetoněmecké menšině, která probíhala na čtyřech úrovních:

- jako boj proti německému jazyku a kultuře omezováním německého školství a čeština jako jediný povolený úřední jazyk,

- vytlačováním Němců z veřejné služby a z pracovních míst ve státem ovládaných podnicích,

- dušením nebo poznárodňováním německého hospodářství českým kapitálem a

- omezováním a odbouráváním německé samosprávy v obcích a okresech.

To vedlo k tomu, že během světové hospodářské krize na počátku třicátých let byl každý třetí sudetský Němec nezaměstnaný a musel žít ze skromné podpory.

Státní měnová a finanční politika, zejména opatření v oblasti úvěrů, dopravy a cel, investice, znárodňování podniků, podpora kulturních zařízení a studentů – to vše sloužilo záměru počeštit stát a z uměle vytvořeného útvaru vytvořit skutečný národní stát.

Tato vládní politika způsobila, že napětí mezi sudetskými Němci a státem, který jim byl vnucen, se stalo neúnosným. Vedlo to nakonec – pod dodatečným tlakem Hitlera a Německé říše – k takzvané sudetské krizi, na jejímž

věta pokračuje na dalším listu ⟶