Píseň o Horním Slavkově (Schlaggenwald) (Na nápěv: U studny před branou ...)
Předzpěv: Byl jsem doma, v tiché temné noci, a přinesl jsem si odtud písničku. Slova mi tiše šeptala múza ve snu, melodii k tomu šuměla lípa.
Hluboko v Císařském lese, zabudováno v údolích, leží naše rodné městečko tak pokojně krásné, tak důvěrné. Umí toho hodně vyprávět z dávno minulých časů, o šťastných radostných dnech, o hořkém žalu a bolesti.
Z vyhlídkové věže Luginsland, z rozhledny na Krudumu, je vidět daleko rozprostřený krásný kraj domoviny. Ať léto nebo zima, jedno zůstává zcela jisté: tenhle kousek země je malý ráj.
Kostely a domy v širokém okruhu městečka tiše a trpělivě doufají v radostnou hodinu návratu domů. Potok Flutbach, vesele proudící, míří k Ohři, cestou si při tom šplouchá svou starou poutnickou píseň.
Ovívána už po mnoho let tu a tam divokou bouří, stojí pevně jako věrný strážce stará kostelní věž. Kdykoli z její kopule dozní úder hodin, je každý úder zvonu pozdravem z Horního Slavkova.
Alois Schloßbauer
Domove, ó domove
Se Slavkovem, kde jsem se narodil, ztratil jsem svou domovinu. Po staletí v německé řeči – odezní snad brzy i to jméno?
Když vítr od Čech zavane a bouřlivě se opře do korun, není zvuku, který by se rozezvučel a zněl podobně jako Schlaggenwald.
Ten obraz, vynesený z nitra srdce po namáhavém trápení, uchovávám teskně a tiše v hrudi jako tajný cíl.
V Mnichově jsem podivuhodně doma, přece však v srdci nosím zárodek touhy po tom milém obrazu, z něhož ještě prýští útěcha a naděje.
Dokud se vzpomínka bude vracet ve snu, dokud láska bude lemovat její cesty, bude tento obraz ve mně trvat a ani čas ho nedokáže odvát.
Anton Kühnhackl
Ein Lied von Schlaggenwald
(Nach der Weise: Am Brunnen vor dem Tore ...)
Vorreim:
Daheim bin ich gewesen, in stiller, dunkler Nacht
und habe von zu Hause ein Liedchen mitgebracht.
Die Worte sprach die Muse mir leise vor im Traum,
die Melodien rauschte dazu der Lindenbaum.
Weit drinn' im Kaiserwalde,
in Täler eingebaut,
liegt unser Heimatstädtchen
so friedsam schön, so traut.
Gar viel kann es erzählen
aus längst vergang'ner Zeit,
von glücklich frohen Tagen,
von bitt'rem Weh und Leid.
Vom Luginsland der Warte,
dem Krudum Aussichtsbau,
sieht man weithin gebreitet
der Heimat schönen Gau.
Ob Sommer oder Winter,
bleibt eines ganz gewiß:
Es ist dies Fleckchen Erde
ein kleines Paradies.
Die Kirchen und die Häuser
in Städtleins weiter Rund
erhoffen still geduldig
der Heimkehr frohe Stund'.
Der Flutbach, munter wallend,
hin zu der Eger zieht,
am Wege dahin plätschernd
sein altes Wanderlied.
Umbraust seit vielen Jahren
von manchem wilden Sturm,
steht fest als treuer Wächter
der alte Kirchenturm.
So oft von seiner Kuppel
der Stundenschlag verhallt,
ist jeder Gong der Glocke
ein Gruß aus Schlaggenwald.
Alois Schloßbauer
Heimat, o Heimat
Mit Schlaggenwald, wo ich geboren,
habe die Heimat ich verloren.
Jahrhundertlang in deutschen Zungen,
ist auch der Name bald verklungen?
Wenn der Wind aus Böhmen streift
und stürmisch in die Wipfel greift,
kein Laut, der raunend widerhallt
und ähnlich klingt wie Schlaggenwald.
Das Bild nach mühseligen Plagen
im Herzen mit herausgetragen,
bewahre wehmütig und still
ich in der Brust als heimlich Ziel.
In München wunderbar daheim,
doch im Herzen mit dem Keim
der Sehnsucht nach dem lieben Bild,
aus dem noch Trost und Hoffnung quillt.
Solange die Erinn'rung träumt,
die Liebe ihre Wege säumt,
wird dieses Bild in mir bestehen
und selbst die Zeit es nicht verwehen.
Anton Kühnhackl
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.