Schlaggenwald einst kaiserlich freie Bergstadt — Horní Slavkov, kdysi císařské svobodné horní město
/ 464
česky německy obojí klasické zobrazení →
Sken listu 342
Básně

Cesta k Hansi Heilingovi vede zelenou vřesovinou, kde v noci houká sova, ve dne volá kukačka.

Do klepání strakapouda zaznívá zpěv drozda, a skřivani vřesovištní trylkují vysoko nad malinovým svahem.

Vřesoviště je odedávna známé jako svět pohádek; i mně o něm často vyprávěl dědeček ledaco.

Jen aby si zkrátil cestu ke své krásné nevěstě, postavil si kdysi vřesovištní skřítek sám lávky přes potok.

Jako odměnu za jeho námahu mu každou noc nevěsta, vřesovištní panenka, přinášela džbánek mléka.

Ale jedné noci džbánek už nikdy nebyl prázdný. Skřítek zemřel, už mléko nepotřeboval.

Už sto let hledá, v údolí i na kopci, zarmoucená vřesovištní panenka marně svého skřítka.

Každou noc na Velký pátek, když vysoko stojí hvězdy, lze vidět vřesovištní panenku plakat u lávek.

Alois Schloßbauer

Vzpomínka na domov

Jeli jsme až k hranici a dívali se přes ni, do země, kde jsme byli doma, kde nám byl důvěrně známý každý kámen. Kde jsme v mírových časech sklízeli úrodu a při slavnostech zpívali a smáli se.

Pak vpadly nepřátelské hordy do naší země, loupily, drancovaly a vraždily, neušetřily malé ani velké. Vyhnaly nás z našeho majetku a nic nám nezůstalo než naše píle a odvaha.

A i když jsme to později znovu k něčemu přivedli, přesto na domovinu myslel stále každý z nás. Ta proto nemůže být navždy ztracena, dokud paprsek naděje proniká do našich srdcí.

Otto Pöpperl

Útěcha v modlitbě

Když je tvá duše plná žalu, tvé srdce zarmoucené k smrti, neklesej na mysli, přijde čas, kdy rozkvete nový život. Ale nehledej útěchu ve shonu, obrať se do vlastního srdce, žádný člověk přece nechápe tvůj cit, žádný člověk necítí tvou bolest. A vykřičíš-li to do světa a vypláčeš si oči do slepoty, lidé to jen ponesou z domu do domu – vždyť víš, jací lidé jsou... Jdi klidně do tichého háje, kde tě obklopuje zbožnost, důvěřuj jen Bohu, Pánu, který tě má stále rád. On ti dá sílu a odvahu, abys unesl svůj osud, jen Bůh na nebesích chápe, když je tvůj pohled plný slz. Nesměje-li se ti tady na zemi štěstí, je-li ti mír vzdálený, Bůh zná neštěstí svých lidí a posílá ti hvězdu naděje.

list 342 z 464
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.